Také říkáš v rozrušení Ježíši Kriste? Děláš dobře!
A v tom je ten problém. Ne v neexistenci budoucího Božího království, ale v neexistenci naší víry, že to tak bude. . My chceme, toužíme po dobru, které představuje, ale nevěříme tomu.
Dnes nejsme ochotni používat slovo hřích, a dokonce nechceme ani připustit, že něco takového existuje. To slovo přece patří do středověku a do slovníku „svíčkových bab“. Ale ona neochota nezabrání tomu, abychom dopady hříchu neprožívali na vlastní kůži, a to stále intenzivněji a intenzivněji. „Čím to, že jsme v poslední době i v Česku svědky nebývalého růstu extremismu, násilí, žhářství, vypjatého nacionalismu a nesnášenlivosti? Kam se poděl porevoluční „samet“, jímž jsme se při pádu totalitního režimu tak pyšnili?“ (Aktuálně.cz, expert na válečné konflikty Otakar Foltýn, 1.3.2016).
Bible nám říká: „A spatřil jsem nové nebe a novou zemi… A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ (Zjevení Jana 21,1-5) Kdyby to tak bylo, to by bylo dobře. Ale to je jenom pohádka, řekne někdo. A v tom je ten problém. Ne v neexistenci budoucího Božího království, ale v neexistenci naší víry, že to tak bude. Že po tom toužíme, je jasné. Proč by jinak existovaly pohádky, kde vždy vítězí dobro nad zlem, kde funguje mrtvá a živá voda, kde nespravedlnost je vždy potrestána. My chceme, toužíme po tom, ale nevěříme tomu.
Jedna z nejznámějších částí Bible je modlitba Otče náš. (Matouš 6,9-13, BK)
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.
I neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
Hned v úvodu modlitby je prosba o příchod Božího království. A právě Boží království je ústředním tématem celé Bible. Tak proč se za ně ještě modlit? Na jedné straně je jasné, že Jeho království přijde a na druhé straně se máme za ně modlit. A je to tak správně. Jestliže o něco prosíme, potom to znamená, že jsme otevření tomu, za co prosíme. Vyhlížíme to. Chceme to, toužíme po tom. Jestliže takto prosíme, dáváme najevo, že nechceme hájit stávající stav. Nechceme pouze nějakou malou úpravu stávajícího stavu. Jde o prosbu, která chce změnu razantní a velmi radikální. Jde o prosbu, o souhlas, o vyjádření touhy po příchodu nového království. Jestliže neštěstí světa začalo odpadnutím od Stvořitele, potom obrácením se k němu, stojí na počátku jeho štěstí. Někdo řekl, že: „Kdo si přeje, aby zůstal svět takový, jaký je, přeje si, aby nezůstal vůbec“. A tak prosba o Boží království je přitakáním na Boží nabídku. Modlitba „přijď Tvé království“ je vyjádřením naděje a víry. Je to vyjádření odporu proti osudovosti a beznaději. Svět nemusí, nesmí zůstat takový, jaký je.
Prosba o království nemá pouze co do činění s naší budoucností, ale také s naší současností. Přijď království Tvé, je také prosba, aby zavládly poměry království nebeského v našem životě. Bože uskutečni svoje království ve mně. Ve společenství církve, rodiny, v pracovním kolektivu, v mezilidských vztazích. Tato naděje na království Boží, má však co do činění i s obnovou našeho srdce. Poselství Bible stojí na skutečnosti Božího království. Království Boží je oním cílem, kam směřujeme, to je důvodem a výzvou k víře, důvodem a výzvou k naději. Chvíle modlitby za Boží království, je chvíle radosti, a to navzdory temné skutečnosti.
A jsme u nadpisu článku. Také říkáš v rozrušení Ježíši Kriste? Děláš dobře! Proč? Protože není jiné řešení než se obrátit právě na Ježíše Krista. Není nikdo jiný, kdy by byl schopen pomoci. Není jiné cesty. Jediná cesta, která vede k řešení, je cesta s Bohem. „Pohotovou pomocí je vzhlížet k tvému jménu.“ (Micheáš 6,9)
Vstup je zdarma a každý účastník si odnese knihu jako dárek. Rezervujte si své místo na www.nadejezije.cz.
Jan Dymáček
