Kniha Přísloví

Úvod

Kniha Přísloví je stejně jako kniha Job a Kazatel řazena do takzvané mudroslovné literatury. Tyto dvě knihy již byli předmětem zájmu našich předchozích článků, dnes se proto zaměříme na poslední součást této trojice.

Mudroslovná literatura byla velmi populárním žánrem, a to i v sousedních zemích. Zabývala se formou úvah nebo rozhovorů otázkami o lidském údělu, a pozemské spravedlnosti.

Tato kniha je z trojice mudroslovných knih patrně nejstarší, avšak přesné stáří knihy nám není známé. Velká část knihy je přisuzována slavnému králi Šalamounovi, který do dnešních dob představuje symbol rozumu a moudré vlády. Některé sbírky Přísloví jsou však připisována i jiným králům, které odjinud neznáme. O jedné ze Šalamounových sbírek přísloví se dozvídáme, že ji sebrali „mužové krále Chizkijáše,“ tedy zhruba kolem roku 700 před Kristem. To naznačuje, že část Přísloví pochází patrně už z doby Královské, tedy před dobou Babylonského zajetí. Avšak některé části, především takzvané Vstupní slovo (Přísloví 1-9), jsou patrně mladší a naznačují tak že Kniha Přísloví byla v ucelené formě, tak jak ji známe dnes, dokončena až po návratu z exilu.

Mudroslovná literatura byla v době Starozákonního Izraele velmi rozšířeným a populárním žánrem, a to i v sousedních zemích. Zabývala se formou úvah nebo rozhovorů otázkami o lidském údělu, a pozemské spravedlnosti. Velmi rozšířená byla především v tehdejším Egyptě, který byl od nepaměti klasickou zemí moudrosti. Vzdělanost se zde pěstovala především ve školách, které vzdělávaly státní úředníky. Žáci se zde učili, jak vést život, tak, aby dosahoval štěstí a zdaru, avšak z perspektivy státního blaha a prosperity. Tato tradice zde nabyla takové váhy a uznání, že z Egypta zcela vytlačila tradici proroků, která byla typická pro celou přední Asii. Mudroslovná literatura si však postupně nacházela cestu z vysokého učení i k obyčejnému lidu, kde tato témata postupně zdomácněla.

Moudrost měla ve starověkých dobách Izraele daleko širší význam, především ve vztahu k praxi.

Hebrejské slovo pro přísloví (Mišlê, מִשְלֵי,) však nese poněkud jiný význam než jeho český ekvivalent. Nejedná se totiž jen o ukázku lidové moudrosti. Kořen tohoto slova totiž znamená „vládnout“. Přísloví nás tak zavazují k určitému typu jednání a moudrost, kterou se nám snaží předat není pouze intelektuální záležitostí. Moudrost měla ve starověkých dobách Izraele daleko širší význam, především ve vztahu k praxi. Moudrost tak byla připisována například řemeslníkům, stavitelům a umělcům, kteří disponovali věděním o tom, jak správně provozovat určitou praktickou činnost.

Pro Knihu Přísloví je tak charakteristický určitý nádech optimismu, který jako by nebral zřetel na pokřivený a často nespravedlivý charakter skutečnosti, čímž se velice liší od zbylých dvou mudroslovných knih, Kazatel a Job. Řídí se přímou představou spravedlnosti: dobrý člověk bude odměněn a zlý bude potrestán. Snaží se nám představit řadu pravidel a rad, jak vést dobrý, zbožný a bohabojný život. Moudrá Přísloví tak mají být určitým návodem pro naši „životní praxi,“ a tím nás přivést na cesty které nás dovedou ke štěstí.

Kniha Přísloví

Většina ze samotných přísloví se nachází ve střední části knihy, a to v kapitolách 10 až 29. Avšak kniha Přísloví je mnohem více než jen sbírkou, či seznamem. O tom svědčí zejména začátek knihy (kapitoly 1 až 9) a závěr (kapitoly 30 a 31).
Úvodní část knihy sama neobsahuje krátká přísloví, ale je utvořena deseti poučkami, které pronáší otec ke svému synovi. Otec zde vybízí syna, aby poslouchal moudrost, žil v bázni před Hospodinem a vedl život který bude protkán ctností, poctivostí a štědrostí –to vše mu zaručí pokojný a úspěšný život. Otec také varuje před hloupostí, zlem a špatnými rozhodnutími, která vedou k pýše, sobectví, a nakonec k hanbě a zkáze. Syn by proto měl usilovat o moudrost a bázeň před Hospodinem jako o nejvyšší životní cíl. Tento způsob myšlení tvoří morální základ celé knihy.

Básně o Paní Moudrosti ukazují, že naše životy se odehrávají uvnitř Božího morálního řádu a že dobro a spravedlnost mají ve světě objektivní skutečnost.

Bázeň před Hospodinem však neznamená strach v negativním slova smyslu, ale zdravou úctu a respekt vůči Bohu. Je to morální postoj, který uznává, že nejsme Bohem a že nemůžeme sami určovat, co je dobré a co zlé. Místo toho se máme pokořit a přijmout Boží definici dobra a zla, i když se nám to může někdy zdát jako nepohodlné a na první pohled nevýhodné. Tyto proslovy nám také ukazují, co je to biblická moudrost a jak se liší od jiných částí Bible. Biblické mudrosloví nemá stejný charakter jako například zákon Mojžíšovy smlouvy nebo proroctví, skrze která Bůh oslovoval svůj lid. Mudrosloví představuje souhrn poznání Božího lidu, předávaný z generace na generaci, o tom, jak žít život, který ctí Boha a druhé lidi. Proto jsou přísloví lidská slova o moudrosti, ale zároveň Boží slovo a Boží moudrost pro jeho lid.

V kapitolách 1 až 9 se nacházejí čtyři básně o „Paní Moudrosti“, kde je moudrost poeticky personifikována jako žena, která volá na lidi, aby ji hledali a učili se od ní. Říká, že je vetkaná do samotné podstaty světa – když tedy někdo činí moudrá rozhodnutí, opírá se o ni. Ať už jde o štědrost, sexuální čistotu nebo spravedlnost, vše vychází z moudrosti. Tyto básně ukazují, že naše životy se odehrávají uvnitř Božího morálního řádu a že dobro a spravedlnost mají ve světě objektivní skutečnost. Pokud je ignorujeme, činíme tak ke své škodě. Společně s proslovy otce tvoří tyto básně silné poselství knihy: nečteme jen dobré rady, ale Boží pozvání k přijetí moudrosti, kterou nám předchozí generace předaly.

Je důležité si uvědomit, že přísloví nevyjadřují absolutní sliby. Jsou založená na pravdě, že kdo se bojí Hospodina a činí moudrá rozhodnutí, tomu se s největší pravděpodobností povede dobře.

V hlavní části knihy (kapitoly 10 až 29) najdeme stovky přísloví, které aplikují moudrost a bázeň před Hospodinem na všechny oblasti života – rodinu, práci, přátelství, manželství, peníze, emoce, odpuštění, dluhy a další témata. Tato přísloví jsou krátká a snadno se pamatují, takže kniha může fungovat jako praktická příručka, ke které se člověk může celý život vracet a hledat v ní užitečné rady.

Je důležité si uvědomit, že přísloví nevyjadřují sliby ani absolutně zaručené návody na úspěch. Jsou založená na pravdě, že kdo se bojí Hospodina a činí moudrá rozhodnutí, tomu se s největší pravděpodobností povede dobře. A naopak, kdo ignoruje Boží moudrost, toho čeká mnoho problémů. Ale nejsou to pevná pravidla – existují výjimky. Například přísloví: „Bázeň před Hospodinem prodlužuje život, ale léta ničemníka budou zkrácena,“ neznamená, že každý spravedlivý bude žít dlouho a každý ničema zemře mladý. Život je složitější. O těchto výjimkách pojednávají další knihy moudrosti, Job a Kazatel.

Poslední část knihy (kapitoly 30 a 31) obsahuje dvě velké sbírky básní. První pochází od muže jménem Agúr, který si uvědomuje svou nevědomost a hledá Boží moudrost. Zjišťuje, že Boží moudrost je obsažena v Písmu, které ho učí, jak dobře žít. Agúr je zde představen jako vzorový čtenář knihy Přísloví – někdo, kdo je vždy otevřen k přijetí Božího vedení. Druhá sbírka je spojena s králem Lemuélem, předávajícím moudrost, kterou mu v mládí dala jeho matka. Obsahuje rady, jak být moudrým a spravedlivým vládcem. Závěrečná báseň popisuje „ctnostnou ženu,“ která žije podle moudrosti knihy Přísloví a je vzorem toho, jak uplatňovat Boží moudrost v každodenním životě – v práci, v rodině i v komunitě.

Kniha Přísloví tak začíná slovy otce ke svému synovi o tom, aby naslouchal Paní Moudrosti, a končí slovy matky jejímu synovi o ženě, která žije moudře. Čímž nám ukazuje, jak podstatné je naslouchat a přijímat poučení z Božího slova, a také od našich blízkých a našich předchůdců. Kniha Přísloví je určena pro každého člověka v každé životní situaci. Je průvodcem, jak žít moudře a dobře v Božích očích.