Ellen G. White o Božím charakteru (2/3): Vlastnosti Boha
Láska
Písmo odhaluje několik vlastností Boha. Jednou z nich je láska. Protože „Bůh je láska“ (Jan 4-8, 16) a v Něm „není žádné změny ani pohybujícího se stínu“ (Jan 1,17-18), je Jeho láska bezpodmínečná a neměnná (Jeremiáš 31,3; Jan 3:16; Římanům 5:8). Jeho celé bytí je láska a cokoliv činí, je vyjádřením lásky. „Boží láska se projevuje v Jeho spravedlnosti stejně jako v Jeho milosrdenství.“1
Jak Ellen Whiteová nádherně vyjádřila:
Věčnost
Další základní vlastností Boha je Jeho věčnost. Písmo ho nazývá: „věčným Bohem“ (Izajáš 40,28) a také tím kdo „jediný je nesmrtelný“ (1. Timoteovi 6,16). Mojžíš, když se modlí, praví: „Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalmy 90,2) Stejně tak Ellen Whiteová uznává Boha jako „věčného, samo o sobě jsoucího.“3
A dodává:
Ale věčnost Boha neznamená, že existuje mimo čas a že je nehybný, jak naznačovali řečtí filosofové. Věčný Bůh skutečně přebývá se svým lidem, jak je zřejmé z mnoha biblických teofanií, z podoby pozemské svatyně a z života Božího Syna na Zemi.
Svatost
Třetí vlastností Boha je Jeho svatost. V písni Mojžíšově, po pouti přes Rudé moře, je Bůh uznáván jako „velkolepý ve svatosti“ (Exodus 15,11). Prorok Izajáš viděl anděly, jak volali před Božím trůnem: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná Jeho slávy!“ (Izajáš 6,1-3). Mnoho století později byl apoštol Jan ve své vizi přiveden k Božímu trůnu, kde viděl čtyři živé bytosti, které bez ustání říkaly: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází!“ (Zjevení 4:8). V roce 1851 měla Ellen Whiteová vizi, která jí dala „pocit velikého a hrozného Boha“ a také pohled na to „jak slabé pochopení mají někteří pro Boží svatost.“5
Pocit Boží svatosti by měl být rovněž reflektován v našich bohoslužbách, protože pokud věřící „neodloží každou zlobu“ a „nebudou uctívat Boha v duchu v pravdě a ve svaté kráse, jejich shromáždění nebude mít žádný účinek.“6
Další z Božích atributů je vedle věčnosti, svatosti a lásky také boží všemohoucnost, všudypřítomnost a vševědoucnost.
Všemohoucnost
Pokud jde o Jeho všemohoucnost, Bůh se zjevil Abrahamovi jako „Všemohoucí Bůh“ (Genesis 17,1) a také informoval Mojžíše, že se patriarchům zjevil jako „Bůh Všemohoucí“ (Exodus 6,3). Ačkoli je všemohoucí, Bůh nemůže jednat proti své vlastní svaté přirozenosti a charakteru. To znamená, že nemůže lhát, být nevěrný, ani někoho pokoušet či svádět. Dále se také ze své přirozenosti rozhoduje omezovat svou všemohoucí moc.
K tomu se silným způsobem vyjadřuje i Ellen Whiteová:
Všudypřítomnost
Všudypřítomnost Boha je zdůrazňována v Davidově poetické modlitbě: „Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.“ (Žalm 139,7-10). Všudypřítomnost je také naznačena v Kristově příslibu: „Jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,20) Ellen Whiteová dále uvádí: „Bůh je nekonečný a všudypřítomný. Žádná naše slova nemohou popsat Jeho velikost a majestátnost.“8
Tento slib má velmi osobní tón:
„Jděte ke všem národům, přikázal jim. Jděte do nejvzdálenějších částí světa a buďte si jisti, že má přítomnost bude s vámi i tam.“9
Vševědoucnost
Úzce spojená s Boží všudypřítomností je Jeho vševědoucnost a předvídavost. Písmo říká, že Bůh „je dokonalý ve vědění“ (Job 37,16) a „ví vše“ (1.Jan 3,20), dokonce „ví, co nastane“ (Izajáš 46,10). Není divu, že se Pavel vyjadřuje těmito slovy: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!“ (Římanům 11,33). Ellen Whiteová říká: „Nic se nestane v žádné části vesmíru bez vědomí Toho, který je všudypřítomný. Žádná událost lidského života není neznámá našemu Stvořiteli.“10
A dále vysvětluje:
A Ellen Whiteová také přiznává:
Jak již bylo mnohokrát zdůrazněno, naše pochopení Boha by mělo zůstat v mezích Jeho vlastního sebe-zjevení. Mohli bychom hovořit o řadě dalších Božích vlastností, avšak ty, o kterých jsme zde hovořili můžeme považovat za ty nejzákladnější a nejpodstatnější. Další takovou neméně podstatnou vlastností je Boží trojjedinost, kterou se však budeme zabývat až v dalším, závěrečném díle.13
