
Věříme dezinformacím?
I když dezinformace, tedy falešné zprávy, jsou staré jako lidstvo samo, přece se v poslední době s nimi přímo „roztrhl pytel“. Nejenom, že se hojně šíří, ale také se o nich hojně mluví. Mluví se o nich jako o nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout tím, že si zprávy ověřujeme, používáme zdravý rozum atd. Je to ale časově náročné a chce to určité znalosti. V prvé řadě jde o to nespokojit se zprávou jenom proto, že se mi líbí a vyhovuje mému názoru, nebo podporuje moje vidění věci. Nemíním zde dělat podrobný rozbor a pojmenovávání zkreslených a falešných informací (hoax, fake news, misinformace, dezinformace…), ale jde mi o něco jiného.
První dezinformaci použil satan, když přesvědčoval Evu a také Adama, že to, co jim řekl Bůh není pravda.
První dezinformaci použil satan, když přesvědčoval Evu (a také Adama), že to, co jim řekl Bůh není pravda. Naopak, že je chce omezovat v jejich svobodě, a že jim brání v tom, aby dosáhli plného poznání. „Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (1. Mojžíšova 3,4-5) Podařilo se. Adam i Eva mu uvěřili, a důsledek se dostavil. Ale to nebylo všechno. Přichází doba před potopou, kdy „se na zemi rozmnožila zvůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“ (1. Mojžíšova 6,5) Noe byl ten, který hlásal potřebu nápravy, změny životního stylu, změny myšlení (2. Petrova 2,5), ale málokdo ho bral vážně. A důsledek se opět dostavil. Později přichází doba, kdy Bůh varuje lid Izraelský před nepřátelskými národy s tím, že je třeba, aby se více přimkli k němu. Ale falešní proroci šířili nepravdivé zprávy: „Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: ‚Pokoj,‘ ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.“ (Ezechiel 13,10) A důsledek? Ten se opět dostavil. A bylo by možné pokračovat v dalších příkladech.
Proč to všechno ale vzpomínám? Dnes žijeme v době, kdy se v české společnosti hovořit o Bohu považuje za „blábol“, za bláznovství. „Slovo o kříži je bláznovství těm, kdo jsou na cestě k záhubě…“ (1. Korintským 1,18) Silná slova, jako „co nevidím, co si neověřím, tomu nevěřím, kdyby byl Bůh, tak by přece…, ukažte mi toho Boha…“ mají překrýt buď náš nezájem, nebo neochotu o Bohu vůbec přemýšlet. Ale je zajímavé, že vedle těchto slov slyšíme také: „příroda vymyslela, evoluce naplánovala, desítky a stovky milionů let způsobily, že…, věda dokázala…“
Jenomže věda nedokázala, protože nemůže v principu dokázat jediný neopakovatelný jev, což evoluce zcela určitě je, navíc jevy opakovatelné v přítomnosti hovoří naopak proti představě evoluce od molekul k člověku, stejně tak příroda nemohla sama nic nového vymyslet, protože pracuje pouze s tím, co už má, co do ní bylo vloženo na počátku, nehledě na to, že v čase se původně velmi dobré informace z přírody nevratně vytrácejí. Totéž platí i o údajné evoluci, která z definice nic neplánuje. Když člověk sleduje tyto populárně naučné programy, potom má pocit, že všechna slova se používají, kromě slova Bůh. Jako by to bylo zakázané. A nejde náhodou také o dezinformace? Jenomže nám se tyto dezinformace hodí, protože odpovídají naší touze prosadit, že žádný Bůh neexistuje.
Ano, braňme se dezinformacím, ale uvažujme o tom, zdali naše vyjádření o pomyslné dezinformaci není samo o sobě dezinformací. Jestli pravdu neprohlašujeme za lež, a lež za pravdu.
V posledních 35 letech zaznívala věta, že to, a to je ještě pozůstatek čtyřicetiletého trvání komunismu v naší společnosti, a než se to zakořeněné vytratí, že to bude ještě nějakou dobu trvat. Není i dezinformace o vědecky nedokázané evoluci také pozůstatek komunismu, který se neslučoval s vírou v jakéhokoliv boha? Není již na čase přehodnotit tento pořád ještě líbivý postoj, který se vyučuje na školách jako jediná možná alternativa? Není na čase vyučovat seriózně o obou možnostech s tím, že Boha nelze ani dokázat, ale ani popřít?
Samozřejmě, že se přikláním ke stvoření a nechci lámat ty, kteří vidí věci jinak. Ale jistě by stálo za to, být korektní, zvláště k dětem ve škole, které si teprve utvářejí názor. Vím, že korektnost se někdy a někomu nehodí, ale v tomto případě korektností nic neztratíme, naopak můžeme pouze získat.
A tak žijeme v době, kdy se mnohé dezinformace předkládají i z oficiálních míst jako pravda, a pravda se prohlašuje za dezinformace. Dějiny ale ukazují, že tento přístup nemusí vždy skončit pozitivně, a že se to mnohdy vrátí tak, jak jsme to nikdo nechtěl. A to se týká i druhého příchodu Ježíše Krista. Bible o něm hovoří jako o faktu. Nestálo by za to o této zprávě více přemýšlet, než ji také zařadíme do dezinformací? Apoštol Pavel připomíná: „Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.“ (1. Tesalonickým 5,3)
Ano, braňme se dezinformacím, ale uvažujme o tom, zdali naše vyjádření o pomyslné dezinformaci není samo o sobě dezinformací. Jestli pravdu neprohlašujeme za lež, a lež za pravdu. A to i v případě našeho postoje k Bibli, k Bohu a k víře v něho.
Jan Dymáček a Libor Votoček (spoluautor)