Nevíra v Boha a podivení se

Perex

„A podivil se jejich nevěře“, píše evangelista Marek (6,6) o Ježíši. Stalo se to při Ježíšově návštěvě města Nazaret. Mnoho lidí žaslo nad jeho moudrostí, když mu naslouchali v synagoze. Žasli také nad tím, jaké dělá mocné činy. A přesto jim byl „kamenem úrazu“. Postavili se proti němu a nevěřili mu. To přece není možné, aby tesař z rodiny, kterou známe, byl oním Mesiášem, kterého tak dlouho očekáváme. A nad tím Ježíš vyslovil svoje podivení.

většina badatelů předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historickou osobností. 2,5 miliardy obyvatel zeměkoule jsou křesťané. Islám uznává Ježíše jako velkého proroka a Judaismus jeho existenci dokonce potvrzuje.

Dnes se nepozastavujeme nad tím, že Ježíš měl být a také byl tesař, ale nepřekonatelnou překážkou pro někoho může být skutečnost, zdali vůbec nějaký Ježíš byl. Biblická evangelia o Ježíši hovoří naprosto otevřeně a samozřejmě s tím, že nikde v nich nenajdeme ani zmínku nějaké pochybnosti o jeho existenci. Mimobiblické prameny z tehdejší doby již nejsou tak štědré v dokládání toho, že zde Ježíš byl, ale přesto jsou i tam jasné zmínky o Ježíši a o křesťanech, kteří Ježíše následují. Není problém si tyto citace, pod patřičným heslem vyhledat. Dokonce v jednom z dokumentárních pořadů ČT 2, kde se hovořilo o existenci Ježíše jako skutečné osoby, bylo v závěru řečeno, že většina badatelů předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historickou osobností. 2,5 miliardy obyvatel zeměkoule jsou křesťané. To je jedna třetina lidstva. A přitom ještě i Islám a další velká světová náboženství, Ježíše uznávají jako velkého proroka. Judaismus Ježíše neuznává jako proroka, ale jeho existenci rozhodně nepopírá. Naopak potvrzuje. A tak by bylo možné pokračovat. Že by všichni tito lidé propadli víře v neexistující osobnost? Že by první křesťané byli ochotni pokládat životy v arénách za přesvědčení a víru ve vymyšlenou bytost? Že by jedna třetina lidstva (a to jde pouze o křesťany) byla pomýlená? Spisovatel Graham Greene odpověděl (v roce 1981 v rozhovoru s Marie-Francoise Allain v New York Times) na otázku, jak se stal křesťanem větou, že potřeboval přesvědčivé argumenty Boží existence. A dále řekl: „Mám velmi rád anglikánského duchovního biskupa Gorea. Ten byl také spisovatelem a začal jednu ze svých knih slovy: “Nejtěžší je přiznat si Boží existenci.“ Uznat, že jsme se mýlili je vždy problém.

Ještě jedna věc je zajímavá. Říká se, že když člověk nemá dostatek argumentů, přitvrdí na hlasitosti. Určitě se nejedná o obecný jev, ale když někteří nevěřící hovoří o věřících v negativních termínech, jako například o „pánbíčkářích“, potom mně to připomíná právě toto „přitvrzení na hlasitosti“.
Ještě si dovolím několik citátů odborníků, aniž bych je komentoval. „Povedla se zvláštní věc: ateistu považujeme za někoho, kdo nemusí v nic věřit. Přitom to není přesné – a už vůbec ne dostatečné. Ateista musí věřit stejně jako člověk „věřící“, tedy ateista je člověk, který nevěří v existenci Boha, ale věří mnoha jiným věcem, jimž nerozumí a rozumět nemůže.“ (https://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php)

Dnes žijeme v době, kdy se lidé diví, že někdo věří a dokonce Bohu důvěřuje a tím také respektuje jeho rady. A Bůh se naopak diví, že lidé nevěří.

„Ateista tedy rozhodně není někdo, kdo o sobě prohlašuje, že nevěří v Boha, ale když mu začne obrazně řečeno téct do bot, tak se pro jistotu pomodlí, co kdyby náhodou.“ (Religionista David Václavík, 9.11. 2014, v rozhovoru s Davidem Pokorným)

Když se vrátím k podivení se Ježíše nad nevěrou lidí, potom je zajímavé, jak pisatel tuto zprávu formuloval. On nenapsal, že je Ježíš odsuzuje proto, že nevěří. Že je snad proklíná, že se jim směje, nebo je prohlašuje za podřadné, protože nevěří. On se podivil nad jejich nevěrou. Kdyby to takto řekl obyčejný člověk, potom by z toho vyplynulo, že nechápe, jak mohou být lidé tak zpozdilí, že nevěří.
Dnes žijeme v době, kdy se lidé diví, že někdo věří a dokonce Bohu důvěřuje a tím také respektuje jeho rady. A Bůh se naopak diví, že lidé nevěří. Jeden vzdělaný člověk se mnou chtěl, svého času, hovořit o víře ve stvoření. Několikrát jsme se setkali, a při jednom setkání mně onen člověk řekl: Já se vám divím. Tak inteligentní člověk a věří takovým pohádkám. (Myslel víru ve stvoření.) A protože jsme se již viděli několikrát, já jsem mu odpověděl: já se vám divím. Tak inteligentní člověk a věří takovým pohádkám. (Myšleno evoluci.) Rozešli jsme se v dobrém.

Jestliže věřící člověk v Boha má pocit, že platí v dnešní době a dnešní společnosti za „exota“, jestliže se řada lidí diví, jak může někdo věřit ve stvoření Bohem, potom se oni věřící a důvěřující Bohu mohou divit, že ti druzí nevěří. Sám Ježíš se totiž diví. A když zapojíme logiku do našeho uvažování o stvoření, potom musíme dát Ježíši za pravdu.

Jan Dymáček