Jedeme životem na koni nebo na oslátku?
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a zástupy jej vítají stejně jako krále. Rozdíl byl ale v tom, že Ježíš nepřijíždí na koni, nebo válečném voze, ale přijíždí na oslátku.
Zvláštní, neobvyklý obraz. Ježíš vjíždějící do Jeruzaléma na oslátku. V biblickém evangelium podle Jana nacházíme právě tuto zprávu. Viz Jan 12, 14-15: „Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: neboj se dcero Sionská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.“ A dále bychom mohli číst, že jej lidé, kteří byli v tomto městě shromážděni na svátky, vítali palmovými ratolestmi a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (Jan 12, 12-13) Ano, takovým způsobem se v té době a v té zemi vítal král. Takový slavnostní vjezd krále nebo vojevůdce do města nebyl ojedinělý. Hrdina, nebo mocný muž takovým vjezdem ukazoval svoji moc, svoji sílu a svoje postavení, stejně jako svoje eventuální vítězství v boji. Byla to otázka prestiže toho daného člověka, vládce, vojevůdce, který se vracel z vítězné bitvy. A lid takového člověka mohutně vítal. Nakonec to známe i z doby nedávno minulé, kdy samozvaní vládci projížděli městy, tehdy nejdražšími auty, a lidé byli vedeni k tomu, aby je radostně pozdravovali.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a zástupy jej vítají stejně jako krále. Rozdíl byl ale v tom, že Ježíš nepřijíždí na koni, nebo válečném voze, ale přijíždí na oslátku. Neřešme otázky typu, kde vzali lidé v Jeruzalémě palmové listy, i když odpověď není složitá. Neřešme, ŽE jel Ježíš na oslátku, nebo na mladém oslíkovi s tím, že to nebylo vhodné pro mladost zvířete, ale spíše řešme, CO tím Ježíš vysílá za poselství?
Ježíš nebyl tím králem, kterého očekával dav, a právě takovým vjezdem jim chtěl ukázat, že není „obyčejný“ král, ale že je Mesiáš.
Onen zvláštní a neobvyklý způsob Ježíšova příjezdu totiž ukazuje na zvláštnost a neobvyklost Ježíšova království. On nepřijíždí jako vojevůdce, dobyvatel, okázalý vítěz všech bitev, někdo, kdo si potrpí na provolávání slávy za velké vojenské úspěchy, ale jako někdo, kdo přináší pokoj a mír. Jako někdo, kdo odmítá násilí, nesvobodu, nucení a teror. Čili odmítá násilnou vládu nad lidmi. Odmítá povyšování se nad lidmi, odmítá je brát jako poddané. Odmítá jim cokoliv vzít, naopak přichází dávat.
Ježíš nebyl tím králem, kterého očekával dav, a právě takovým vjezdem jim chtěl ukázat, že není „obyčejný“ král, ale že je Mesiáš. Že je král pokoje. Ukazoval pokoru a nenásilí, stejně jako upozorňoval na pokoj, který přináší i tím, že zbavuje lidi hříchu. Samozřejmě pokud o to stojí. Šlo tedy o hluboký, symbolický význam tohoto Ježíšova úkonu.
„Jedou“ dnešní vůdcové na koni, válečném voze, nebo na oslátku? „Jedeme“ my „na tom“, co symbolizuje mír, pokoj, naši pokoru, naši touhu po nenásilí projevovaném spravedlností, korektností, laskavostí a zájmem předně o druhé více než o sebe? Jsme rodiči, kteří přinášejí pokoj naším vlastním dětem? Nechci Ježíšovo vystupování srovnávat s vystupováním dnešních osobností postavených do čela společnosti, ani s vystupováním nás samotných. Chci pouze připomenout, že král pokoje nám dává příklad do našeho vlastního života, rady do našeho „vládnutí“ druhým, ať už jsme v jakékoliv pozici. „Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem.“ (Marek 10,42-43)
Vedle toho chci také připomenout, že Ježíš, jako král pokoje, je ochoten „vjet“ i do našeho srdce a mysli, a tento pokoj nám předat. Proto Ježíš přišel na tuto zem, a proto přijde i podruhé, aby jeho pokoj byl na této zemi navždy. A my můžeme pouze poděkovat za poselství, které nám bylo tak zvláštním způsobem předáno.
Jan Dymáček
