14 zastavení na křížové cestě: poslední zastavení
14. zastavení: Ježíš je položen do hrobu
„Uložili tělo do hrobky, která byla vytesána ve skále, a před vchod do hrobky přivalili kámen.“ (Marek 15,46)
„Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.“ (Jan 19,38-42)
Ježíšovo tělo je připraveno k pohřbu. Josef mu dal svůj vlastní hrob. Položil Jeho tělo dovnitř a nechal přivalit před vchod velký kámen, a pak odešel domů. Jak smutný den to byl pro tolik lidí. Ježíš neměl ani vlastní hrob. Jeho tělo bylo položeno do hrobu někoho jiného. Bylo vhodné, aby byl Syn Boží pochován v zapůjčeném hrobě, který mu nenáležel? Ano. I ve smrti neměl nic na tomto světě, co by mu skutečně patřilo. Neměl ani vlastní hrob, protože Jeho je Království Nebeské.
Po celou dobu svého pozemského života si Ježíš věci jen půjčoval, od samého počátku vtělení. Propůjčil jsem si Mariino lůno, aby mohl být počat. Půjčil si jesličky v Betlémě, aby se mohl narodit. Půjčil si Petrovu loď, aby mohl kázat. Půjčil si osla, aby na něm vjel do Jeruzaléma. Půjčil si chléb a víno, aby mohlo jeho tělo konat a jeho krev téct napříč časem dějin. Půjčil si trny, dřevo a hřeby, aby vykoupil svět. A tak ani hrob, nebyl žádnou výjimkou.
Často se snažíme všechno si nechat pro sebe. Je pro nás těžké se dělit o své věci s našimi bližními. Často jsme sobečtí. Snažíme se nejprve zajistit, že máme všechno, co chceme a co si myslíme že nutně potřebujeme. A teprve pak se možná podělíme. Avšak to nás Ježíš svým životem neučí. Kdybychom potkali Mesiáše a nevěděli, že je to On, darovali bychom mu, co potřebuje? A co teprve dary největší? Náš čas, naši lásku, náš život?
Ježíš si bude půjčovat z tohoto světa dále, až do konce věků. Nechme, ať se staneme jeho ústy, když žíznil na kříži. Ať se staneme jeho rukama a nohama, když byl na kříž přibíjen. Ať se staneme Jeho hlavou, pobodanou trním i jeho probodeným bokem. Ať se staneme Jeho mrtvým nahým tělem.¨
Až si Ježíš vše vypůjčí a posvětí, staneme se Jeho bratry a sestrami. Staneme se vzkříšenými.
Pomoz mi myslet na Josefa z Arimatie, který riskoval svůj život, když přijal Ježíšovo tělo k pohřbu. Pomoz mi myslet na to, jak Josef miloval Ježíše tak moc, že mu dal svůj vlastní hrob.
Můj Ježíši, rád bych ležel mrtvý vedle Tvého těla v hrobě; ale pokud mám žít, ať je to pro Tebe, abych jednou s Tebou v nebi zakusil ovoce Tvého utrpení a Tvé hořké smrti.
