Když Ježíš (ne)odpovídá na otázky
Ježíš nabádá, abychom neopomenuli skutečnost, že konec naší možnosti vzít Boha vážně končí naší smrtí, ne Jeho druhým příchodem.
Než se dostaneme k onomu „proč“, připomeňme si otázky a některé Ježíšovy odpovědi.
„…přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.““ (Matouš 24,3-4) Jasně položená otázka, ale „nejasná“ odpověď, vzhledem k záměru otázky.
„(Herodes) kladl mu mnoho otázek, ale on (Ježíš) mu na nic neodpovídal.“ (Lukáš 23, 8-9) Zde není ze strany Ježíše „nejasná“ odpověď, ale žádná odpověď.
„Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.““ (Marek 2,1-5) Očekávání je jasné. Proto tam ochotní přátelé nemocného přinesli. Ježíš očekávání nenaplnil, i když by jistě mohl, což dokazuje později.
„Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte.““ (Matouš 11,3) Opět jasná otázka a „zvláštní“ odpověď. Proč?
A tak i nám se může dostat odpovědi, která je jiná, než je naše představa…
Není to proto, že by Ježíš ignoroval jemu položené otázky nebo v něho vložené očekávání. Přesně naopak. On pochopil, na co se jej lidé táží. Otázkou je, zdali tázající se lidé pochopili závažnost toho, na co se ptají. Když se učedníci ptají na bližší určení doby jeho druhého příchodu na naši zem, chce jim říct, že podstatně důležitější, než znát přesné datum této události, je potřeba nenechat se zmást, odvést od víry a důvěry v Boha. Neopomenout skutečnost, že konec naší možnosti vzít Boha vážně končí naší smrtí, ne příchodem Ježíše. Když se Jan Křtitel, toho času ve vězení, ptal, jestli je Ježíš onen Mesiáš, který měl přijít, potom podstatně větším argumentem než slovíčko „ano“ jsou události, které se dějí. Proto říká tázajícím: „řekněte raději Janovi co vidíte a co slyšíte: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou uzdravováni, hluší slyší, lidé jsou přesvědčováni, že mají před Bohem hodnotu…““ Ježíš také svým činem vysvětluje, že důležitější než tělesné zdraví je odpuštění hříchů. A teprve potom jde i o tělesné zdraví. Protože co nám pomůže skvělé tělesné zdraví, ale nemocná „duše“, tedy duševní a duchovní rozměr lidské osobnosti. Právě toto může zničit i tělesné zdraví. Ale tělesná nemoc nemusí zničit duševní a duchovní rovnováhu. Obojí je potřebné, ale priorita není ve zdraví tělesném. Jak říká Světová zdravotnická organizace, „zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci nebo slabosti“. A v neposlední řadě, vládce Galileje nedostal žádnou odpověď, protože mu šlo pouze o Ježíše jako atrakci, která dělá zázraky. A když se mu jich nedostalo, pohrdavě nechal Ježíše zesměšnit. Myslím, že ani dnešní člověk neodpovídá někomu, komu jde pouze o zesměšnění a projev pohrdání.
A tak i nám se může dostat odpovědi, která je jiná, než je naše představa. Čteme-li v Bibli pouze z toho důvodu, abychom dostali odpověď na naše otázky, potom se může stát, že přijde odpověď jiná, než jsme čekali. Modlíme se za něco a přijde „odpověď“, která nekoresponduje s naším přáním. Znamená to, že to je špatně? Přemýšlejme o odpovědích, kterých se nám dostalo, a je možné, že pochopíme mnohem víc, než na co jsme se ptali.
Jan Dymáček
