14 zastavení na křížové cestě: páté zastavení
Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
„Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.“ (Lukáš 23,26)
Ježíš byl stále slabší a vojáci pomalu začínali být netrpěliví. Všechno trvalo déle, než očekávali, a báli se, že Ježíš nedokáže dojít na místo popravy. Když tu vytrhli z davu Šimona a donutili ho pomoci Ježíši nést kříž. Šimon stál původně stranou, jen přihlížel, ale náhle se stal tím, kdo měl podíl na nesení Ježíšova utrpení. Šimon neměl žádnou možnost se připravit na to, co se stalo. Byl obyčejným dělníkem, který se vracel z polí. Možná si i pro sebe postěžoval: „Proč zrovna já? Celý den se lopotím a teď zde musím táhnout kříž, který mě přinutily táhnout je proto, že jsem šel náhodou kolem…“
Z Šimonova příběhu se lze naučit velké pravdě: Bůh povolává každého, kdo je ochotný nést kříž, aby skrze něj uskutečnil dílo spásy.
Je důležité nesoudit Šimona příliš přísně. Každý člověk by byl v jeho situaci překvapený, neochotný a možná i plný hořkosti. Šimon se však naučil něco, co musí pochopit každý: že život není vždy spravedlivý, předvídatelný ani snadný. Často je těžký, a kříže přicházejí ve chvílích, kdy je nejméně čekáme. Samy se pak pro sebe ptáme: „Proč zrovna já?“ Ale právě tehdy je třeba nezůstat u této otázky a propadat v zoufalství kvůli touze po odpovědi, která se nikdy nedostaví a raději v modlitbě přijmout Boží vůli. Nemá smysl celý život hledat vysvětlení pro utrpení – mnohdy je člověk pochopí až ve smrti.
Z Šimonova příběhu se lze naučit velké pravdě: Bůh povolává každého, kdo je ochotný nést kříž, aby skrze něj uskutečnil dílo spásy. Šimon naplnil Boží vůli tím, že pomohl Ježíši. Bohu se však nejvíce zasvětíme tím, že nejen konáme to, co nám bylo uloženo, a co se v dané chvíli ukazuje jako nutné, i když třeba nepříjemné. Ale také když svobodně a pokorně přijímáme Boží plán, a s dobrým svědomím jej činíme svým vlastním. I ve svém každodenním životě vidíme kolem sebe mnoho lidí, co potřebují pomoc. Často předstíráme, že je neslyšíme, že se nás to netýká. Cítíme se, jako že máme přespříliš svých vlastních povinností, a tváříme se, jako že nemáme čas ani sílu, abychom pomohli těm, kteří nás skutečně potřebují.
Ježíš však ukazuje, že pomoc druhým, je cestou k požehnání. Požehnaný byl Šimon, protože pomohl nést kříž. A požehnaný bude každý, kdo pokorně přijme každý kříž, který mu Bůh přidělí. Přijměme úkoly, které nám Bůh svěřuje.
