O meditaci
Když se člověk – laik, chce dopátrat o co vlastně jde, otevře si dostupné zdroje a tam se dočte, že meditace nám pomůže na cestě k novému životu, že nám pomůže zvládnou všechny životní výkyvy, změní náš život ve všech oblastech, osvěží mysl a uvolní tělo, zlepší spánek, zmírní úzkostné stavy, posílí tělesné zdraví a otevře tajná dvířka k svému já. Ale co to je meditace? Opět můžeme najít odpověď. Je to prý způsob ovládání mysli, kdy necháte prostě své myšlenky plynout, soustředíte se na svůj dech a když vám myšlenky utečou jinam, opět se vrátíte ke svému dechu. Jiná definice, ale říká, že při meditaci nemyslíte prakticky na nic. Jenže, je možné nemyslet na nic? To, co bylo řečeno, o tom, že meditace je, není možné toho dosáhnout odpočinkem, změnou prostředí, prostě delší dovolenou? Nehledě k tomu, co se myslí tajnými dvířkami našeho já? A když přestanu meditovat, problémy budou vyřešeny? Pokud se zajímáme o meditace a chceme vědět víc, získáme informace, jaké místo si k meditaci vybrat, jaké má být držení těla, jaký je správný čas na meditaci atd., ale odpovědi na uvedené otázky nenajdeme.
Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. Rozjímat ale mohu nad něčím. Nad svým životem, nad svými problémy, mohu rozjímat o svých dětech atd. A tak rozjímání jsou vlastně vzpomínky, uvědomování si skutečnosti, eventuálně uvažování nad způsobem řešení toho, co mně dělá starost. Pokud moje vzpomínky jsou pozitivní, a ani v současnosti si nemám na co stěžovat, nestojí přede mnou žádný životní „balvan“, potom moje rozjímání provází vděčnost, radost a uvědomění si, že nic z toho není samozřejmé, ale že je to dar, který jsem dostal do života. Věřící člověk ví, že jde o dar od Boha.
„Zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech“ (Žalm 105,2)
Pokud ale není všechno v pořádku, potom pouze nad tím uvažovat, mně asi mnoho nepomůže. Musím věci řešit, ne pouze o nich rozjímat, meditovat nad nimi. Když mne bolí zuby, nemohu nad tím pouze přemýšlet, ale musím vyhledat odborníka, jsou-li problémy ve vztazích, s dětmi, v zaměstnání atd., určitě nestačí nad tím pouze přemýšlet, ale je třeba to řešit. Třeba i za pomoci odborníka. Jistě máme mnoho odborníků na různá úskalí, která v životě přicházejí, ale jsou také situace, kdy mne ani žádný odborník nepomůže protože, to není možné. Lékař, když se dověděl, že jsem duchovní, mne řekl: vy máte výhodu, protože vy můžete pomoci lidem i tam kde já už nemohu. Já sám ale nemohu pomoct, já mohu pouze upozornit na někoho, kdo je ochoten i schopen pomoci. „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená“. (Žalm 46,2) „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst“. (Přísloví 2,6)
A tak máme-li najít východisko ze svých eventuálních problémů, které život přináší, potom nestačí myslet na svůj dech, nebo snad nemyslet na nic. Nestačí mít správné místo a čas pro meditaci, ani nestačí mnohé meditační techniky. Nestačí přemýšlet nad svým tajemným „já“. Musím jednat. A protože na mnohé věci nestačím, potom musím hledat pomoc u někoho, kdo je ochotný a schopný mne pomoct. „Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy“. (Žalm 119, 59) „Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu“. (Pláč 3,40) A pokud hledám moudrost pro svůj životní běh, potom o věci opět nestačí pouze přemýšlet, je třeba jednat. „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“. (List Jakubův 1,5) „Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky“. (List Jakubův 3,17)
A tak rozjímání, chceme-li to nazvat meditací, ano, ale o něčem a s někým. Buď z důvodu vděčnosti, nebo z důvodu prosby o pomoc.
Jan Dymáček
