Toho poslouchejte
Je možné, že pro někoho jde o až tak nesympatické slovo, že by bylo lépe jej vůbec nevyslovovat. A když už to musí být, potom je číst ne ve smyslu poslušnosti (poslouchejte, buďte poslušní), ale ve smyslu naslouchání. „To je můj milý Syn, tomu naslouchejte.“ To je přece jenom stravitelnější. Ale poslouchat? Problémem zůstává, že vezmeme-li různé překlady, vždy je tam ono slovo „poslouchejte“, ve smyslu „buďte Mu poslušní, Jeho respektujte.“ Naslouchání je v tom samozřejmě také obsaženo, ale neuhneme z onoho významu poslušnosti.
Vzpomínáme důležitost vděčnosti, i ta je potřebná, ale slovo poslušnost je jakoby zapovězené. A přesto je v textu Bible pobídka Boha Otce k poslušnosti.
Vzpomněli jsme, že ve společnosti se toto slovo téměř nenosí. Přece: „Kdo je pro mne autorita kromě mne samotného?“ „Koho bych měl v dnešní době svobody poslouchat kromě sebe?“ A takový postoj platí i v duchovní oblasti. „Přece já sám sobě jsem měřítkem pravdy. Já sám rozhodnu, co z Bible vezmu vážně. Mám přece právo na svůj názor.“ „Bible sice říká, ale já si myslím.“ – To je slogan mnohých dnešních lidí, často i věřících. Hovoříme o lásce, a to je jistě správné. Vzpomínáme důležitost vděčnosti, i ta je potřebná, ale slovo poslušnost je jakoby zapovězené. A přesto je v textu Bible pobídka Boha Otce k poslušnosti. A to ještě není všechno. V Bibli čteme, že: „Ježíš [strong]přikázal,[/strong] aby si nic nebrali na cestu…“ (Marek 6,8) „… [strong]přikázal[/strong] jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli…“ (Marek 9,9) „… [strong]přiměl[/strong] Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď…“ (Marek 6,45)
Je zajímavé, že Bůh Otec formuloval svoje svědectví o Ježíši právě takto. On přece mohl říct: „To je můj milý Syn, toho milujte.“ Ne. Bůh Otec říká: „Toho poslouchejte.“ A tak se může jevit, že Bůh vyžaduje pouze poslušnost. Ne, On nabízí vztah lásky, důvěry a vděčnosti, ale ona poslušnost nebo respektování Boha tam také patří. Protože ke komu mám důvěru, koho miluji, toho respektuji.
Vzpomínané poselství bylo řečeno třem učedníkům, ale je jasné, že platí pro všechny Ježíšovy následovníky. Platilo také pro celý židovský národ. A ten byl v situaci, kdy si mnozí uzurpovali právo respektu vůči sobě. Římané, kteří v té době okupovali Izrael, náboženští vůdci, židovští radikálové, náboženské skupiny, potulní kazatelé, tito všichni se vydávali za autority. Koho tedy poslouchat? Koho brát jako autoritu? A na tyto otázky dává Bůh odpověď: „Toho (Ježíše) poslouchejte.“ Kolik lidí, politických uskupení i jiných společenství si dělá nárok na post autority, kterou by lidé měli respektovat. I tady ale platí ono Boží přikázání „toho poslouchejte“.
Jsou také lidé, kteří mají pocit, že jsou naprosto nezávislí. Oni neposlouchají nikoho, a dokonce ani v sobě nemají žádný přísný řád, který by brali vážně.
Jsou také lidé, kteří mají pocit, že jsou naprosto nezávislí. Oni neposlouchají nikoho, a dokonce ani v sobě nemají žádný přísný řád, který by brali vážně. Jsou přece v každou chvíli svobodni a berou věci tak, jak přichází. Žel, hluboce se mýlí. Dnešní doba je dobou skrytých příkazů. Masmédia určují mnoho z toho, co beru v životě vážně. Televizní pořady ovlivňují náš pohled na to, jak má vypadat láska mezi partnery. Davové cítění určuje, co je moderní. Reklamy, slevy, prodejní akce, to vše nás ovlivňuje. Politici, ale i rádoby různé „superstars“ nás ovlivňují v našich názorech, módě, jednání… Lidé jsou manipulováni, aniž si to uvědomují. Odpověď těm, kteří mají pocit, že oni přece nikoho neposlouchají, pouze sebe, dává apoštol Pavel: „…buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede ke spravedlnosti.“ (Římanům 6,16) Jinými slovy vždy někoho posloucháme i když si myslíme, že tomu tak není.
Co to je poslouchat Ježíše Krista? V žádném případě nechci taxativně vyjmenovávat seznam nějakých povinností. Ale čtěme Boží slovo. Zjistíme, že Ježíš tam hovoří o odpuštění, soucitu, o vlídném a laskavém chování se k partnerovi, ale vedle tohoto je nám Ježíš příkladem svým chováním, mluvením, reakcemi, svými projevy i mnohým dalším jednáním. Apoštol Pavel toto shrnul do slov: „Ať je při vás takové myšlení, jako při Kristu Ježíši.“ (Filipským 2,5)
Toho poslouchejte. Ony dvě slova jsou osvobozujícím poselstvím. Poselstvím, které nás osvobozuje od váhání, kde je pravda a koho přijímat jako autoritu. Je to osvobození od nejistoty a osvobození od ztráty orientace. Spása světa je v Něm. Síla, pomoc, naděje jsou v Něm. A tak Jemu naslouchejme, ale také Jeho poslouchejme. A to nás naplní klidem, pokojem a jistotou.
Jan Dymáček
