Kašpar, Melichar a Baltazar

Příběh tří králů najdeme v Matoušově evangeliu, ale také v některých apokryfních evangeliích. (Apokryfními knihami označujeme spisy, které nepatří do kánonu Starého nebo Nového zákona Bible. Luther označil za apokryfy ty texty, které byly v katolické Bibli “navíc”, Písmu Svatému nerovnocenné, ale i tak užitečné ke čtení.)¹ O učencích putujících do Betléma se můžeme dočíst v protoevangeliu podle Jakuba ze 4. století, v pseudoevangeliu podle Tomáše ze 6. století nebo v Arménském evangeliu o Ježíšově dětství z konce 6. století, kde se objevují i jména těchto učenců – Kašpar, Melichar a Baltazar. Ve všech evangeliích se mění počet příchozích učenců (občas nazývaných také mágové či mudrci). Počty kolísají od 2 do 12. Nejčastěji zmiňovaný počet tří učenců vychází z počtu tří darů popsaných v evangeliu Matoušově 2,11.

Biblický základ

Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku během vlády krále Heroda, za nímž jednoho dne přišli učenci z Východu a vyptávali se na židovského Krále, který se zrovna narodil. Herodes se cítil znepokojen touto novinou, a tak svolal všechny kněze a učitele zákona, aby zjistil, kde se má Kristus narodit. Starozákonní prorok to předpověděl takto: „Betléme, nejsi poslední v Judsku, z tebe vyjde vévoda, který se bude starat o můj lid jako pastýř o ovce.“² (Parafráze verše Micheáš 5,1).

Příchod Spasitele byl očekáván a s ním i to, že svět pozná Boží slávu. Proroci a filozofové zkoumali, kdy tento okamžik přijde a zrodí se Spasitel světa. Evangelium popisuje putování učenců, kteří se nechali vést hvězdou, do Jeruzaléma. Ta se jim nejdříve jevila jako záhadné světlo, které neuměli vysvětlit, ale uvnitř sebe cítili, že všemi očekávaný okamžik právě nastal.³ Hvězda je dovedla až k domu, kde našli Ježíše i s jeho matkou. Přišli se poklonit a obětovali zlato, kadidlo a myrhu. Tyto dary lze symbolicky chápat jako Ježíšovu královskou moc, božství a lidství.⁴

Je zde skryto ponaučení, jež spatřujeme ve spásném setkání s Bohem. K tomuto setkání nedojde každý, jen ten, kdo se nechá vést. Pro někoho je to cesta rozumu, jež ho dovede do cíle, pro jiného cesta srdce – přímější, ale vyžadující citlivost a vnímavost.⁵

Lidová tradice

Šestý leden je svátkem Zjevení neboli Svátek uznání Krista. Ono uznání se vyobrazuje klaněním králů, kteří přináší dary. Tradice zlidověla a tento zvyk přetrvává dodnes ve formě popisování našich obydlí trojím křížkem a písmeny K, M a B společně s datem. Obyvatelé takto označených obydlí se přihlašují k obnovenému království Božímu. Tento symbol nemá naznačovat jména tří mudrců, ale má ochraňovat obydlí křesťanů, kteří chtějí žít podle řádu a zákona Božího a nechtějí se poddávat hříchům okolního světa. Tři písmena neboli litery totiž označují zkratku požehnání. Pán či Kristus (Kyrios, Christos), obydlí (mansionem), ať žehná (benedicet) – tedy “Pán žehnej tomuto domu”.⁶

O učencích nemáme mnoho informací, stejně jako nemáme jejich přesný počet ani přesné místo, odkud pochází. Tradice říká, že mohli být z Parthie ležící poblíž Babylónu. Ale jedno je jisté, evangelijní vyprávění je určeno pro všechny, kteří ctí Boží lásku. Bůh v Ježíši Kristu je tu pro všechny na zemi, chudé pastýře, ale i krále, židy a pohany.

Redakce Genesis Era