Je věda z definice materialistická?

Děkujeme za zajímavý dotaz. Jelikož máme různé kategorie vědy — viz první odpověď v oddíle „Často kladené otázky“, sekce „věda a filozofie“ — není z otázky patrné, jaký typ vědy máte zrovna na mysli, nicméně obecně platí, že věda z definice materialistická NENÍ. Pojďme si teď ukázat, co se tím přesně myslí.

Máme 4 kategorie vědy a pouze 1 z nich je téměř materialistická

V předchozí odpovědi jsme si ukázali, že věda není jeden souvislý pytel vědomostí bez ladu a skladu, který lidstvo nosí na zádech jako turista krosnu, ale že ji rozdělujeme na 4 zásadně odlišné kategorie podle toho, JAK která z nich dospívá ke svým poznatkům a jak potom ověřuje jejich platnost.

Na začátek bych rád zdůraznil, že každá vědecká činnost — tedy obecně činnost směřující k nabytí nějakého ověřitelného poznání — používá ve své metodice materiální rozměr naší existence. Stupeň „materialismu“, abych tak řekl, je různý u různých typů vědy. Nejvíce u laboratorní, méně u terénní vědy, ještě méně u historické a nejméně u vědy zjevené či sdělené. V každém typu vědy se ale materiální rozměr existence nějakým způsobem projevuje, ať už je to laboratorní vzorek, měřicí aparatura, terénní výkop či pozorovací astronomická observatoř, fosilní nálezy, archeologické vykopávky nebo texty dávných kronik či svědectví očitých svědků minulých jedinečných událostí, vždy je na scéně něco materiálního.

Vezměme jednu kategorii vědy po druhé a podívejme se blížeji, jak se která z nich má k filozofii materialismu.

1. věda operační nebo-li experimentální či laboratorní

2. věda pozorovací nebo-li observační či terénní

3. věda historická

4. věda zjevená či sdělená

ad 1)

Věda operační nebo-li experimentální či laboratorní je takovým typem vědy, která získává své poznatky výhradně pomocí na požádání opakovatelného experimentu v přísně kontrolovaných laboratorních podmínkách. Vědec experimentátor nastavuje počáteční i okrajové podmínky experimentu a minimalizuje svůj vliv na výsledek experimentu.

V rámci chyb měření by tentýž (na požádání opakovatelný) experiment měl poskytnout vždy tentýž výsledek — tím se zároveň ověřuje pravdivost výsledku.

Tento typ vědy je téměř úplně materialistický z hlediska metodiky i předmětu výzkumu — tj. z hlediska toho, jakým způsobem a jaký typ vědomostí o světě kolem nás získává. Zkrátka a dobře, experiment je prováděn vždy na nějakém vzorku (což je materiální objekt) pomocí měřicí aparatury (opět soustava materiálních objektů) a měřeny jsou pouze materiální veličiny — tj. fyzikální či chemické vlastnosti daného materiálu či vzorku. Experimentální laboratorní věda se tedy z titulu své funkce zajímá jen o materiální objekty a jejich materiální vlastnosti, které měří měřicí aparaturou, jenž je rovněž materiální povahy.

Nehmotno či nemateriálno, abych tak řekl, se v tomto typu vědy nekoná z definice, nicméně pouze do chvíle, dokud se na scénu nedostaví vědec experimentátor, který jednak přichází z nemateriálním návrhem (plánem) metodiky měření i měřicí aparatury a důvodem, proč chce měření zrealizovat a jednak jde v závěru experimentu sebrat změřené výsledky experimentu a pomocí nemateriálního softwaru (běžícím na materiálním hardwaru) a nemateriální (symbolické, abstraktní) matematiky provádí nemateriální výpočty … Zde je zcela zjevné, že při vyhodnocování výsledků laboratorní vědy se bez nemateriální, čistě symbolické a abstraktní matematiky a informatiky neobejdeme, ale to už jsme daleko za hranicí materialismu. Na scénu tedy v tuto chvíli přichází i nemateriální fenomény, které ale nakonec vyřknou to poslední a nejdůležitější slovo a tím je rozbor a interpretace nebo-li výklad naměřených dat.

Do tohoto typu vědy řadíme dle sekulárního rozdělení věd (na základě předmětu studia) všechny experimentální přírodní vědy, experimentální fyziku, experimentální chemii, experimentální biologii či genetiku, inženýrské obory, ergonomii apod.

ad 2)

Věda pozorovací nebo-li observační či terénní je takovým typem vědy, která získává své poznatky výhradně opakovaným (ale už ne na požádání) pozorováním okolní reality, kterou žádným způsobem nekontroluje a ani kontrolovat nesmí. Vědec pozorovatel nenastavuje ani počáteční ani okrajové podmínky procesu, který pozoruje, dokonce neurčuje ani to, kdy pozorovaný proces skončí nebo kdy se znovu zopakuje.

Vědec pozorovatel nenastavuje ani počáteční ani okrajové podmínky procesu, který pozoruje, dokonce neurčuje ani to, kdy pozorovaný proces skončí nebo kdy se znovu zopakuje.

Nutno dodat, že tato kategorie vědy zahrnuje všechny vědní obory, ve kterých není možný kontrolovaný experiment – ať už z etických nebo principiálních důvodů – přesto je zde naprosto zásadní to, aby se jednalo o opakující se procesy (s toutéž příčinou a týmž výsledkem). Řadíme zde např. astronomii, psychologii, ekonomii, sociologii, ekologii apod.

Tato kategorie vědy z principu nepozoruje jen materiální svět, ale také nehmotné hodnotové a vztahové fenomény, které „probíhají“ ve světě kolem nás jako software na hardwaru. Čili u tohoto typu vědy už nemáme ani metodiku ani předmět výzkumu čistě materialistické povahy. Nutno dodat, že vliv pozorovatele zde bývá značný a často není vůbec snadné a někdy ani možné jej odfiltrovat.

ad 3)

Věda historická je takovým typem vědy, který získává své poznatky studiem kusých pozůstatků neopakovatelných minulých událostí. A jako v případě 2. typu vědy i zde je jak metodika tak předmět výzkumu různé podstaty, většinou však nematerialistické. Historik většinou totiž bádá v literárních a kulturních pramenech, porovnává výpovědi očitých svědků apod., což zcela zjevně není nic materialistického, co by mělo povahu nějakého šutru nebo kusu vázy či kosti.

Věda historická je takovým typem vědy, který získává své poznatky studiem kusých pozůstatků neopakovatelných minulých událostí.

Ano, paleontologové například vykopávají materiál ze zemských útrob v podobě různých fosilií popř. fosilních stop, což je věc materiální povahy a také při jejich výzkumu sledují materiální ukazatele, jako je třeba elasticita fosilních tkání, stupeň fosilizace, minerálové složení fosilie, izotopové složení materiálu fosilie apod. Jsou to ale jen sekundární zjištění, jejichž hlavní význam tkví v tom, že dopomáhají k interpretaci neopakovatelných historických událostí, které nikdo z lidí neviděl a není zde v drtivé většině případů ani hrubá představa o tom, co se tehdy skutečně stalo, protože drtivá většina informací o neopakovatelných historických událostech je nenávratně ztracena — nedochovala se, jinými slovy.

ad 4)

Věda zjevená nebo sdělená je takovým typem vědy, který získává své poznatky prostřednictvím nadpřirozeného zjevení pravdy či vůle Boží anebo jde o tajné poznatky, které se předávají sdělením v rámci uzavřených komunit anebo jde o filozofické rozbory témat, ke kterým nelze dospět ani 1. ani 2. ani 3. typem vědeckého zkoumání.

Věda zjevená nebo sdělená je takovým typem vědy, který získává své poznatky prostřednictvím nadpřirozeného zjevení pravdy či vůle Boží anebo jde o tajné poznatky, které se předávají sdělením v rámci uzavřených komunit anebo jde o filozofické rozbory témat, ke kterým nelze dospět ani 1. ani 2. ani 3. typem vědeckého zkoumání. U tohoto 4. typu vědy je na první pohled zřejmé, že metodika i předmět studia je ze 100% nemateriální povahy. Řadíme zde např. filozofii, teologii ale také různé okultní vědy a tajná učení různých tajných spolků.

Závěrem tedy můžeme říci, že 4 základní kategorie vědy souvisí s filozofií materialismu většinou jen okrajově a obvykle jen metodicky. Přesněji řečeno pouze 1. typ vědy – laboratorní, experimentální – lze považovat z definice za materialistickou vědu, přestože v konečném důsledku má i nematerialistické výstupy a interpretace svých zjištění. U 2. typu vědy – terénní, observační – lze o materialismu hovořit jen v těch případech, kdy jsou pozorovány materiální aspekty reality, u 3. typu vědy – historické – jde ve většině případů o hledání nemateriálních aspektů minulosti a u 4. typu vědy – zjevené či sdělené – jde ve 100% případů o nemateriální výzkum.

Materialismus ve vědě v proměnách času

Z historického hlediska nebyla věda až někdy do 2. poloviny 19. století oficiálně spojována s materialismem tak, jak to známe z moderní doby po 2. světové válce. Souvisí to jednak s masivní desakralizací přírody i vědy samotné, která kulminovala v 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. století, k čemuž přispělo i nesprávné pochopení biblických textů zejména Starého Zákona, jmenovitě knihy Genesis a jednak s rozvojem tzv. laboratorní vědy, jejíž výhradní metodikou výzkumu se stal na požádání opakovatelný experiment založený na opakovaném a kontrolovaném měření výhradně materiálních veličin.

Zmíněná židovsko-křesťanská desakralizace přírody a vědy sice zbavila stvořené „věci“ božského statutu tím, že je prohlásila nikoliv za bohy, ale za  pouhé „věci“ stvořené jediným věčným Bohem, jenž jest Osobou existující věčně (bez příčiny) nad hmotou, časem a prostorem, nicméně zároveň nikdy netvrdila, že by stvořené „věci“ byly jen tupými shluky hmoty, jejichž hodnota, význam a smysl končí smrtí těla, jak se mylně domnívají dokonce i mnozí teisté. Tím došlo k úmyslnému odstranění prvku tajemna a mystična, o jehož existenci lidé po celou historii, až na výjimky, nepochybovali. Ale jak už to v historii lidstva bývá, většina lidské společnosti dříve či později upadá (nechá se vehnat) do jistého názorového extrému.

Důležité je si také uvědomit, že ještě před pár desetiletími byl zejména v Evropě rozšířen názor, že náboženství je jen další (slepé) vývojové stádium lidské kultury, které bude postupně nahrazeno vědou — pochopitelně tou materialistickou.

Věda, přesněji materialisticko-evoluční paradigma vědy, začínala po 2. sv. válce plnit úlohu jakéhosi novodobého přírodního náboženství, přesněji „náboženství modernity“, které uctívá neustále se zrychlující změny, technologický pokrok, odlidšťování rutinních záležitostí běžného života, automatizaci, nadprodukci, nadkonzum, fúzi člověka s kybernetikou a umělou inteligencí, futuristické vize chytrých měst a v jistém smyslu i zbožštění jednotlivce v jeho technologicky téměř neomezené seberealizaci a opět se vrací — velkou oklikou — k uctívání, přesněji nadřazování přírody a lidských technologických výtvorů nad člověka v rámci tzv. zeleného údělu (green deal). Historické paralely jsou zde naprosto obludné!

Materialismus a konzumismus sehrál v tomto procesu významnou úlohu, protože dokázal prostřednictvím technologicky pokročilého spotřebního zboží – zvláště osobní elektroniky a IT technologií – velmi výrazně potlačit tradiční náboženské a vztahové prožívání a uvažování o světě a našem místě v něm. Mladá generace se dnes sice k duchovnu ve své konzumní a spotřební agónii nějak snaží vrátit, ale obvykle jen ve formě esoterických a okultních praktik, které s následováním Krista nemají absolutně nic společného. 

Materialistická věda si totiž už někdy od počátku 20. století přisvojuje absolutní právo zprovodit veškerý teismus a idealismus ze světa jednou provždy a tyto pokusy vidíme v mnoha zemích světa dodnes — v ČR tuto zpátečnickou mentalitu razí např. samozvaný spolek skeptiků Sisyfos, který provádí každoročně agresivní mediálně exponované výpady na jednotlivce i organizace z řad vědců i laiků popírající výlučnost materialistického, resp. ateistického vidění světa. To by však nebylo to nejhorší.

Mladá generace se dnes sice k duchovnu ve své konzumní a spotřební agónii nějak snaží vrátit, ale obvykle jen ve formě esoterických a okultních praktik, které s následováním Krista nemají absolutně nic společného.

Mnohem horším trendem je stádovitá mentalita schvalující bezmyšlenkovitě naprostou likvidaci odkazu a práce našich předků — v podobě likvidace průmyslu, zemědělství i tradičních způsobů získávání obživy, umění, řemesel apod. Všichni se dnes vrhají jako kobylky na AI v domnění, že budou vydělávat závratné peníze programováním roztomilých aplikací a žonglováním s daty … ale už jim nedochází, že chléb, mléko, vejce ani obyčejná zelenina takto nevznikají a vznikat nikdy nebudou. Je potřebný balanc – mezi materiální a nemateriální složkou našich životů. Jakýkoliv extrém, ať už do materiální nebo nemateriální oblasti, je vždycky škodlivý. Balanc, harmonie, rovnováha.

Současná post-moderní a post-faktická společnost se žel v posledních desetiletích atomizovala a roztříštila jak názorově tak vztahově i morálně — proto dnešní zejména mladá generace uznává spíše pluralitu interpretací světa, kdy samotná věda – ať už její materialistická interpretace nebo její nematerialistická (idealistická) interpretace opírající se např. o biblické texty, pomalu ztrácí svou dominanci jakožto jediná zprostředkovatelka pravdy o všehomíru. Z křesťanského hlediska tak můžeme hovořit o novodobém Babylónu, ve kterém se lidstvo opět pomocí své vědy, kultury, umění a politiky snaží poměřovat se samotným Bohem … v bláhové představě, že si samo na všechno přijde, všechno ošéfuje, prozkoumá, pochopí a zařídí. Spolu to (prý) zvládneme. Tento přístup ale dle Písma v lidské společnosti přebujel v historii již mnohokrát, například po celosvětové Potopě za dnů Nimrodových. Nimrod byl synem Kúše, vnukem Cháma a pravnukem Noema a jako okultně zatížený a agresivní lovec vedl tehdy celé lidstvo do vzpoury proti Bohu spočívající v naprosté nezávislosti a sebe-zabezpečení se proti případnému dalšímu Božímu soudu, kterým celosvětová Potopa bezesporu byla.

Z křesťanského hlediska tak můžeme hovořit o novodobém Babylónu, ve kterém se lidstvo opět pomocí své vědy, kultury, umění a politiky snaží poměřovat se samotným Bohem … v bláhové představě, že si samo na všechno přijde, všechno ošéfuje, prozkoumá, pochopí a zařídí. Spolu to (prý) zvládneme.

Dnešní velmi bezbožná a vzpurná společnost masivně opouštějící všechny trvalé a tisíciletími prověřené hodnoty a vztahy se opět chová velmi podobným způsobem. Odmítá respektovat Bohem ustanovené vztahy a pravidelnosti ve vztazích, nebo-li morální a vztahové zákony, a pak se zároveň snaží pojistit před případnými tragickými následky takového nerespektování a překračování hranic a dobrých tradic. Je to podobně absurdní a hloupé jako brát hormonální antikoncepci (výdobytek moderní materialistické vědy), abych se mohla „vyspat“ s kýmkoliv a kdykoliv chci, aniž by to na mém životě zanechalo přirozené následky v podobě otěhotnění. Jediná pilulka tak dovoluje vyhnout se přirozeným následkům promiskuitního chování. Vypadá to jako báječné, rychlé, levné a bezbolestné řešení. Naprostá většina mladých dívek však za pár let zjistí, že nejsou schopny otěhotnět anebo prodělávají spontánní potraty jako na běžícím páse … najednou se zde otevírá další problém, který je ve skutečnosti ještě větší a horší, než bylo ono nechtěné otěhotnění.

Jak říkával Jan Werich: „Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové, kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít, ale už nebudeš moci.“

Dnešní společnost odmítá respektovat Bohem ustanovené vztahy a pravidelnosti ve vztazích, nebo-li morální a vztahové zákony, a pak se zároveň snaží (technologicky) pojistit před tragickými následky takového nerespektování a překračování hranic a dobrých tradic.

A takto to dopadá prakticky s úplně každým zneužitím moderní vědy, které se zpočátku jako zneužití pochopitelně netváří. Vezměte si dnešní masivní likvidaci všech odvětví průmyslu a uměle vnucovanou ekonomickou závislost na zahraničních zdrojích – ať už v Číně nebo v USA. Vše se prodává líbivými řečmi o ochraně životního prostředí a modernizaci a digitalizaci společnosti, snad jako by se dala klávesnice podojit nebo přikázat umělé inteligenci, aby nám uvařila tříchodové menu nebo postavila dům. Nepochybuji, že takové technologie někdo brzy uvede do praxe, ale tím se vůbec nic nevyřeší, protože ty suroviny pro přípravu oběda nebo postavení domu bude muset někdo vypěstovat a upravit do použitelné podoby. A i kdybychom dokázali vytvořit celý výrobní a dodavatelsko-odběratelský řetězec řízený od A do Z umělou inteligencí, co budeme zde na Zemi dělat my lidé? Co pak bude s námi a naším vztahem k přírodě, k rostlinám a zvířatům, k druhým lidem, k Bohu? Je automatizovaný a ostře hlídaný svět opravdu to, co si přejeme ze všeho nejvíc a co nám taky ze všeho nejvíc prospěje a co nám vyřeší všechny naše smutky a strachy? Evidentně ne. Opět zde panuje obrovská naivita a líbivý pocit, že zlikvidováním tradičního průmyslu a zemědělství vytvoříme ráj na Zemi, na který se budeme pobaveně dívat okénkem solární vzducholodě …

Je automatizovaný a ostře hlídaný svět opravdu to, co si přejeme ze všeho nejvíc a co nám taky ze všeho nejvíc prospěje a co nám vyřeší všechny naše smutky a strachy? Evidentně ne.

Jenže jako vždy, přijde čas, dříve, než si myslíme, kdy už nebude cesty zpět a kdy celá tahle zelená utopie odkryje svou pravou tvář — že jde o řízenou sebevraždu a likvidaci základní životní úrovně většiny obyvatel Evropy, ne kvůli konzumu, ale kvůli základním životním potřebám a svobodě slova i pohybu zboží a osob. O těchto otázkách podrobněji v sekci „ekologie“.

Pro správné pochopení nebezpečí materialismu a konzumismu je nezbytné vnímat historické trendy a hlubší souvislosti a ne jen současnou situaci prizmatem vlastní naivity a snílkovství, které charakterizuje každou mladou generaci víc, než cokoliv jiného. 

Celé 20. století žilo ve jménu masivního zprůmyslnění všech oblastí a maximální výroby až plýtvání vším, čím šlo plýtvat. Vše jelo na plné obrátky, 24h denně, 7 dnů v týdnu, bez jakýchkoliv výčitek svědomí, které by nematerialistický přístup ke světu jednoduše nedovoloval. Vše směřovalo k vývoji technologií, které budou schopny fungovat bez přítomnosti člověka a v den a hodinu, kdy toho bylo dosaženo, bylo spuštěno úmyslné pustošení a řízená likvidace všech složek průmyslu a obchodu, prakticky zcela zničena společenská vrstva živnostníků a malopodnikatelů i malopěstitelů a nastaveno vše tak, aby přežily jen největší gigantické podniky a montovny, z nichž mnohé se nakonec také zavírají. Všude se ale mává práporky jako kdysi na 1. Máje a za bujarého veselí se v médiích organizovaně pokřikuje „hurá“, konečně jsme se zbavili těch ohavných továren, hutí, elektráren, dolů a polí …

Vše směřovalo k vývoji technologií, které budou schopny fungovat bez přítomnosti člověka a v den a hodinu, kdy toho bylo dosaženo, bylo spuštěno úmyslné pustošení a řízená likvidace všech složek průmyslu a obchodu.

Jenže mladí lidé si v tom přesvatém nadšení nejsou schopni uvědomit, že všechny ty továrny, hutě, elektrárny, doly a pole zde nevznikly pro srandu králíkům a že bez nich nebudou mít ve svém oblíbeném supermarketu brzy většinu potravin a výrobků, na které byli zvyklí a které jsou k životu, jak jej známe, nepostradatelné — resp. budou je mít dovezené z Číny nebo z USA bez možnosti jakkoliv ovlivnit jejich kvalitu, výrobu či dovoz. Ale co my? Budeme vše jen konzumovat věci odkudsi dovezené? Není základním ukazatelem prosperity a zralosti společnosti schopnost lokálně si vypěstovat a vyrobit vše potřebné vlastníma rukama? K pochopení těchto souvislostí je ovšem potřeba vnímat život hlouběji a nenechat se touto ideologickou zaslepeností nahnat rovnou do propasti. Pokud je zde něco, co by mohlo pomoci v mladých lidech probudit zdravý přístup k životu a okolnímu světu, pak je to Bible a její poselství o uzdravení srdce člověka a jeho chápání Boha, druhých lidí a světa kolem.

Není základním ukazatelem prosperity a zralosti společnosti schopnost lokálně si vypěstovat a vyrobit vše potřebné vlastníma rukama? K pochopení těchto souvislostí je ovšem potřeba vnímat život hlouběji a nenechat se ideologickou zaslepeností Green Dealu nahnat rovnou do propasti.

Jak řekl profesor matematiky a filozofie, jeden z nejoceňovanějších novodobých myslitelů a historiků, David Berlinski: „Je zde zřejmá a přímá souvislost mezi přijetím určitých transcendentálních — nematerialistických — hodnot ve společnosti a tím, co si jedna lidská bytost dovolí ke druhé lidské bytosti.“

Právě dnešní doba je velmi silně poznamenána tímto velkým rozvodem vědy a teismu, ke kterému přispěl málokdo tak intenzivně jako Darwin a jeho spolupracovníci svou klamnou interpretací biologických změn v přírodě. De facto od dob Darwinových se stále více oblastí a důrazů v lidské společnosti nese ve jménu materialismu a konzumismu, zážitkově a konzumně orientovaného způsobu života, samozřejmě za současného soupeření na trhu. Je zde velmi úzká souvislost mezi přijetím Darwinových myšlenek a přijetím tělesného, výkonově orientovaného, výrobně-spotřebního, konzumního způsobu života. Proto každému, kdo se nechá tímto způsobem života ochočit a převálcovat, připadá Darwinova evoluční hypotéza jako pravdivá a obráceně.

Chápejte mě správně. Na výkonu, těle, výrobě či spotřebě není samo o sobě nic špatného. Všichni něco spotřebováváme, ať už jídlo, kyslík, vodu, teplo atd., všichni potřebujeme podávat určitý výkon, abychom mohli chodit, mluvit, myslet atd., zrovna tak potřebujeme určité věci umět vyrobit. TO VŠE PATŘÍ K ŽIVOTU na této Zemi. V tom problém není. Problém nastává ve chvíli, kdy z toho uděláme primární a hlavní věc, kolem které se pak točí celý náš život. Je špatně, pokud žijeme jen pro výkon — ať už vztahový, pracovní, intelektuální, emocionální, sportovní či jakýkoliv jiný — protože tím zaměňujeme prostředek a cíl. Práce, intelekt, emoce, sport, sexualita atd. nám mají život obohacovat a pomáhat nám rozvíjet zdravý a pevný charakter. Jsou to jinými slovy nástroje. Cílem by měly být osoby a vztahy, ne obráceně. Stejně tak, pokud začneme uctívat věci a konzum tak, že pocit štěstí a úspěchu zažíváme (navíc nakrátko) jen při koupi nového auta, nového domu, nového bazénu, nového oblečení, nové kabelky, nového účesu, nové destinace na dovolenou nebo při návštěvě nové restaurace atd. pak se stáváme otroky hromadění věcí a zážitků a to je to, co zde označuji – mimo jiné – za produkt materialismu a evolucionismu. Ono, nejde ani tak o to, že jsou tyhle věci špatné na rozumové úrovni — kdy jeden z vás by se mnou souhlasil a druhý už nikoliv. Jde taky o to, kam materialismus a evolucionismus člověka postupně vede, přesněji řečeno vleče. Jaký je ten cíl toho všeho? Odpověď je nasnadě. Výsledkem uctívání konzumu, věcí, těla, zážitků atd. je nihilismus a naprostá ztráta smyslu a hodnoty života. Náznaky těchto zlých konců jsou ale dnes už vidět, dokonce i u mladé generace, která má k nihilismu a pocitu nesmyslnosti svého života velice blízko.

Řeknu to znovu a jednodušeji. Původní obecná definice vědy zněla: 

„Věda je systematické rozumové a empirické úsilí člověka o poznání pravdy o všehomíru, bez ohledu na to, jaká ta pravda může být.“

Jinými slovy, bez úsilí a systematické snahy o pokoj a harmonii, bez určitého sebezapření, trpělivosti a vytrvalosti, bez orientace na kvalitní a vyvážené vztahy s druhými i se sebou samým, což je daleko za hranicemi materialismu a evolucionismu, člověk není schopen nic pochopit správně, protože vše zakaluje falešné „já“ nebo-li ego. Život, který si hledá jen to příjemné, veselé, načančané, vysmáté, bez hranic a furt, s bezbřehým konzumem, s nulovým poznáním skutečné historie i svých vlastních skutečných problémů, hranic a nemožností, je odsouzen k naprosté prázdnotě a mizérii. Ať už to zní jakkoliv paradoxně, blbě a uzeně, Cesta Kříže Pána Krista je jediným skutečným vítězstvím nad materialismem, tělesností, rozežraností, nevděčností, nespokojeností, strachem i nihilismem.

Svět sice začal Rájem vně i uvnitř člověka, ale ten Ráj byl ztracen — jak vně, tak i uvnitř člověka a Cesta zpět je Cestou Kříže, protože v Ráji může být šťastný jen ten, kdo žije dobrovolně, s vděčností a radostí pro druhé, a to je přesný opak toho, co hlásá materialistická a evoluční ideologie.

Touto obecnou definicí se vědci, filozofové i teologové řídili po celou historii a až na výjimky dospívajíce k závěru, že tento svět není nezávislou existencí a že tedy musí mít svého prvotního Hybatele či Tvůrce, Učinitele, který přinejmenším nastavil spoustu parametrů tak, aby tenhle vesmír mohl vůbec existovat. Netvrdím, že všichni vědci historie řídící se zmíněnou nematerialistickou definicí vědy, nutně dospěli k poznání Boha, jak o Něm referuje Bible, to určitě ne, ale bezpochyby ve svých závěrech byli nějakým způsobem otevřeni myšlence, že tento vesmír nevytvořil sám sebe ani není sám o sobě věčný a absolutně nezávislý, stejně tak ani člověk. Byli mezi nimi lidé nejrůznějších vyznání a náboženských systémů, ale rozhodně to nebyli materialisté ani ateisté.

Je zde velmi úzká souvislost mezi přijetím Darwinových myšlenek a přijetím tělesného, výkonově orientovaného, výrobně-spotřebního, konzumního způsobu života. Proto každému, kdo se nechá tímto způsobem života ochočit a převálcovat, připadá Darwinova evoluční hypotéza jako pravdivá a obráceně.

Je potřeba říci také to, že Bible a křesťanství speciálně byli v historii téměř výhradním zakladatelem a tvůrcem vzdělání a poznání. Kde dominovalo křesťanství (ne to politické ani sektářské), tam vzkvétala věda, rostla vzdělanost, dařilo se lidem i vztahům a obráceně, kde lidé zůstávali napospas svým přirozeným sklonům a představám, tam rostla pověrčivost, materialismus, mamon, rozbroje, nenávist, nevzdělanost, násilí, korupce atd. atd. Ano, křesťanství bývá historicky spojováno se spoustou neuvěřitelného zla, ale tato spojení nejsou skutečná, organická, ale úmyslně vymyšlená a vyhrocená. Je to stejné, jako byste řekli, že věda může za smrt stovek miliónů lidí, protože téměř každý vědecký vynález spoustu lidí zabil či zmrzačil … a to je fakt. Měli bychom tedy spíše říci, že věda byla zneužita nebo často nesprávně pochopena nebo naivně přeceněna a adorována a výsledkem toho byla smrt nebo vážné poškození zdraví bezpočtu lidí. Toto rozlišení je podstatné. Totéž platí i o křesťanství. Špatně pochopené nebo naivně přeceněné nebo zneužité křesťanství zcela určitě napáchalo v historii obrovské škody v lidské společnosti — to ale vůbec nic neříká o tom, zda je křesťanství jako takové správné a následováníhodné nebo není. To se zjišťuje jiným způsobem.

Kde dominovalo křesťanství (ne to politické ani sektářské), tam vzkvétala věda, rostla vzdělanost, dařilo se lidem i vztahům a obráceně, kde lidé zůstávali napospas svým přirozeným sklonům a představám, tam rostla pověrčivost, materialismus, mamon, rozbroje, nenávist, nevzdělanost, násilí, korupce atd.

Žel, právě po staletích bujarého zneužívání a dezinterpretace křesťanství se na přelomu 18. a 19. století řada vlivných intelektuálů a boháčů rozhodla pro jinou cestu, než kterou představuje křesťanství a Bible — a tou cestou byl materialistický, konzumně a zážitkově orientovaný způsob života. Takovou změnu ale bylo potřeba nějak ospravedlnit a prodat široké veřejnosti, což nebyl vůbec snadný úkol. Podobně jako dnes digitální globalizace pomocí AI a likvidace tradičních výrobních postupů ve jménu ochrany přírody alias Green Deal. Všechny velké a systémové změny se musí široké veřejnosti prodat jako nepředstavitelné dobro, jinak by se je nepodařilo nikdy prosadit. Na přelomu 18. a 19. století bylo tedy potřeba realizovat mnoho zásadních změn, aby bylo možno prosadit nastupující materialismus, evolucionismus a ateismus:

1. Bible a křesťanství mělo být zbaveno své výlučnosti a důvěryhodnosti
2. Bylo potřeba vymyslet zcela nový obraz dávné historie, než který představuje Bible
3. Bylo potřeba změnit definici, cíle i metodiku vědy, která do té doby poukazovala na existenci moudrého Stvořitele
4. Bylo potřeba zdiskreditovat typy vztahů vycházející z biblické historie a křesťanské spirituality – manželství 1 muže a 1 ženy, křesťanskou výchovu dětí, posvátnost lidského života, úctu k rodičům, společenskou úctu k poctivým a pracovitým lidem, bezpodmínečnou lásku k bližnímu, respektování a ochrana mužských a ženských daností a odlišností, ústavní ochrana ještě nenarozených dětí atd.

Dnes již žijeme v době, kdy se všechny 4 body podařily bezezbytku zrealizovat a jde se ve zlu ještě dál, nejen že se nerespektují a nechrání mužské a ženské danosti a odlišnosti, ale ještě se oficiálně propagují medicínské a morální zločiny jako jsou tzv. tranzice nebo se uzákoňuje tzv. právo na usmrcení vlastního dítěte ve vlastním lůnu (tzv. aborce či umělý potrat) nebo se uzákoňuje tzv. právo dětí podat trestní oznámení na vlastní rodiče, pokud jim bude jejich výchova nepříjemná apod.

Mluví se o právech, která ale ve skutečnosti jimi nejsou a jen se dále prohlubuje propast mezi tím, co by měla společnost chránit jako zdravý základ a co si různě nemocní a poškození lidé chtějí mediálně a politicky vynutit, aniž by se ve skutečnosti chtěli jakkoliv uzdravit.

Představa, že se může cokoliv změnit, překročit, zrušit, nahradit apod. ideologicky přímo vychází z filozofie materialismu a evolucionismu. Protože pokud platí materialismus a evolucionismus, potom jsme jen tělo a nic jiného už neexistuje a nerozhoduje. Pak lidé snadno uvěří tomu, že když si operativně upraví své tělo, stanou se někým jiným, třeba tím, kým zrovna chtějí. Jenže problém je v tom, že žena není určena pouze svým tělem, hormony a pohlavními orgány, ještě je zde rozměr duše a ducha, kde jsou dramatické a nepřeklenutelné odlišnosti a danosti. Buď člověk uzná to, že se nějak narodil a přijme jisté danosti anebo uvěří evolučnímu materialistickému mudrování, že se může kdokoliv stát kýmkoliv … ostatně, když se dle evolučního modelu mohla bakterie změnit v rybu, ta v plaza, ten v ptáka a nakonec v člověka, proč by se pak nemohl muž změnit na ženu nebo obráceně?

Buď člověk uzná to, že se nějak narodil a přijme jisté danosti anebo uvěří evolučnímu materialistickému mudrování, že se může kdokoliv stát kýmkoliv … ostatně, když se dle evolučního modelu mohla bakterie změnit v rybu, ta v plaza, ten v ptáka a nakonec v člověka, proč by se pak nemohl muž změnit na ženu nebo obráceně?

Na tomto vzdělávacím webu se snažíme lidem – laikům i vědcům – ukázat, že evoluční model je nevědecký a nepravdivý se spoustou zásadních logických a koncepčních omylů a chyb a že celou naši společnost svádí na scestí. Scestí tak veliké, že pak mladí lidé věří tomu, že jejich tělo je vše, co mají a čím jsou … proto na něj kladou tak nezdravý důraz, proto žijí téměř jen tím, jak vypadají po těle … a proto si pak někteří jedinci, kteří se narodili do velmi dysfunkčních rodin, myslí, že své vztahové a sebe-identifikační problémy vyřeší prostě tím, že spolykají určité množství hormonálních preparátů a podstoupí de facto naprostou a nevratnou (!) sterilizaci a více než pochybné anatomické úpravy svého těla, které nezřídkakdy přivedou tyto lidi k tragickým rozhodnutím.

Materialismus a evolucionismus je tak ve skutečnosti rafinovaně vnucenou ideologií umlčující svědomí a rozum většiny lidí, kteří by jinak mohli vidět za oponu a varovat i ostatní před obludnou lží globálních rozměrů, která stojí a padá na evolučním a materialistickém výkladu světa.

Mgr. Libor Votoček