Rodokmen Ježíše Krista
A tak i na počátku Nového zákona Bible bychom očekávali něco jiného než právě rodokmen, tedy výčet řady jmen, kdy nám mnohá jména nejsou ani povědomá. A přesto, že tento seznam není záživný, je dobré si jej přečíst (Matouš 1,1–17), a uvědomit si, že nejde pouze o čtení pro historiky a zapálené laiky, ale že jde o poselství. A to o pozitivní poselství do dnešní doby.
V Genesis jde o počátek světa, počátek lidstva, a u Matouše jde o původ Krista. Tedy jde o nový počátek, jde o opravu a nápravu toho, co člověk pokazil. Jde o řešení hříchu. Jde o nabídku nového počátku.
To první, co čteme, jsou slova: „listina rodu Ježíše Krista“, nebo rodopis, což je starší pojmenování rodokmenu. A hned v prvních slovech je také první oslovení čtenáře. Když totiž otevřeme počátek Bible, konkrétně Genesis 2,4 nebo Genesis 5,1–2, potom se tam dočítáme o rodopisu stvoření světa a o rodopisu lidského rodu. A slovo, které v Genesis pisatel používá, je, přeloženo do řečtiny, stejné, jako používá Matouš v případě rodokmenu Ježíše. A tak vlastně kopíruje knihu Genesis v jejím počátku. V Genesis jde o počátek světa, počátek lidstva, a u Matouše jde o původ Krista. Tedy jde o nový počátek, jde o opravu a nápravu toho, co člověk pokazil. Jde o řešení hříchu. Jde o nabídku nového počátku. A to je dobrá zpráva. S Novým zákonem otevíráme nový počátek, otvíráme řešení toho, co momentálně prožíváme, ať už se jedná o celospolečenské záležitosti, nebo o ryze osobní věci, které přicházejí do života. Kolik je dnes lidí, kteří „lámou hůl“ nad sebou samými, nad svými vztahy, nad svým životem a nad svými hříchy. A přesto je k dispozici nový počátek, který nám předkládá Matouš na začátku svého evangelia. Možný nový počátek s Kristem.
Ale co když je to pouze chiméra, nepravda, „fejk“. A tak je třeba přesvědčit čtenáře, že tomu tak není. Pisatel Matouš musel udělat totéž. Přesvědčit čtenáře, že jde o pravdivé poselství. Kdyby bylo evangelium určeno pouze lidem dnešní doby, možná by použil jiné argumenty, jiné důkazy. Ale on píše židovským čtenářům. (I když je to nabídka pro každého.) A pro ně byla dvě jména zárukou pravosti. A to byl David, z jehož pokolení měl přijít Mesiáš, Spasitel a Vykupitel, a vedle něho ještě Abrahám, protože všichni Židé jej brali jako svého otce s tím, že jsou jeho potomky. Pro Židy to byl příběh vlastního národa, příběh zaslíbení. Utvrzení, že Kristus je pravý Mesiáš. A dnes? Mezi mnoha rádoby mesiáši může každý objevit toho pravého Mesiáše, který je ochoten a schopen přinést nový počátek, po kterém se tolik volá. On je ten pravý Mesiáš, pravý Vykupitel, který jako jediný může přinést do našeho života naději, pomoc, řešení a jistotu, stejně jako radost a úlevu od všech těžkostí.
Členství v Boží rodině není pouze pro vyvolené a známé osobnosti. Do Boží rodiny patří každý, kdo se ke Kristu přihlásí svou vírou a veřejným vyznáním skrze křest.
V rodokmenu se nachází řada jmen, která jsou pro nás neznámá a nic neříkající. Ale i lidé, tato jména nesoucí, patří do „rodiny“ Ježíšovy. Co je na tom povzbuzujícího? Členství v Boží rodině není pouze pro vyvolené a známé osobnosti. Do Boží rodiny patří každý, kdo se ke Kristu přihlásí svou vírou a veřejným vyznáním skrze křest. Každý člověk je kandidátem nebes. My lidé dělíme lidi na vhodné a nevhodné pro Boží království, ale z textu vyplývá, že každý je kandidátem na členství v Boží rodině. Právě neznámost, nebo pouze malá známost těchto jmen je pro nás povzbuzující.
Rodokmen obvykle sleduje pouze mužské předky. Ale zde jsou uvedeny i ženy. Boží rodina vítá nejenom bezejmenné nebo neznámé, ale všechny. Ženy i muži jsou v Božích očích stejně hodnotní lidé. V dnešní politice se hovoří o tom, že je zde zastoupeno málo žen, a že by měly být dány kvóty pro ženy, aby i ony se mohly dostat na vedoucí politické pozice. Mnohokrát jsem četl, že ženy se cítí být diskriminovány menšími platy za stejně vykonanou práci, obtěžováním, nevhodným chováním a rozdílným posuzováním v různých oblastech života. To v Boží rodině neplatí. Žádné kvóty, žádné pohrdání, žádný dvojí metr. Všichni mají otevřené dveře dokořán. A že to byly ženy značně nekonvenční a pro běžnou morálku pohoršivé a nepřijatelné? I když hřích je mocný, milost Boží je mocnější. A právě historie života těchto žen v rodokmenu uvedených nás vede k vnímání Boží milosti. Bůh nepřehlíží hříšníky, ale počítá s nimi ve svých plánech. Skutečnost, že se jedná o ženy pohanského původu, zdůrazňuje zároveň, že Ježíš přichází k celému lidstvu. Máme problém sami se sebou? Se svojí minulostí? Necítíme se být hodni? Přesto všechno můžeme patřit do Boží rodiny. Možná nad námi někdo vyřkne nějaký odsudek, ale to nic nemění na tom, že Bůh je především milostivý.
Bůh se stal člověkem, aby se stal součástí lidské rodiny a my se mohli stát součástí rodiny Boží.
V textu je také zmínka o Babylonském zajetí. Z jakého důvodu? To přece nepatří do rodokmenu. A přesto zde tato zmínka je. Proč? Zajetí je něco negativního. A v souvislosti se zajetím babylonským to bylo stejné. Deportace vyvoleného národa a ztráta politické samostatnosti Izraele, to jistě nebylo jednoduché. A přesto to nijak nenarušilo Boží plány a Jeho nabídku nám danou. Prožili jsme, nebo prožíváme „zajetí hříchu“? Něco, co nás svazuje, nedá nám klidu, co nás znechucuje a odvádí od Boha? Boží plány nic nezhatí. Ani zajetí v jakémkoliv slova smyslu.
Matouš dělí rodokmen do tří celků po čtrnácti. Proč? Od Abraháma 14 generací a stalo se něco převratného. Vzniklo Davidovo království. Od Davida 14 generací a stalo se znovu něco převratného. Přišlo babylonské zajetí. Od babylonského zajetí 14 generací a opět se stalo něco zlomového, převratného. Narodil se Ježíš. Přichází nový počátek, přichází řešení všeho, přichází pomoc… Bůh se stal člověkem, aby se stal součástí lidské rodiny a my se mohli stát součástí rodiny Boží.
Až budeme přebíhat očima prvních sedmnáct veršů první kapitoly Matoušova evangelia, potom si uvědomme, co nám těmito slovy chtěl Bůh připomenout.
Jan Dymáček
