Síla paradigmatu

Autor: Dominic Statham

V originále vydáno: 11. listopad 2010

Před několika lety Miller přednesl na Case Western Reserve University přednášku s názvem The Collapse of Intelligent Design: Will the next Monkey Trial be in Ohio? (Zhroucení inteligentního designu. Bude příští opičí proces v Ohiu?).“² Otevřeně v ní pranýřoval všechny, kdo by chtěli zpochybnit darwinistické paradigma. Většina přednášky se týkala politiky, ale nějaký čas byl věnován i vědeckým otázkám. Zejména se zaměřil na nedávné studie o lidské a šimpanzí DNA a tvrdil, že to je nezvratný důkaz evoluce. Když jsem to poslouchal, klesla mi čelist a nevěřícně jsem kroutil hlavou, jak neuvěřitelně nevědecké je jeho tvrzení. Podle jeho slov byly zjištěny dva páry lidských chromozomů, které se spojily, což je jasný důkaz našeho společného původu s opicemi.³

„[Kenneth Miller] se vydatně opíral o nedávné studie lidské a šimpanzí DNA a tvrdil, že poskytují nezvratný důkaz evoluce.“

Chromozomy jsou balíčky DNA navinuté kolem proteinů zvaných histony. Lidé mají 23 párů chromozomů, protože 23 chromozomů jsme zdědili po otci a 23 po matce. Šimpanzi dědí 24 chromozomů od každého rodiče a mají tedy 24 párů chromozomů. Ačkoli to zdaleka není nepochybné, lze přesvědčivě argumentovat, že člověk měl původně skutečně 24 párů chromozomů a že došlo k jejich fúzi, takže jich nyní máme pouze 23. Pro účely argumentace připusťme, že je to pravda.⁴

Podle Millera existují pouze dvě možná vysvětlení. První z nich je, že máme společného předka se šimpanzi a že v průběhu evoluce došlo k fúzi chromozomů. Druhou možností je, že Stvořitel / Designér stvořil člověka s chromozomy, které vypadaly, jako by někdy v minulosti splynuly, ačkoli k tomu ve skutečnosti nikdy nedošlo. Druhé vysvětlení je podle něj směšné, což ukazuje, že první vysvětlení je správné.

U člověka, který se chlubí tím, že je vědec a kritický myslitel, je Millerova argumentace neuvěřitelná. I dítě by vidělo, jaký je to nesmysl. Pokud je podle Millera rozumné věřit, že chromozomy splynuly v malé populaci napůl opic a napůl lidí před několika miliony let, proč není rozumné věřit, že k tomu došlo v malé populaci skutečných lidí před několika tisíci lety? K tomu mohlo dojít velmi záhy v lidských dějinách, nedlouho poté, co byli Adam a Eva vyhnáni z rajské zahrady, nebo v malé, izolované skupině, z níž se před potopou vyčlenil Noe a jeho rodina.

Profesor Miller je samozřejmě velmi schopný a znalý vědec. Jak se tedy mohl dopustit takto zásadní chyby? Odpověď se nepochybně skrývá v „síle paradigmatu“. Pokud někdo přijímá, že „evoluce je fakt“, pak bude data vždy interpretovat v souladu s tímto přesvědčením – bez ohledu na to, zda existuje platná alternativní interpretace. Kdyby se zjistilo, že lidé mají 24 párů chromozomů, bralo by se to jako důkaz společného původu s opicemi, protože opice jich mají také 24. Protože lidé mají ve skutečnosti 23 chromozomů, je to důkaz, že evoluce vedla ke sloučení opičích chromozomů. Pro evolucionisty tedy platí „hlava – vyhrávám, orel – prohráváš“.

Velcí vědci, kteří vyznávali Stvoření

Poznámka vydavatele: Vzhledem k tomu, že časopis Creation vychází nepřetržitě od roku 1978, zveřejňujeme jako historickou zajímavost některé články z archivu, jako například tento. Pro účely výuky a sdílení doporučujeme čtenářům doplnit tyto historické články o aktuálnější, které jsou uvedeny níže v sekci Souvisejících články.