Milosrdenství jako lék pro sebe sama.

Někdo řekl, že „víra bez milosrdenství není víra“. Ano, být milosrdný znamená podobat se Bohu, který takový je.

Ano, souhlasím s tím, že v prvé řadě je třeba si uvědomit, že Bůh s námi jedná velmi milosrdně. Nakonec: „Co by z nás bylo, kdyby od nás Bůh odňal milosrdenství?“ (Vincenc z Pauly, francouzský kněz, 1581-1660) Nečteme pouze to, že Bůh je láska (1. Jan 4,8), ale Bible nás upozorňuje i na Boží milosrdenství: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6,36) A když se někdo nazývá křesťanem, potom by měl reprezentovat Krista i v této záležitosti, tedy být milosrdný vůči ostatním. Měl by Boha napodobovat i v tomto ohledu: „Milosrdenství má mnohdy větší hodnotu než spravedlnost.“ (Luc de Clapiers de Vauvenargues, francozský spisovatel, 1715-1747). Někdo řekl, že „víra bez milosrdenství není víra“. Ano, být milosrdný znamená podobat se Bohu, který takový je. Milosrdenství je měřítkem správného jednání podle Boží vůle. Protože spravedlnost bez milosrdenství je tvrdost, jak řekl Tomáš Akvinský. V souvislosti s touto tématikou se často vzpomíná na podobenství o milosrdném Samaritánu, které vypráví Ježíš, aby zodpověděl otázku „kdo je náš bližní“. Šlo o pomoc raněnému člověku, který byl oloupen lupiči. A právě Samaritán, ten, který byl Židy pokládán za méněcenného člověka, poskytl napadenému potřebnou pomoc. Stejně tak Ježíš používá větu: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48). Těmito slovy vrcholí část evangelia, ve kterém Ježíš mluví o lásce k nepřátelům. Ale evangelista Lukáš v paralelním znění píše: „Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec!” (Lukáš 6,36) Nejedná se o protiklad. Jedná se o to, že Matouš používá slova Ježíše, který hovoří o milosrdenství a lásce svého Otce. A dodává: právě v tom buďte tak dokonalý jako je váš nebeský Otec. Tedy v milosrdenství. A pisatel Lukáš již používá pouze toto slovo, tedy slovo „milosrdenství“.

Máme různé definice milosrdného jednání. Jedna z nich říká: „Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení.“ Aby jiná definice zněla: „Milosrdenství je dobrodiní, na které nemáme nárok. Milosrdenství je nadstandard.“ Proč? Protože: “Lhostejnost činí naši duši necitlivou a život jalovým.”

Blahoslavený znamená šťastný. Tedy šťastný je ten, který je milosrdný. Ne pouze ten, komu je naše milosrdenství určeno, ale také nám, kteří je poskytujeme.

A přiblížili jsme se k tomu, co uvádím na počátku. Nechybí ještě jeden pohled na milosrdenství? I když psychologové o něm mnoho nehovoří, Bible nám jej připomíná. A zajímavé je, že je důležitý především pro nás, kteří bychom měli milosrdně jednat. „Lhostejnost činí naši duši necitlivou a život jalovým.“ Přesně totéž, ale v pozitivním smyslu nám říká Bible již několik tisíc roků. „Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.“ (Matouš 5,7) Nejde o to, že by se milosrdný člověk nedokázal prosadit a milosrdenství bylo jeho hendikepem, ale blahoslavení milosrdní jsou ti, kteří mají soucit s druhými a jejich pohnutkou je soucit, nikoliv touha ovládat. Blahoslavený znamená šťastný. Tedy šťastný je ten, který je milosrdný. Ne pouze ten, komu je naše milosrdenství určeno, ale také nám, kteří je poskytujeme. A právě tento rozměr milosrdenství Bible zdůrazňuje. Zdůrazňuje dopad tohoto jednání na nás. Velice srozumitelně nám to říká biblický text v knize Přísloví 11,17: „Milosrdný člověk působí své duši dobro, ale ukrutník činí svému tělo potíže.“ Jiný český překlad zní: „Milosrdný člověk působí dobro sám sobě, ale člověk neoblomný týrá vlastní tělo.“ A ještě jeden český překlad: „Milosrdný člověk se sebou jedná náležitě, ale ukrutník škodí sám sobě.“ A vždy jde o stejné vyjádření. „Dobrosrdečný člověk prospívá druhým i sobě, kdežto nemilosrdný trápí sám sebe.“ (parafrázovaný překlad). Být milosrdný, ne slaboch nebo nespravedlivý, ale být pohnut k milosrdenství, to je něco, co přináší dvojí užitek. Tomu, komu je milosrdenství určeno, a také tomu, kdo je poskytuje. Rozumní lidé prožívají plnohodnotný život. Se svým životem zacházejí jako se vzácným darem, o který se pečlivě starají. A do onoho starání se patří i umění být v tom nejpozitivnějším smyslu milosrdný.

Jan Dymáček