Jsi ten, který naplní naše potřeby?
tak se můžeme ptát, kdo nám tyto legitimní potřeby, které nás ale přesahují, zabezpečí. Je to ten či onen politik, nebo některá z charitativních organizací?
Samozřejmě i v současné době máme svoje potřeby a toužíme po tom, aby se naplnily. Potřebujeme finanční prostředky, které zabezpečí život náš i naší rodiny. Ale lépe by bylo, kdyby šlo o víc než o pouhé zabezpečení. Přejeme si dobré zdraví pro sebe i pro naše nejbližší. Rádi bychom zaměstnání, které nebude pouze dobře honorované, ale bude nás i těšit a dávat nám smysl. Vedle toho si přejeme i dobré mezilidské vztahy, a to předně ve vlastní rodině. Potřebujeme jistotu do budoucnosti, která by byla kotvou, o kterou se můžeme opřít. Toužíme po slušné, korektní, pravdivé, bezpečné a nepřetvařující se společnosti. A v neposlední řadě bychom rádi měli někoho, kdo nám bude v životě oporou. A to v době, kdy jsou mnozí lidé otřeseni, pro ně nepochopitelným stavem společnosti i světa.
A tak se můžeme ptát, kdo nám tyto legitimní potřeby, které nás ale přesahují, zabezpečí. Je to ten politik, nebo jiný politik, či politická strana? Je to některá z charitativních organizací? Anebo to je nakonec Bůh, kterého jsme odsunuli do nepotřebnosti a neexistence? V této pozici, svým způsobem stál i výše vzpomínaný muž jménem Jan. Ježíši, co můžeme od Tebe čekat? Jsi to ty, který nám může pomoci? Nebo máme čekat ještě někoho jiného? A na tato slova přichází, zdá se, neadekvátní odpověď. „Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Lukáš 7, 22-23) Jinými slovy: dívej se kolem sebe, pozoruj co se děje, a pochopíš.
Je zajímavé, že mnozí lidé na konci svého života, nebo v bezvýchodné situaci hledají Boha, byť by o něho neměli celý život zájem…
Vím, že někdo může říct, že náboženství v dějinách zklamalo, že i dnes ne všichni věřící lidé jsou vzorem ctnosti, a dokonce ani ti, od kterých by se to čekalo nejvíce. Ale je třeba pochopit, že okázalé, ale žel mnohdy pouze formální náboženství, nemůže nahradit prostou víru a úplné odevzdání se Bohu. Pochopit, že i ti, kteří v upřímné snaze chtějí následovat Boží doporučení, přitom klopýtají přes svoji nemohoucnost. A tak je třeba nedivit se, nezavrhovat, nepohoršovat se nad Bohem, nad náboženstvím, ani nad lidmi, ale dívat se kolem sebe a pozorovat, co lidem upřímný vztah s Bohem přináší.
Je zajímavé, že mnozí lidé na konci svého života, nebo v bezvýchodné situaci hledají Boha, byť by o něho neměli celý život zájem. Obecně se ví, že například Stanislav Gross, svého času premiér České republiky, krátce před svou smrtí řekl, že přijal Krista. Stejně tak zpěvák Michal Tučný, na sklonku života uvěřil v Boha a složil skvělou píseň Pane můj. Je také k zamyšlení, proč Voltaire, francouzský spisovatel a filozof (1694-1778) na jedné straně útočí na Bibli, ironizuje křesťanství a říká, že „náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem“, a na druhé straně napíše, že „Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet. Ale on existuje! Celá příroda to přímo křičí.“ Proč tentýž muž vyjádřil přání: „Chci, aby můj správce, můj krejčí, můj lokaj i má žena věřili v Boha. Myslím, že budu méně okrádán a méně podváděn.“
Rudolf Bultmann, německý teolog a biblista, řekl: „Víra znamená jistotu i tam, kde není žádná jistota vidět.“ Ano, víra v Boha dává lidem jistotu, a to skrze cíl a smysl, který tak jejich život získává. Jako lidé hledáme naplnění života v hodnotách, kterých jsme schopni dosáhnout. Mít zabezpečení, dobrou rodinu, zaměstnání atd. Může se ale stát, a stává se to, že tyto jistoty nevydrží.
Když se v takové chvíli věřící člověk obrátí k Bohu, je to velká pomoc v tom, jak přestát tyto těžké situace. Někdo řekl, že Bůh je protiklad strachu. A to proto, jak řekl Benedikt XVI (1927), protože „kdo věří není nikdy sám“. A je zjevné, že i lidé v dnešní době toto vnímají. Dokladuje to zpráva (Aktuálně.cz 21.1.2022), která říká, že při sčítání lidí se ukázal nárůst věřících, i když církvím něco málo ubývají. A i touto skutečností se naplňují slova dánského filozofa, teologa a psychologa Sørena Kierkegaarda (1813-1855), který napsal: „V každém člověku je hluboká propast, která může být vyplněna jedině Bohem.“
Nejde mi o to posuzovat nebo diskutovat o kreacionismu a evoluční teorii. Jde mi o to, dívat se kolem sebe a vnímat, co přináší důvěra v Boha těm, kteří to s vírou a vztahem k Bohu myslí opravdu vážně a korektně. Možná že Ježíš a víra v Boha nám nezapadá do očekávaného schématu, ale zkušenost lidí je nevyvratitelná.
A tak už rozumíme, proč Ježíš odpověděl Janovi právě tak, jak odpověděl? „Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli…, blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Lukáš 7, 22-23)
Jan Dymáček
