Prorok Jeremijáš 2. část
„Hospodin zástupů praví toto: ‚Že jste neposlouchali má slova, hle, já pošlu pro všechny čeledi severu, je výrok Hospodinův, i pro Nebúkadnesara, krále babylónského, svého služebníka, a přivedu je na tuto zemi i na všechny její obyvatele… Tak se stane celá tato země troskami a bude budit úděs. Tyto pronárody budou sloužit králi babylónskému po sedmdesát let.‘“ Jeremjáš 25,8.9.11.
Lid o pohromě, která jej čeká, nechtěl ani slyšet a stejně tak i Judští králové. Jeremiáš byl za svá slova neustále pronásledován. Několikrát byl za svůj život uvězněn a před popravou jej často zachránila jen snaha jeho ochránců z řad velmožů, nebo štěstí. Ačkoliv byl Jeremiáš Božím vyvoleným, byl stále jen člověkem. Velice trpěl svým údělem, pronášet poselství která nedoléhala k uším jeho posluchačům. Ztrácel naději na spásu svého lidu, někdy se dokonce s hněvem obracel na Hospodina, za úděl, který mu vyvolil. Jeremiášův vnitřní boj, je navždy zaznamenán v jeho knize Pláč. Ukazuje nám, jak i Boží služebník, může být terčem velkého utrpení a žalu. Avšak Jeremiášův příběh nám ukazuje i velkou odvahu a víru, díky které se Jeremiáš vždy vzchopil k novému boji za Boží pravdu.1
„Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“ (Pláč 3,18)
.
„Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. ‚Můj podíl je Hospodin,‘ praví má duše, proto na něj čekám. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.“ (Pláč 3,22-26.)
Králové Jójakín a Jójakím se oba zavázali věrností Babylonskému králi a oba svou přísahu porušili a proti králi se vzbouřili. Vzpoura byla vždy silně potlačena a mnoho lidí bylo z judského království odvedeno do Babylonského zajetí. Novou naději však přinesla vláda krále Sidkijáše. Toho choval Babylonský král Nebúkadnesar ve velké oblibě a spoléhal na jeho věrnost. Sidkijáš se seznámil s mnohými vysoce postavenými královými úředníky, kteří obdivovali víru v živého Boha Izraelského lidu. Dokonce si vzal Jeremiáše za svého poradce. Sidkijášova vláda však nebyla jednoduchá. Mnozí falešní proroci, předpovídali brzké osvobození Izraelského lidu, což vedlo k nepokojům mezi odvedenci do Babylóna. Nejhorším z nich byl falešný prorok Chananjáš.2 Jeremiáš vnímal odvedení jako malý trest a nabádal odvedený lid, aby pokojně žil v Babylonském zajetí, dokud neuplyne doba sedmdesáti let. Viděl i dobrou stránku zajetí, kterou byl zájem Babylonského lidu o Hospodina a chápal, že vzpoura povede k mnohem většímu utrpení a zkáze Izraelského lidu.
„Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery… Usilujte o pokoj toho města, do něhož vás přestěhovali, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ (Jeremjáš 29,5-7)
Podobně chápali Boží plán i proroci v té době žijící v babylonském zajetí: Ezechiel a Daniel. Sidkijáš byl nucen vydat se kvůli napjaté situaci do Babylonského království a odpřisáhnout na jméno Hospodina svou věrnost králi, a tak i učinil. Bohužel ani to ho nepřimělo k dodržení svého slibu a jako jeho předchůdci i on se proti králi vzbouřil. Jeho zpupnost však měla mnohem větší daň. Nebúkadnesar v hněvu dobyl Jeruzalém, rozbořil Izraelský chrám a odvedl lid do zajetí. Král Sidkijáš byl za svou zradu v Babylóně popraven. Jeremiášovi byla za jeho mírové snahy, poskytnuta králova ochrana, avšak s velikým smutkem sledoval zkázu své země. O konci Jeremiášova života nemáme žádné přesné informace, podle legendy však zemřel v Egyptě mučednickou smrtí, ukamenován židy.3
„Nejhorší ze všech králů, Byl král Sidkijáš. Dokonce se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který jej zavázal při Bohu přísahou, byl tvrdošíjný a troufalého srdce a nenavrátil se k Hospodinu, Bohu Izraele.“ (2. Paralipomenon 36,13)
Obrázek: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Book_of_Jeremiah_Chapter_37-2_(Bible_Illustrations_by_Sweet_Media).jpg
Redakce Genesis Era
