Nemáš se o koho opřít? Opři se o Boha!

Nemá smysl dělat výčet bolestí a důvodů k „úpění“ v dnešní době, protože všichni žijeme život na této zemi. Ale to, co je třeba zdůraznit je skutečnost, že Hospodin tyto bolesti a nářek dobře slyšel, dobře viděl a dobře znal.

Jde o staré poselství do nové situace světa. „Kdo chodí v temnotách, … ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“ To je nabídka, jejíž využití je pouze na nás. Temnota je symbolem beznaděje, něčeho zlého. Ne nadarmo se říká, že nám „svítí světélko (tedy opak temnoty) na konci tunelu“. Znamená to tedy, že ti, kterým toto slovo bylo určeno, se nacházeli v těžké životní situaci. A z ní vede pouze jediná cesta: doufat v Hospodina a opřít se o něho. Nebo je snad jiná cesta, která vyvádí člověka z takové situace? Jiná cesta z dopadů stále se množícího zla?

Příběh Izraelského lidu, jeho zápasů, jeho proher i výher, ale i jeho spolupráce s Bohem, nám může pomoci pochopit i náš dnešní příběh. „Hospodin řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění…, znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem…“ (2. Mojžíšova 3,7-8) Nemá smysl dělat výčet bolestí a důvodů k „úpění“ v dnešní době, protože všichni žijeme život na této zemi. Ale to, co je třeba zdůraznit je skutečnost, že Hospodin tyto bolesti a nářek dobře slyšel, dobře viděl a dobře znal. A ještě důležitější je skutečnost, že sestoupil proto, aby s tím něco udělal: „Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží… vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty. Dovedu vás do země, kterou jsem slíbil…“ (2. Mojžíšova 6,6-8) Zaslíbení a ubezpečení: „Já vás dovedu k lepšímu, budete to moci poznat na vlastní kůži, já jsem Hospodin.“

Když neochutná jídlo, potom mu to může popisovat 10 lidí, a přece z toho nebude mnoho mít. Musí ochutnat sám. Tak je to i s Boží nabídkou. Každý ji musí okusit sám.

Někdy jsme tak zavaleni rutinou, předsudky, malomyslností, nepřátelským okolím, zklamáním z předchozích pokusů, že nejsme schopni naslouchat Bohu a důvěřovat Mu. A přesto nám Bůh nabízí svoji pomoc k tomu, abychom „vyšli“ jako národ Izraelský, nenechali se terorizovat minulostí, ale zaměřili se na budoucnost. Není tak důležité, kudy nás Bůh vede, podstatnější a důležitější je skutečnost, kam nás vede, a že jde stále s námi. Důležité ale je, to z naší strany vyzkoušet. Když dítě nechce ochutnat nějaké jídlo, potom mu rodiče řeknou: tak to alespoň zkus. Když neochutná jídlo, potom mu to může popisovat 10 lidí, a přece z toho nebude mnoho mít. Musí ochutnat sám. Tak je to i s Boží nabídkou. Každý ji musí okusit sám. G. B. Shaw řekl: „Proč bychom to neměli zkusit s křesťanstvím? Ježíš ještě neselhal. Jediná možnost, jediný systém má naději na úspěch. Přijmout učení, které nám zanechal Kristus.“ A Bible to pouze potvrzuje slovy: „…co může být z Nazareta dobrého, … pojď, a přesvědč se.“ (Jan 1,46-47) Je nesmyslné zamítnout něco, co jsem ještě nezkusil a čím jsem se nezabýval, o čem jsem ani nepřemýšlel. Tak proč to nezkusit? Potřebujeme k tomu pouze víru, důvěru, pokoru a trpělivost. „Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“ (Izajáš 50,10)

Jan Dymáček