Věci důležité a důležitější
Dne 9. června 2024 proběhla v hromadných sdělovacích prostředcích zpráva, že od ledna 2025 má začít platit takzvaná rozvodová novela, tedy změna v části občanského zákoníku, týkající se rozvodu manželství. Rozvod má zrychlit a zjednodušit, rodiče motivovat k dohodě. Na druhé straně, představující protipól, se často hovoří a publikují zprávy o těžkém údělu (většinou) žen samoživitelek, které jsou na výchovu a péči o děti samy.
Je dobře, že se o náročném životě samoživitelek hovoří a že společnosti to není jedno.
Je skutečností, že ženy samoživitelky to v každém případě mají těžké. A to jak po stránce ekonomické, po stránce časové náročnosti, kdy jsou na všechno samy, tak i po stránce psychické, kdy se nemají o koho opřít, s kým se sdílet a trávit jak pracovní, tak volný čas. Je dobře, že se o jejich náročném životě hovoří a že společnosti to není jedno.
Je také pravda, že rozvody jsou mnohdy velmi bolestivé. A to nejen pro samotný rozchod dvou lidí, kteří spolu strávili nějakou část života, ale i pro samotnou náročnost tohoto kroku, stejně jako pro průtahy způsobené byrokracií. Vzpomínaný zákon chce podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují, a zároveň jim ulehčit i tak velmi těžkou chvíli.
Společnost se zaměřuje na řešení důsledků, ale opomíjí prevenci a výchovu k odpovědným vztahům.
Možná můžeme mít pocit, že tyto dvě věci (nový zákon o rozvodu a samoživitelky) spolu nijak nesouvisí. Ale opak je pravdou. Čím snazší bude rozvod, tím snáz se může stát, že bude více samoživitelů/samoživitelek. Možná se mýlím, možná něco ukáže čas, ale to nechám na posouzení jiným. Spíše jde ještě o něco jiného. Pomáhá se samoživitelkám, ulehčují se rozvody, a jak jsem se zmínil výše. Souhlasím s tím, protože to je nezbytné. Ale proč se například na středních školách nehovoří v rámci výuky o odpovědnosti při zakládání rodiny? Proč se nehovoří o větší potřebě prevence při navazování známostí, o důležitosti soudržnosti rodiny? Proč se nehovoří o tom, jak pěstovat pozitivní vztahy? Proč se masmédia předstihují v tom, kolik která „filmová, pěvecká a jiná hvězda“ vystřídala partnerů/partnerek, a nehovoří o tom spíše jako o záporném příkladu? Proč se poměřuje úspěšnost země pouze podle ekonomických ukazatelů, a ne také podle morálky společnosti? Proč se hovoří o sexuálním životě jako o banalitě, jako o něčem, co lze konat bez jakékoliv odpovědnosti s tím, že sex je brána do vztahu? A bylo by možné pokračovat. Jeví se mi, jako bychom řešili dopady, ale vůbec se nezaměřovali na prevenci. Vím, někomu se může jevit, jako by slyšel hlas ze středověku. Ale dopady prožíváme dnes.
Bible nabízí nadčasové rady pro mezilidské vztahy, soudržnost rodiny a morální hodnoty, které mohou prospět celé společnosti.
Dovolím si ještě jednu poznámku k věci. Zvláště v naší české společnosti se má za to, že Bible je pouze pro staré, naivní nebo možná ty, kteří nevědí co se životem. Prostě Bůh neexistuje. Tak proč se zabývat nějakou náboženskou knihou. Ale ona náboženská kniha, Bible, má mnohé rady týkající se našeho běžného života. Hovoří o mezilidských vztazích, o penězích, o odpočinku a práci atd. Kolik lidí by si přálo, aby se naplňovala korektnost mezi lidmi, aby mohli žít šťastně se svými blízkými, aby se nelhalo, abychom si dokázali odpustit. Ale k tomu všemu nás Bible vede.
„Nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar“. (Matouš 5,24)
„Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18,21-22)
„Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ (Koloským 4,6)
„Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.“ (1. Petrova 2,17)
„Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval…“ (Efezským 5,25)
„Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ (Efezským 6,4)
„Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.“ (Koloským 3,21)
V žádném případě nechci zatracovat ty, kteří musí řešit svou situaci rozvodem. Dokonce vítám, že je snaha jim pomoci, aby ta nepříjemná chvíle byla co nejkratší. Ani v nejmenším nechci naznačovat, že všechny matky samoživitelky, eventuálně otcové samoživitelé, si za situaci, ve které se nachází, mohou sami a nemá jim být pomoženo. Naopak. Ale chci pouze upozornit na to, že vedle ulehčování dopadů by bylo nezbytné něco dělat pro to, aby takových smutných případů bylo co nejméně. A jsem přesvědčen, že by to bylo možné.
Vedle toho chci připomenout, že se všichni v naší společnosti hlásíme ke křesťanským kořenům. Tak se k nim také vraťme svým způsobem života. Bude to jenom pro dobro celé společnosti. Ne, to nebyla kritika, to byl návrh.
Jan Dymáček
