Co od nás Bůh žádá?
Už jenom to slovo „žádat“ evokuje v naší mysli nějakou povinnost. Tedy není to příliš pozitivní slovo, ale spíše negativní. K tomu ještě připojme to, že ten, kdo žádá je Bůh a potom se o pozitivitě nedá již vůbec uvažovat. Vždyť přece Bůh je ten, který nám má pomáhat, plnit naše přání a prosby, zajímat se o náš život pouze tehdy, když o to já budu stát, a na druhé straně nám nemá do života příliš mnoho mluvit. Vždyť ony povzdechy, jako „kdyby byl Bůh, Bůh nám příliš nepomáhá, kde byl Bůh, když…“ atd. to pouze dosvědčují. Bůh má být někdo jako číšník, který přijde na zavolání, obslouží podle našeho přání, a potom se diskrétně vzdálí. Jistě, není to tak u všech lidí, ale řekl bych, že to platí téměř v obecné rovině.
A do takovéhoto pojetí Boha, prorok Micheáš napíše: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“. (Micheáš 6,8)
„A tak tedy vše, co po nás žádá Bůh, je vždy dobré a k dobrému účelu. A to jak pro nás, tak pro naše okolí.“
Hned na počátku Bible je napsáno, že: „Všechno, co Bůh stvořil bylo velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1,31) Prorok Jeremiáš připomíná, že: „To, co s námi zamýšlí Bůh, jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu.“ (Jeremiáš 29,11) Evangelista Matouš zaznamenává slova Pána Ježíše, kdy říká: „…Váš Otec v nebesích dá dobré těm, kteří ho o to prosí.“ (Matouš 7,11) A bylo by možné jistě pokračovat ve výčtu biblických citátů, kde Hospodin připomíná, že v souvislosti s lidmi, myslí a chce pouze dobré. A tak tedy vše, co po nás žádá Bůh je vždy dobré a k dobrému účelu. A to jak pro nás, tak pro naše okolí. To je důvod Boží žádosti, kterou na nás klade.
Ale pojďme ještě dál. Ne pouze PROČ, ale také CO od nás Bůh žádá? Je to z naší strany splnitelné? Je to obtížné? Nebude mě to omezovat v mé svobodě? To jsou přirozené otázky, protože jsou věci jistě dobré pro člověka, dokonce nezbytné, ale přitom jejich konání je velice obtížné, až nepříjemné. Když lékaři někomu vymění kolenní nebo kyčelní kloub, potom přichází rehabilitace. A ta je pro pacienta velmi důležitá, prospěšná, ale zároveň velmi obtížná. Ale rehabilitace je potřebná, protože by jinak onen zákrok neměl očekávaný výsledek. A tak co od nás Pán žádá? Je to sice dobré, ale také velmi obtížné?
„Budeš dělat jen to, co je správné a dobré v Hospodinových očích, aby se ti dobře vedlo…“ (Deuteronomium 6,18)
V textu čteme, že Hospodin od nás žádá JEN to. Už toto slůvko signalizuje, že to není „kopec“ povinností, a ještě k tomu nepříjemných, ale „jen to“. Jeruzalémský překlad toto slůvko dokonce překládá: „Bůh od tebe nic jiného nežádá, než…” A tak co je to? Abys jednal čestně, korektně, spravedlivě, miloval milosrdenství, miloval dobro, a chodil se svým Bohem v pokoře. Tedy respektoval ho a důvěřoval mu. Je to tak mnoho? Je to obtížné? Možná v dnešní době ano. Protože spravedlnost se poněkud pojí s egoismem, milosrdenství se jeví jako slabost, pokora se vyměnila za asertivitu (sebeprosazování), no a Bůh je přece dávno překonaný. A přesto všichni toužíme po spravedlivém jednání, toužíme po milosrdném zacházení, když přijde problém, dokážeme být velmi pokorní a u Boha hledáme pomoc, když jinde pomoc není. A o to Bohu jde. Abychom byli JEN právě takoví. „Nic jiného.“ Kniha 5. Mojžíšova toto ještě podtrhuje slovy: „Budeš dělat jen to, co je správné a dobré v Hospodinových očích, aby se ti dobře vedlo…“
Mohou ale existovat lidé, kteří mají pocit, že to, co Bůh po nás pro naše dobro žádá, je málo a snaží se zalíbit Bohu dalšími „výkony“. Sebevětší výkon, ať už formálně, nebo i upřímně prováděný, nemůže přimět Boha k ještě většímu vylepšení vztahu s námi. On totiž nechce, abychom si přidávali, ale ani abychom ubírali z toho, co je jeho návodem pro naše dobro.
„Bůh nechce, abychom si přidávali, ale ani abychom ubírali z toho, co je jeho návodem pro naše dobro.“
Když toto uvažování uzavřeme, dojdeme k závěru, že Bůh je opravdu naším nebeským Otcem, který to s námi myslí dobře. Nechce nás zatěžovat zbytečnostmi, ale vždy jen tím, co je pro nás užitečné, vhodné a potřebné. Ale to, co je vhodné, dobré a potřebné, o tom nerozhodujeme my podle vlastního uvážení, protože to ví nejlépe právě On, náš Stvořitel. Již vzpomínaný biblický verš říká, že je třeba dělat to, co je správné a dobré v Hospodinových očích. Tedy ne v mých očích, ale v Božích. Není to nic nového, protože rodiče také chtějí, aby dítě pro své dobro dělalo jen to, co je dobré v jejich očích. Protože ty dětské oči ještě dobro a zlo se všemi jeho dopady, nerozeznávají. U nás, byť by dospělých je to samé. Proto Bůh říká, abychom pokorně chodili se svým Bohem. Co by člověk neudělal pro svoje dobro a dobro svých bližních? A tak to zkusme i s tím, co nám říká náš nebeský Otec. Proč? No přece, aby se nám dobře vedlo.
Jan Dymáček
