Obraz Ježíše Krista
Nejvíce informací o něm získáme z Bible, a to z Nového zákona, i když i Starý zákon také předpovídá jeho existenci. Vedle Bible jsou ale zmínky o Ježíši také v literatuře té doby, nebo jen o něco málo doby pozdější. Zmiňuje se o něm Kornelius Tacitus, Lucian, Josefus Flávius, Seutinius, Plinius mladší, Tertulián a jiní. (Evangelium pro dnešek, Advent-Orion, Praha 2002). Většina badatelů předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historickou osobností. „Zřejmě šlo o galilejského rabína a židovského náboženského reformátora, který se narodil krátce před začátkem letopočtu“. (Wikipedie) Ježíš byl zakladatelem křesťanství. A podle jeho jména Kristus jsou nazývání také jeho následovníci. „… a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany“. (Skutky apoštolů 11,26) A tak bychom mohli opět pokračovat v dokladování jeho existence. Domnívám se, že důležitějším je ale ještě něco jiného než dokladovat Ježíšovu existenci a jeho postavení v dějinách. Proč má jeho učení tolik následovníků? Proč jej pokládají křesťané za dokonalého člověka, ale také Boha? Proč jej jiná, a to nekřesťanská náboženství pokládají za velkého proroka? Co přinesl člověku bez rozdílu pohlaví, kultury a doby ve které žije? Proč se o něm zmiňovat v dnešní době, a dokonce v naší české společnosti, která se vnímá spíše jako ateistická? Má Ježíš a jeho učení ještě co dát dnešnímu modernímu člověku, žijícímu ve vyspělé civilizaci?
Ježíš se narodil jako člověk (Matouš 1,20-21), a později se ukázalo, že byl mimořádným a dokonalým člověkem. „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Židům 4,15). To znamená, že to, co o sobě samém říkal, byla pravda. A On o sobě také říkal, že je Bohem. (viz Jan 5,23) Stejně tak to o něm tvrdili i apoštolové. (Například Koloským 1,16-17, Jan 1,3)
Přišel proto, aby nám dal příklad. „Jako milované děti následujte Božího příkladu.“ (Efezským 5,1) „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (Jan 13,15) A jeho příklad je věrohodný, protože nebyl o nic méně „tlačen“ životem jako dnešní člověk. „Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení…“ (Židům 4,15).
Přišel proto, aby nám přinesl nabídku smysluplného života, naděje, pomoci a Božího království. „Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.“ (Židům 2,18) „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28).
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14,1-3)
Přišel proto, aby za nás vzal na sebe dopad našeho hříšného jednání a myšlení. „…aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (Jan 3,15-17) „Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.“ (Židům 2,9)
Přišel proto, aby porazil smrt, jako největšího nepřítele člověka, a vstal z mrtvých. „…vždyť Kristus Ježíš, který zemřel, a který byl vzkříšen, je na pravici Boží…“ (Římanům 8,34) „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil.“ (1. Korinským 15,54)
Odešel na nebesa, aby se znovu vrátil ve svém druhém příchodu na tuto zem. „Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Skutky apoštolů 1,11) Po druhé nepřijde jako dítě, ale přijde ve slávě, s anděli, a s velkou mocí. (Matouš 24,30) V samém závěru Bible Ježíš znovu opakuje a povzbuzuje svoje následovníky ujištěním, že on „jistě přijde“. My, lidé nemáme možnost druhý Ježíšův příchod na zem ovlivnit, zakázat, urychlit atd. My máme svobodnou možnost tuto skutečnost buď přijmout, anebo nepřijmout. Buď přijmout jeho nabídku směřující jak do našeho stávajícího života, tak do budoucnosti, nebo nepřijmout. S tím, že jsme odpovědni za naše svobodné rozhodnutí. „Buď povolíme zlu, stane se naším pánem, a to vede ke smrti, nebo budeme poslouchat Boha, a pak budeme žít věčně.“ (Římanům 6, 16)
Jan Dymáček
