3 kořeny evropské kultury – křesťanská kultura (3/3)
Ježíšovo narození a křest
Rok 325 n. l. je zásadní pro naší historii, jelikož dochází ke spojení dvou pramenů evropské kultury; pramene antického a židovského. O zásadní proměnu se zasloužil Ježíš Nazaretský. Ježíš se narodil jako syn panny Marie a Josefa, který však ve skutečnosti není jeho pravým otcem. Ježíš se narodil jako syn Boží. Přestože se narodil v chudých podmínkách, nakonec se stává takřka židovským králem, aby opět propadl zostuzení, a nakonec byl nespravedlivě popraven. Ježíšovo příběh je nepochybně nejzásadnějším příběhem evropské kultury. Podle Schwanitze se Ježíš narodil okolo roku 7. př.n.l. a naše klasické počítání letopočtu podle Ježíšova narození, je tudíž chybné. Toto tvrzení je podloženo tím, že král Herodes, který kvůli proroctví, že může být v budoucnu ohrožen právě narozeným dítětem, které se stane židovským králem, zemřel již v roce 4 př.n.l.
Během tohoto křtění se otevřelo nebe a Boží hlas promluvil: „Ty jsi můj milovaný syn, v němž se mi zalíbilo.“
Součástí Ježíšova příběhu jsou i vyprávění o mnohých zázracích. Oživení Lazara, proměna vody ve víno a vyhánění démonů. Hlásá lásku před nenávistí, věří v odpuštění a žije skromný život. Podobného smýšlení byl i Jan křtitel, který křtil lidi vodou z Jordánu a pokřtil i samotného Ježíše. Během tohoto křtění se otevřelo nebe a Boží hlas promluvil: „Ty jsi můj milovaný syn, v němž se mi zalíbilo.“ Ježíš poté kolem sebe shromáždil 12 přívrženců, známých později jako apoštolové, kterým zvěstoval svá poselství. Jednoho dne se Ježíš zeptal: „Za koho lidé pokládají Syna člověka? Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého.” (Matouš 16,13-16) Tehdy udělal Ježíš onu proslavenou slovní hříčku, z níž se odvozuje papežství:
„Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; [Petros, znamená řecky skála] a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ (Matouš 16,17-19) Od nynějška vystupoval Ježíš jako Mesiáš. A šlo do tuhého.“
Mesiášství
Představa Mesiáše byla v židovské kultuře, utvářena především rigidní skupinou fundamentálních kněží, takzvaných farizejů, byla spojena s velice konkrétními představami proroka, který znovu spasí Sionský národ. Představa Farizejů se příliš neshodovala s Ježíšovo osobností.
Svým příjezdem do Jeruzaléma, který se stal velkolepou událostí, Ježíš takříkajíc přilil olej do ohně, navíc se vydával všanc nebezpečí města s největším židovským vlivem. Jedním z nejdůležitějších symbolů křesťanské praxe se stala takzvaná poslední večeře. Během večeře Ježíš prohlásí chléb za své tělo a víno za svou krev. Symbolicky se tak rozdává svým bližním, a klade důraz na svou oběť. Během večeře Ježíš poukáže na jednoho, kdo jej zradí, na Jidáše Iškariotského (toto jméno je později asociováno s židovstvím a s židovskou zradou). Poté se Ježíš vydává do zahrad na Olivetské hoře, kde bojuje s předtuchami smrti. Mezitím dovede Jidáš k Ježíšovi stráže, které se chystají Ježíše zatknout. Kromě Petra se žádný z Apoštolů Ježíše nezastane. Ježíš je poté co je krutě mučen a vyslýchán, předveden před Římské soudy a obviněn z podvracení jejich vlády, jelikož Ježíš tvrdí, že je králem židů.
Ježíšův soud a rozšíření křesťanství
„Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“ (Jan 18,33-38)
Tato epizoda dramatizuje vykoupení i na realistické rovině: Ježíš umírá místo zločince – zločincem jsme míněni my.
Nakonec udělá ještě jeden pokus o Ježíšovu záchranu: protože podle starého zvyku může shromáždění lidu dát svobodu jednomu z odsouzených, postaví je před volbu – neškodný Ježíš, nebo notorický kriminálník jménem Barabáš. Jenže dav řve: „Milost pro Barabáše.” (Jan 18,40)
Tato epizoda dramatizuje vykoupení i na realistické rovině: Ježíš umírá místo zločince – zločincem jsme míněni my. A jako zločinec je Ježíš odsouzen k hanebné smrti ukřižováním. Příběh je vyprávěn tak, aby bylo zřejmé, že na Ježíšově smrti nenese vinu Pilát, nýbrž Židé.
Ježíš je odsouzen ke krutému trestu ukřižování. Obraz Ježíše na kříži se stane pro Evropu ikonickým a představuje vyhrocené napětí mezi nárokem na božskost a mrzkou smrtí. Po smrti je Ježíš Marií Magdalénou a dvěmi dalšími ženami uložen do hrobky, která je poté zatarasena velikým balvanem. Ráno je však kamen odvalen. Ježíš vstal z mrtvých. Jako první se ukáže Marii Magdaleně a během následujících dní i několika svým učedníkům. Událost Nanebevzetí je oslavou dne, kdy Ježíš pověřil apoštoly šířením jeho učení. Nevýznamnějším zvěstovatelem Ježíšova učení se stal Apoštol Pavel, který jako jediný pocházel ze vznešeného rodu a byl vzdělaný. Vtiskl křesťanství ideologickou podobu a na svých četných cestách se zasloužil o jeho rozšíření. Jemu připadá zásluha založení Římské církve. Nejspíše zahynul během Neronova tažení proti křesťanům.
V roce 70 n.l. je po Židovském povstání zničen Jeruzalém a židé spolu s křesťany se rozprchnou po Římské říší. Toto náboženství hlásající lásku k bližnímu a podporu vůči těm, kteří jsou trpiteli chudoby a bezpráví, se stává populární i díky úpadku sociální a občanské úrovně 3. století. Brzy poté se stává křesťanství římským státním náboženstvím a jen pár let před tím, než začne v Evropě stěhování národů, které značně změní demografickou mapu Evropy.
