Mohou přírodovědci argumentovat Biblí? Pokud ano, kdy a jak.

Hned v úvodu bych rád zdůraznil, že není pravdou, že by lidé popírající evoluci a miliardy let starý svět vycházeli automaticky nebo výhradně z Bible. Tento mýtus je nicméně natolik rozšířen mezi lidmi, že téměř každý, kdo dnes zpochybní evoluci a miliardy let starý svět, je automaticky označen za náboženského fanatika, pavědce či nedovzdělance. Je nicméně pravdou, že existují případy, kdy se nejen laici ale také vědci ve své argumentaci proti evolučnímu světonázoru o Bibli zmiňují a Biblí argumentují. Nikdy však v případech, kdy jde o čistě vědeckou (odborně technickou) argumentaci, protože ta řeší měřitelné vlastnosti hmotného světa, opakovatelné experimenty a pozorování v přítomnosti včetně přírodních zákonů, kdežto Bible řeší neměřitelné příčiny hmotného světa a jeho vlastností, neopakovatelné historické události, vztahy a lidské životy včetně morálních zákonů.

Bible popisuje jinou složku reality, než přírodní vědy = laboratorní a terénní typ vědy, a také jiné typy příčin materiálních jevů, proto se vzájemně nevylučují, nýbrž doplňují. Je to jako byste s nákupem nového auta dostali od výrobce knihu o vzniku a historii automobilů. Ta kniha nepopírá fyzikální zákony ani fungování vašeho vozu, pouze vám sděluje jiné informace, které z vašeho vozu ani jeho provozování nevyčtete. Stejné je to s Biblí.

Bible tedy popisuje jinou složku reality, než přírodní vědy, a také jiné typy příčin, proto se vzájemně nevylučují, nýbrž doplňují. Je tedy potřeba důsledně rozlišovat, zda se jedná o diskusi ohledně nějakého přírodního děje či mechanismu, kterým k němu dochází anebo zda jde o diskusi týkající se nemateriální složky reality, filozofických otázek nebo osobní víry v něco, co věda nemůže přímo zkoumat a v některých případech ani potvrdit, ale ani vyvrátit! V takových případech je argumentace Biblí vhodná a takříkajíc na místě. 

Takže když se například baví přírodovědec biblický kreacionista s přírodovědcem materialistickým evolucionistou o tom, jak přesně technicky došlo k celosvětové Potopě, tj. jak přesně tato událost probíhala a co po sobě zanechala, pak by biblický kreacionista neměl argumentovat Biblí ani materialistický evolucionista by neměl argumentovat materialismem a evolucionismem – oba by správně a zcela samozřejmě měli vycházet výhradně z reálných nálezů geologie, paleontologie a archeologie popř. dalších vědních oborů, kde platí konkrétní fakta a zákony.

Když se např. přírodovědec kreacionista baví s přírodovědcem evolucionistou o tom, jak přesně technicky došlo k celosvětové Potopě, tj. jak přesně tato událost probíhala a co po sobě zanechala, pak by biblický kreacionista neměl argumentovat Biblí a zrovna tak by ale ani materialistický evolucionista neměl argumentovat materialismem a evolucí. Proč? Protože jsou oba přírodovědci. Jejich oborem je laboratorní a terénní věda. Oba by tedy zcela samozřejmě měli vycházet výhradně z reálných nálezů geologie, paleontologie a archeologie, kde platí konkrétní fakta a zákony.

Jejich diskuse by měla být faktická, věcná, bez zbytečných emocí. Pokud jakákoliv strana začne útočit, zesměšňovat, obviňovat apod., začíná se diskuse zvrhávat do oblasti osobních emocí a víry, ovšem pak už není řeč o ověřitelných faktech, ale o tom, co komu připadá rozumnější nebo bližší vzhledem k jeho osobní víře, kterou má jak každý vědec kreacionista, tak každý vědec evolucionista (totéž platí i pro laiky). O Bibli se tedy vědec zastávající teorii stvoření může a má zmínit až ve chvíli, kdy by se mu vědec zastávající materialismus a evoluci pokoušel tvrdit, že se Bible o žádné celosvětové potopě nezmiňuje nebo že tvrdí, že šlo jen o nějakou lokální záplavu na Blízkém východě apod. Pak už jde o to, co Bible říká nebo neříká (popř. jaké máme dochované literární záznamy očitých svědků minulosti) a v takovém případě by měla být zastáncům evoluce poskytnuta jasná a ověřitelná odpověď vycházející z Bible či doplňkových archeologických nálezů potvrzujících autentičnost biblických textů.

Argumentace Biblí je ale na místě ještě v jednom případě, a sice v situaci, kdy vědec zastávající stvořitelskou teorii představuje shodu mezi reálnými historickými a přírodovědeckými objevy a příslušnými texty Písma. Např. když geolog prof. Whitemoore se svým kolegou geologem doc. Snellingem objevili nepopiratelné důkazy o tom, že metamorfované horniny v Grand Canyonu zkrystalizovaly až poté, co jako ještě měkké sedimenty prodělaly velmi rychlé a rozsáhlé vrásnění, pak mohou tvrdit, že evoluční časování těchto hornin v řádu stamiliónů let je chybné, protože tento časový horizont by byl teoreticky nutný pro nedestruktivní ohýbání již zmetarmofovaných hornin. V těchto horninách ale nebylo nalezeno žádné zbytkové napětí, žádné praskliny ani na mikroúrovni jednotlivých krystalových zrn. Nehledě na to, že nad těmito horninami nalezli dokonale zachovalé fosilie drobných ryb, které se dnes po uhynutí v bahně či vodě rozpadnou během několika málo dnů. Čili opět důkaz extrémně rychlého procesu. V tuto chvíli se může na scénu přidat Bible a doložit svědectví pisatelů, kteří hovoří o extrémně rychlé vodní katastrofě globálních rozměrů, která během několika týdnů pohřbila vše živé do masivních vrstev bahna. Tedy minimálně pozoruhodná souvislost!

Je tedy skutečně potřeba být maximálně pozorný na to, co je ZROVNA V TU CHVÍLI předmětem diskuse. Pokud je předmětem diskuse zpochybňování pravdivosti biblických textů, má kreacionista plné právo argumentovat protistraně Biblí, pokud je ale předmětem diskuse pouhý mechanismus či reálné pozůstatky, které někdo skutečně našel, pak je argumentování Biblí vedlejší nebo zcela irelevantní, podobně jako je v takových případech irelevantní argumentace ideologií materialismu a evolucionismu.

Vědci obhajující teorii stvoření tedy mohou ve vědeckých diskusích se svými oponenty zmiňovat texty Bible ve snaze přiblížit protistraně reálný soulad mezi texty Bible a objevy moderní vědy nebo protistraně ukázat hloubku a logickou konzistenci a koherenci biblických textů, nikdy se však Biblí nepokoušejí nahradit nebo snížit vědeckou stránku sporu, vědecká fakta nebo reálné důkazy z terénu či laboratoře.

Toto rozlišení je velmi důležité!

Také je potřeba zdůraznit, že v dnešní době (a bylo tomu tak prakticky v každé době) existuje neuvěřitelné množství renomovaných vědců, kteří svými výzkumy popírají tvořivou sílu připisovanou známým mechanismům, kterými měla údajná evoluce probíhat, a to výhradně na základě znalostí ze svého vědního oboru. Typickým příkladem takových mechanismů je např. přirozený výběr, genové mutace, genové duplikace nebo údajná tvořivá síla času. Nic z toho není ve skutečnosti tvořivým procesem a nemůže být tedy bráno za důkaz evoluce – více o tom v dalších částech odpovědi. 

Např. věhlasný finský biochemik a emeritní profesor genetiky Dr. Matti Leisola, dlouholetý šéfredaktor prestižního vědeckého časopisu Biocomplexity, objevitel několika vzácných sacharidů, emeritní profesor biotechnologií na Aalto University School of Chemical Technology a dlouholetý děkan na Helsinki Institute for Information Technology, který byl zpočátku své vědecké kariéry nadšeným obhájcem neodarwinismu a dlouhočasového evolučního pohledu na svět, dospěl během své vědecké kariéry nakonec k úplnému odmítnutí evolučního přístupu, a to pouze a jen na základě získaných poznatků ve svém oboru genetiky, molekulární biologie a biochemie. Napsal o tom dokonce rozsáhlou autobiografickou knihu s názvem „Heretik – cesta jednoho vědce od Darwina k Dizajnu“ (Heretic: One Scientist’s Journey from Darwin to Design). 

Milí skeptici, přečtěte si tuto knihu ještě dnes!

 V České republice bychom mohli zmínit např. již zesnulého prof. Dr. Vladimíra Krále, DrSc., Dr. h.c., špičkového evropského chemika a nanotechnologa, který je kromě své bohaté vědecké praxe autorem několika vynikajících populárně-naučných knih (např. Život – náhoda nebo záměr? nebo Hledání počátku a cíle) o tom, jak vědecké poznatky na poli moderní experimentální vědy (s důrazem na chemii a genetiku) potvrzují inteligentní a úmyslný původ všech systémů přírody a naopak zásadním způsobem odporují ateistickým evolučním představám o vzniku světa. Za tento svůj počin byl sice veřejně kritizován některými ateistickými novináři a aktivisty a také některými evolučními kolegy z vědeckého prostředí, nicméně vědecké argumenty, které uváděl ve svých knihách i četných veřejných vystoupeních, se žádnému z nich dodnes nepodařilo fakticky vyvrátit.

Ono je potřeba si uvědomit, že v sekularizované společnosti, zvláště pak v České republice, která má silnou materialistickou a ateistickou tradici z dob komunismu, je jakékoliv zpochybňování ateismu, materialismu či evolucionismu považováno z definice za herezi a formu nevzdělanosti.

Ono je potřeba si uvědomit, že v sekularizované společnosti, zvláště pak v České republice, která má silnou materialistickou a ateistickou tradici z dob komunismu, je jakékoliv zpochybňování ateismu, materialismu či evolucionismu považováno z definice za herezi a formu nevzdělanosti. Odmítáš evoluci a miliardy let? Jsi nevzdělanec! … Jenže evoluci a miliardy let odmítají i mnozí největší světoví vědci, přesněji tisíce předních vědců v mnoha vědních oborech po celém světě. Kdyby odmítání evoluce a miliard let bylo rovno nevzdělanosti, jak tvrdí čeští ateističtí (ale i někteří teističtí) skeptici, potom bychom za nevzdělané museli označit i naprostou většinu vědců 18. a 19. století a zcela určitě významnou část vědecké komunity v průběhu celého 20. století.

Stojí za zmínku, že podobné hlášky o nevzdělanosti odpůrců darwinismu vycházely z úst většiny veřejně činných vědců a politiků ve 30. letech minulého století, kdy se v Německu a Itálii formovaly diktátorské režimy, které za pár let proměnily Evropu, část Asie i Afriky v peklo na Zemi. Je smutným historickým faktem, že to vše vzešlo z úmyslného a dlouhodobého rozdmýchávání rasové, kulturní a etnické nenávisti ve společnosti postavené zhusta právě na myšlenkách Darwina a jeho spolupracovníků. Darwinistům konce 19. a počátku 20. století se podařil husarský kousek — podařilo se jim svést většinu tehdejších problémů a nešvarů ve společnosti na nedokončenou evoluci lidských ras a národů, kdy některé z nich byly označeny za nedovyvinuté evoluční větve rodu homo sapiens, jejichž zprvu potlačení a následně pak i vyhubení znělo jako docela rozumný přístup. Survival of the fittest = přežití nejschopnějších.

Darwinistům konce 19. a počátku 20. století se podařil husarský kousek — podařilo se jim svést většinu tehdejších problémů a nešvarů ve společnosti na nedokončenou evoluci lidských ras a národů, kdy některé z nich byly označeny za nedovyvinuté evoluční větve rodu homo sapiens, jejichž zprvu potlačení a následně pak i vyhubení znělo jako docela rozumný přístup.

Většina lidí tak uvěřila v potřebu evolučního očištění společnosti od podle nich méněcenných a nedostatečně evolučně vyvinutých jednotlivců, národů či dokonce ras. Popletená, pseudovědeckými evolučními nesmysly vyzbrojená a lhostejností k bližnímu posilněná společnost tehdy rozpoutala šílenství jménem 1. a 2. světová válka. Ale to nebyly první konflikty tohoto rozsahu opírané o Darwinovo učení, ještě před 1. světovou válkou, za Rakouska-Uherska prováděli němečtí a rakouští vojáci etnické čistky v jihozápadní Africe (dnešní Namibie), např. darwinismem motivovanou genocidu Hererů. Podobně se chovali i Britové, kteří pořádali zájezdy do Austrálie, kde si bohatí darwinisté jezdili do divoké přírody lovit Aboridžince, které stříleli z pušek jako zvířata a některé jedince si pak dovezli do Anglie, kde je zavírali do místních zoo jako důkaz Darwinovy evoluční hypotézy – onen chybějící mezičlánek mezi opicí a člověkem. Stojí za zmínku, že dnes působí na australských univerzitách domorodí Aboridžinci v pozicích profesorů a vědeckých pracovníků – tedy žádný přechodný článek „lidoopa“ se opět nekoná. Víra v evoluci byla zásadním faktorem davového šílenství obou světových válek, které po sobě zanechaly stamilióny mrtvých, vybombardovaná města, zdevastované mladé generace bez rodičů, domova a budoucnosti. Nabubřele nakročená evoluční očista Evropy skončila hrůzou nezměrného rozsahu, ze které se evropské národy vlastně už nikdy nevzpamatovaly … a semínka těchto kolosálních křivd a nedokončených pomst dnes znovu klíčí v podobě proválečných, neonacistických tendencí ve vysokých vrstvách politiky EU. Žel, stokrát žel.

Domnívám se, že místo těchto „revolučních hesel“ o údajné nevzdělanosti zastánců stvoření (ID) by měli zastánci evoluce věnovat svůj čas a intelektuální síly k poctivějšímu studiu historie a vlivu neo-darwinismu na myšlení a hodnoty společnosti, dále ke studiu přírodních zákonů ohledně informace a entropie a nálezů paleontologů a archeologů, kteří materialistický a ateistický evoluční obraz historie nejsou dodnes schopni uspokojivě doložit.

De facto dodnes se v ČR nepodařilo přimět vědce z obou ideových táborů — evolučního i stvořitelského — aby se společně pravidelně scházeli při veřejné debatě ve stylu „padni komu padni“ a nutno říci, že jsou to právě členové evolučního tábora, kdo jakékoliv podobné snahy až hystericky bojkotuje. Proč? Z ideologických důvodů. Například je veřejně znám výrok Dr. Grygara, předního českého evolucionisty a astronoma, který na pozvání do veřejné diskuse se zastánci stvořitelské teorie (již zesnulým Pavlem Kábrtem) odpověděl: „S takovými lidmi nehodlám o ničem diskutovat. Kdybych s diskusí souhlasil, dal bych jejich argumentům váhu, která jim nepřísluší.“

De facto dodnes se v ČR nepodařilo přimět vědce z obou ideových táborů — evolučního i stvořitelského — aby se společně pravidelně scházeli při veřejné debatě ve stylu „padni komu padni“ a nutno říci, že jsou to právě členové evolučního tábora, kdo jakékoliv podobné snahy až hystericky bojkotuje.

Zní to možná legračně, ale u nás i v zahraničí jsou vědci s mnohem vyššími akademickými tituly a vědeckými úspěchy, než má Dr. Grygar a jeho podobně smýšlející kolegové, a přesto jsou odvážnými zastánci stvořitelské teorie (popř. teorie ID). Že by se všichni mýlili nebo byli nevzdělaní? Tomu lze jen těžko věřit, když jsou mezi nimi ředitelé výzkumných center a nositelé Nobelových cen. Nejspíš ale Dr. Grygar ví, že kdyby do veřejné diskuse s těmito vědci skutečně vstoupil – nejen on, ale i jeho mladší kolegové, nevyšli by z ní vůbec dobře, stejně jako všichni ostatní členové pražského spolku Sisyfos, kterému dlouhá léta dělal Dr. Grygar mediální tvář.

Pojďme se teď podívat na některé další věhlasné vědce zastávající stvořitelský pohled na svět.

Např. německý akademik prof. und dir. Dr. Werner Gitt, informatik a bývalý ředitel prestižního technologického institutu v Braunschweigu. Ten prokázal striktně vědecky principiální neodvoditelnost jazykově kódované informace z materiálního nosiče, čímž definitivně vyvrátil jakoukoli představu chemické evoluce od neživé hmoty k životu. Jeho vědecká práce v této oblasti je světově uznávána, přesto v Česku je v této věci stále hluboké temno. Jakousi nadějí v tomto ohledu je nově vydaná kniha od prof. Gitta s názvem 4 přírodní zákony informace, kterou přeložil Ing. Josef Potoček – k objednání zde. V němčině a angličtině vydal prof. Gitt podobných knih už víc než 10.

Slušná veřejná diskuse mezi vědci zastávajícími evoluci a vědci zastávajícími stvoření je, zdá se, v nedohlednu. Např. v r. 2005 uspořádala skupina špičkových amerických vědců z oboru chemie, fyziky a biochemie mezinárodní konferenci „Darwin a Design“, která se konala v Kongresovém centru Praha. Česká sekulární akademická scéna však účast na nátlak proevolučních aktivistů nakonec odmítla se slovy, že jde o náboženskou propagandu amerických kreacionistů.

Kniha profesora Beheho „Darwinova černá skříňka“ byla citována na mezinárodní úrovni ve více než stovce publikací a nedávno byla časopisem National Review and World zařazena mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století. Kniha na vědeckém základě vyvrací neo-darwinismus v biochemických a biologických systémech.

Na této pražské konferenci vystoupili např. Dr. et Dr. Jonathan Wells, který přednáší na Kalifornské státní univerzitě v Haywardu a je autorem řady vynikajících publikací – např. Ikony evoluce: proč je většina toho, co se učí o evoluci, špatně (Icons of Evolution: Why much of what we teach about evolution is wrong , 2000, č. Návrat domů, 2005) nebo Kritika darwinismu Charlese Hodgea (Charles Hodge´s Critique of Darwinism, Edwin Mellen Press, 1988). Dále vystoupil věhlasný matematik prof. Dr. John C. Lennox z Oxfordské univerzity, autor více než sedmdesáti vědeckých prací týkajících se algebry (zvláště teorie grup) a spoluautor dvou výzkumných monografií v sérii Oxfordských matematických monografií. Dalším z přednášejících byl historik a filozof Dr. Stephen C. Meyer, ředitel Centra pro vědu a kulturu v Discovery institutu v Seattlu, který je vedle řady článků pro prestižní periodika i autorem knih Darwinismus, inteligentní plán a veřejné vzdělávání (Michigan State University Press, 2003) nebo Věda a důkazy pro inteligentní plán ve vesmíru (Ignatius, 2000) nebo nejnovější The Return of the God Hypothesis (Návrat hypotézy Boha) či o něco starší Darwin’s Dilemma (Darwinovo Dilemma). Dalším přednášejícím byl biolog a biochemik prof. Dr. Michael J. Behe, autor nejslavnější knihy na toto téma vůbec – „Darwinova černá skříňka“ (Darwin´s Black Box, č. Návrat domů, 2001), která se zabývá důsledky neodarwinismu pro to, co autor nazývá „nezjednodušitelně složité“ biochemické systémy. Není bez zajímavosti, že Beheova kniha byla citována na mezinárodní úrovni ve více než stovce publikací a nedávno byla časopisem National Review and World zařazena mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století.

Česká ateisticko-evoluční mentalita však tuto skupinu vědců označila za náboženské fanatiky šířící nebezpečné myšlenky. Dodnes je možné na internetu nalézt články českých ateistických webů, které tehdy dštily oheň a síru na tuto řádnou vědeckou konferenci. Co na to říci? Snad jen, škoda, velká škoda jak pro českou vědu, tak hlavně pro české školství.

Podobně odmítlo i nakladatelství Academia vydat vynikající vědeckou naučně populární knihu s názvem „Tajemství vzniku života – kritická analýza současných teorií“ od fyzikálního chemika a molekulárního biologa prof. Dr. Charlese Thaxtona, který konferenci „Darwin a Design“ v Praze v r. 2005 inicioval a vedl. Kniha řeší pouze striktně vědecký rozměr sporu mezi evolučním a stvořitelským přístupem v otázce vzniku života a představuje solidní vědeckou kritiku několika set evolučních materialistických scénářů vzniku života, které všechny do jednoho selhaly. Proč Academia odmítla vydat takovou knihu? A proč ji nakonec v r. 2003 vydalo nakladatelství Návrat? Ze zákulisí se mi podařilo získat ověřenou informaci, že to bylo proto, že kniha nepropagovala evoluční materialistický model, ale naopak polemizovala s jeho platností a s tím sekulární nakladatelství Academia nechtělo mít nic společného, protože by, jak řekl Dr. Grygar, dalo této knize (a vědeckým námitkám proti evoluci) vážnost, kterou jí dát nechtělo.

Věda je už o velký kus dál, než byl kdysi Darwin a jeho kolegové, pokud se v jejich případě dá vůbec hovořit o vědě v pravém slova smyslu a tuto skutečnost je potřeba vzít vážně a dát prostor seriózním vědcům, kteří mají závažné argumenty jednak proti samovolnému vzniku života a jednak proti vývoji životních druhů z jednoho společného prapředka.

Velké zklamání je to především pro každého, kdo věří často proklamovaným sloganům, že „věda je o poctivém hledání pravdy bez ohledu na to, jaká ta pravda může být“ … nebo že „vědci jsou lidé, kteří se doslova nemohou dočkat, až jim někdo ukáže, v čem se mýlí nebo dokonce jejich teorii celou vyvrátí.“ Realita však těmto ideálům zcela evidentně neodpovídá a namnoze se děje pravý opak. Podobně krajně nevyváženou situaci vidíme např. i v České televizi, která rovněž do svých populárně naučných pořadů – např. Hydepark civilizace nebo Zvěd apod. nepustí nic, co by na vědeckém základě zpochybňovalo evoluční materialistický světonázor. A že je co zpochybňovat!

Věda je už opravdu o velký kus dál, než byl kdysi Darwin a jeho kolegové, pokud se v jejich případě dá vůbec hovořit o vědě v pravém slova smyslu a tuto skutečnost je potřeba vzít vážně a dát prostor seriózním vědcům, kteří mají závažné argumenty jednak proti samovolnému vzniku života a jednak proti vývoji životních druhů z jednoho společného prapředka, což jsou 2 základní ideové pilíře současného neo-darwinismu. Média ani tradiční akademické struktury v naší zemi však o veřejném dialogu nechtějí ani slyšet! Místo toho omílají pořád dokola ve stylu gramofonové desky propagandistická hesla typu: „vědci věří v evoluci, nevzdělanci a náboženští fanatici ve stvoření.“

Dalším českým vědcem obhajujícím stvořitelský přístup k otázce původu světa je např. doc. Ing. Josef Chaloupka, Ph.D., vedoucí Ústavu informačních technologií a elektroniky na Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci. Ten se zabývá především softwarovými informačními technologiemi podporujícími komunikaci mezi člověkem a strojem a hardwarovými prostředky pro počítačové a elektronické systémy. V oblasti hlasových technologií se zaměřuje na vývoj diktovacích, přepisovacích a dialogových programů a rovněž na tvorbu speciálních nástrojů pomáhajících handicapovaným.

Tento vynikající vědec nepochází z náboženského prostředí a víru v inteligentní stvoření světa přijal až na vysoké škole jako nejrozumnější vysvětlení původu všech věcí. K přijetí biblického  pohledu na původ světa ho tedy nepřivedl nějaký mystický zážitek s Bohem, ale dechberoucí soulad mezi tím, co Bible říká o původu všech věcí a poznatky získanými v oboru informačních technologií. 

 Takových vědců, kteří se nebojí svůj nesouhlas s evolučním paradigmatem vyjádřit veřejně, je nejen v ČR, ale i ve světě v současné době nejméně několik tisíc – viz oficiální seznam vědců distancujících se veřejně od neo-darwinismu, akorát se o jejich odmítavém postoji k evolučnímu vidění světa v běžných informačních zdrojích nelze dočíst. Proč o nich neinformují veřejnoprávní média se zeptejte jich, jakožto plátci koncesionářských poplatků na to máte právo. Zajímavé je také to, že v tomto veřejném seznamu vědců distancujících se od evolučního paradigmatu byste našli vědce prakticky ze všech vědních oborů, samozřejmě včetně biologie, molekulární biologie, biochemie, genetiky, populační genetiky či vývojové biologie (neplést s evoluční biologií). Mnozí z nich mají nejvyšší akademické tituly a jsou vedoucími úspěšných vědeckých týmů a v některých případech i celých vědeckých ústavů.

Vědecké teorie vs. starobylá kniha jménem Bible

 O vědeckých teoriích mluvíme pouze v přírodních vědách experimentálního a observačního typu, přesněji ve vědách zabývajících se opakovatelnými ději, které zkoumají tak, že je pozorují v okolním světě nebo se je pokoušejí napodobit a sledovat jejich průběh a dynamiku v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Vědecká teorie je zjednodušeně řečeno jakési zobecněné vysvětlení poznatků a vztahů mezi nimi v určité oblasti reality. Je velice důležité si uvědomit, že žádná vědecká teorie nemůže existovat trvale bez empirické složky – tedy bez opakovatelných pozorování a experimentů. Vědecká teorie jinými slovy musí nějakým způsobem odpovídat tomu, co se v realitě skutečně děje, opakovatelně!! Pokud je to pouhá teoretická konstrukce o něčem, co nelze přímo pozorovat ani experimentálně opakovatelně na požádání potvrdit (nebo vyvrátit), potom to čistě teoreticky ještě pořád může být pravdivá teorie, ale stačí jediné budoucí pozorování nebo experiment, který by s ní byl v rozporu a celá teorie padá, jak ostatně prohlásil i sám Albert Einstein: „Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil.“

A právě v tom tkví i hlavní problém evoluční „teorie“, protože podstatná část jejích tvrzení a údajných mechanismů, kterými se měla evoluce od velkého třesku k lidstvu v minulosti odehrávat a kterými se údajně odehrává i dnes, není  možné přímo ověřit. Změny sice nějaké probíhají všude kolem nás i v nás, to všichni vidíme, ale ne toho typu, který by byl schopen vypůsobit evoluci od molekul k člověku. Jinými slovy v přírodě dochází pouze k takovým typům změn, které vedou k modifikacím, variacím nebo ztrátě toho, co již existuje. Jako by svět byl v minulosti už hotový a od té doby jen „odtikává“ a stárne a rozpadá se. Jinými slovy, žádné skutečné novinky v přírodě nevznikají. 

A právě v tom tkví i hlavní problém evoluční „teorie“, protože podstatná část jejích tvrzení a údajných mechanismů, kterými se měla evoluce od velkého třesku k lidstvu v minulosti odehrávat a kterými se údajně odehrává i dnes, není  možné přímo ověřit.

Dogmatická či věroučná stránka evolucionismu se v současnosti projevuje obvykle tak, že evolucionista vidí zpravidla jen začátek a pak konec zmíněných modifikaci v populaci nějakého druhu a myslí si, že stejný mechanismus (jaký dnes vytváří např. barevné variace květů nebo psí plemena) způsobil v dávné minulosti po miliónech let dramatickou, kategorickou, systémovou změnu např. ze zvířete v člověka. Takto ale příroda nefunguje a poctivá věda také ne. Takové uvažování o přírodě nestojí na ověřitelných faktech, ale jejich bezbřehé extrapolaci nebo-li zobecnění do oblastí, ve kterých už dávno neplatí. Extrapolace je totiž velice ošemetná věc, která v drtivém počtu případů vede ke zcestným závěrům, jak ve fyzice, tak v chemii, tak v biologii. Jedním z důvodů je to, že svět ani jednotlivé procesy v něm nefungují lineárně a dokonce ani jakkoliv analyticky předpověditelně bez omezení směrem do minulosti či do budoucnosti, takže byste jejich vliv mohli sčítat jako housky na krámě. Příklad! Když se dnes podívám na koryto řeky a změřím střední hodnotu aluviální sedimentace v průběhu 1 roku, potom z vědeckého hlediska nemám právo tvrdit, že když celkové změřené množství sedimentů v korytu řeky vydělím onou střední hodnotou aluviální sedimentace za 1 rok, kterou jsem rovněž změřil … tak dostanu přibližné stáří řeky resp. jejího koryta.

Představa, že se vše po celou historii měnilo přibližně stejně a stejnou rychlostí, jak to vidíme v současnosti, je zcestná a je to jedna z mála věcí ve vědě, která platí takřka absolutně!

Tuto, řekl bych, nehoráznost ale evolucionisté provádějí neustále znovu a znovu prakticky ve všech oblastech. Důvodem č.1, proč tento přístup neplatí, je to, že minulost nemusela být a většinou skutečně nebyla stejná, jako současnost — např. katastrofy, náhlé a dramatické změny všeho možného v přírodě, mohou během několika hodin změnit okolní přírodu k nepoznání. Vzpomeňme třeba povodeň, která může posunout koryto řeky i o desítky metrů, může ho vymlít do několika metrové hloubky nebo naopak zcela zaplnit několikametrovými novými sedimenty během 24h. Proto představa, že se vše po celou historii měnilo přibližně stejně a stejnou rychlostí, jak to vidíme v současnosti, je zcestná a je to jedna z mála věcí ve vědě, která platí takřka absolutně!

Moderní evolucionisté pak k tomu přidávají ještě chromozomové aberace jako jsou inverze nebo duplikace chromozomů a myslí si, že tím objevili chybějící svatý grál celého evolučního procesu. Chromozomové aberace ale nepřidávají žádné nové genetické instrukce, pouze pozmění čitelnost nebo rychlost a častost (frekvenci) čtení nějakých instrukcí, které již existují, což určitou změnu v organismu přivodí, ale nikoliv systémovou. Něčeho je pak následkem toho méně nebo více a děje se to rychleji nebo naopak pomaleji. Žádné skutečné novinky ale v přírodě nikde nevznikají, novinky, které ale evoluce od bláta k uklízečce zoufale potřebuje, a to v míře větší, než nepředstavitelné. 

V případě přirozeného výběru se tedy skutečně jedná pouze o proces jemně dolaďující danou populaci daného druhu na lokální životní podmínky a při tomto ladění, žel, dochází vždy k odstranění určité části populace, která v daných podmínkách není schopna přežít, a tím i k odstranění určité části genetické rozmanitosti daného druhu — což je jinými slovy úbytek genetické informace = opak evoluce.

Evoluční „vysvětlení“ vzniku přírody jsou tak jen jakýmisi slovními cvičeními, kde se žongluje s odbornými termíny, jejichž pravý význam je ve skutečnosti značně primitivní a zřetelně nedostatečný, pokud jde o na požádání ověřitelný mechanismus vzniku nových genetických informací nezbytných pro pomyslnou evoluci od bakterie k bakteriologovi. Např. přirozený výběr sice v přírodě reálně probíhá, ale výzkumy ukázaly, že vždy způsobuje POUZE úbytek genetické informace v populaci a POUZE odstraní určitou část populace, nic víc, nic míň, jak prohlásil v r. 2008 ve skvělém dokumentu o tristním stavu sekulárního vědeckého establishmentu prof. Dr. Maciej Giertych, špičkový genetik z Polské akademie věd, autor více než 150 vědeckých prací v oboru genetiky a populační genetiky. To ale není žádná evoluce od molekul k člověku, protože ta naopak vyžaduje, aby v přírodě docházelo k přesnému opaku, tedy ke vzniku nové genetické informace!! Pro něco takového však chybí experimentální i observační důkaz! Přirozený výběr ve spojení s náhodnými genovými mutacemi zkrátka není schopen generovat novou biologickou funkční komplexitu – nové orgány, vlastnosti či dokonce nové životní druhy. Nic takového nebylo nikdy pozorováno a neexistuje jediný laboratorní experiment, který by to prokázal. Dokonce dosud nikdo nenavrhl ani teoretický mechanismus, kterým by mohla v živých organismech vznikat zcela nová genetická informace, protože příroda sama novou jazykově kódovanou informaci (ani čtecí ani překládací informační systémy nebo samotný jazyk genomu) vytvořit nedokáže.

V případě přirozeného výběru se tedy skutečně jedná pouze o proces jemně dolaďující danou populaci daného druhu na lokální životní podmínky a při tomto ladění, žel, dochází vždy k odstranění určité části populace, která v daných podmínkách není schopna přežít, a tím i k odstranění určité části genetické rozmanitosti daného druhu — což je jinými slovy úbytek genetické informace druhu = opak evoluce. Suma sumárum — u přirozeného výběru jde o úbytek toho, co již existuje, nikoliv o přidání něčeho nového, co dosud neexistovalo, jak se nám snaží evolucionisté neustále namluvit.

I když se evolucionisté budou teď nejspíš zlobit a zapřísahat se, že to, co teď říkám, není pravda, tak ale skutečně nejsou schopni předložit žádný relevantní experimentální důkaz, že by přirozený výběr ve spojení s mutacemi byl tvořivým procesem ve smyslu přechodu např. od bakterie k rybám, ptákům nebo savcům nebo ve smyslu vzniku zcela nového životně důležitého orgánu, který u předků daného druhu po celou historii zcela chyběl. Kromě své slepé víry, že se to kdysi v minulosti přeci jen stalo, kromě nekonečných a vymyšlených nákresů a maleb a účelově poskládaných fosilií do jakoby vývojových řad, které by si přáli, aby byly historicky pravdivé, ale nejsou … však nemají v ruce žádný skutečný ověřitelný důkaz, že by k něčemu takovému docházelo nebo mohlo docházet v nám známé historii. 

Mají tedy jen víru, víru, která ale začíná už samooživením neživé hmoty, což je proces, který rovněž nikdo nikdy neviděl ani žádným experimentem nepotvrdil, že by k něčemu takovému mohlo v principu dojít. 

Vynikající vědecké práce světové úrovně v této oblasti představil prof. et. prof. Dr. Ing. James M. Tour z Nanocarbonového centra při Rice University v Houstonu, v Texasu. Tento špičkový vědec světové úrovně, který se dlouhodobě drží v top 20 nejlepších světových syntetických organických chemiků, předložil přesvědčivé vědecké důkazy potvrzené bezpočtem laboratorních experimentů,  že pouhé chemické látky a přírodní zákony nejsou PRINCIPIÁLNĚ schopny samy od sebe vytvořit živou buňku a dokonce ani jakoukoliv její funkční součástku.

Prof. Tour prezentuje od začátku až do konce vědecky ověřené poznatky a fakta, která hovoří unisono proti jakékoliv materialistické představě, že život vznikl z neživé hmoty „šťastnou“ souhrou neřízených procesů slučování a rozkladu bez ladu a skladu.

Prof. Tour má na svém Youtube kanálu „Dr. James Tour“ už více než 100 hodin svých videí a přednášek na toto téma zcela zdarma, které jsou plné vědeckých důkazů. Např. 13+1 dílný kurz abiogeneze. Má jich v rukávu tolik, že žádný příčetný člověk ho nemůže nařknout z nějakého náboženství nebo manipulace. Od začátku až do konce čisté, vědecky ověřené a nezávisle ověřitelné poznatky a fakta, která hovoří unisono proti jakékoliv materialistické představě, že život vznikl z neživé hmoty šťastnou souhrou náhod a neřízených náhodných procesů slučování a rozkladu bez ladu a skladu.

Osobně jsem měl to štěstí navštívit prof. Toura v jeho laboratoři a natočit s ním spolu se svým kolegou hodinový rozhovor na toto téma. Část rozhovoru jsme již uveřejnili v rámci naší vzdělávací série Genesisera Academy – v češtině i v angličtině s českými titulky. Podívejte se sami – zde nebo zde.

Obecná „teorie“ evoluce o postupném vývoji všech forem života z nějaké prabakterie, která vznikla spontánně z neživých chemikálií v pravěké kaluži tedy ve skutečnosti není vědeckou teorií v pravém slova smyslu, ale pouze souborem jakýchsi představ a přání lidí, kteří z nějakého důvodu uvěřili tomu, že historie vesmíru postupovala od primitivního ke komplexnímu, od neživého k živému, od zvířecího k lidskému … samovolně, bez jakéhokoliv cíle, plánu či inteligence.

Je velice důležité si uvědomit, že každá vědecká teorie má 3 vrstvy:

1. axiomatickou (soubor apriorních předpokladů, z nichž se vychází při formulaci klíčových tvrzení i všech pracovních hypotéz), 
2. teorematickou (všechna tvrzení o příslušných jevech a vztazích mezi nimi odvozené z axiomů včetně pracovních hypotéz), 
3. empirickou (všechna tvrzení o experimentálně/empiricky získaných datech).

Přitom každá vědecká teorie by měla splňovat trojí funkci 

1. deskriptivní (schopnost kategorizovat, popsat a roztřídit příslušné vlastnosti, jevy, vztahy či pravidelnosti ve vztazích nebo-li zákony)
2. prediktivní (schopnost předvídat nové jevy či výsledky jevů na základě známých zákonů a jevů, umožňuje plánovat vědecký výzkum a generovat tzv. pracovní hypotézy)
3. explanační (vysvětlení výsledků experimentů, hledání příčinných souvislostí, porozumění realitě, interpretace reality)

Možná Vás to zaskočí, možná překvapí, ale Bible, ačkoliv pojednává převážně a především o neopakovatelných historických událostech (minulých, přítomných i budoucích), SPLŇUJE všechny tyto typické rysy vědeckých teorií. 

Bible kategorizovala naprosto přesně velkou spoustu důležitých jevů, zákonů a principů, a to už před několika tisíci lety, které má sekulární věda dodnes problémy uspokojivě kategorizovat a rozlišit.

V Bibli totiž najdete jak vrstvu axiomatickou, což jsou výchozí dogmatická tvrzení (konkrétně svědectví očitých svědků, proroků a apoštolů či Boží přímá řeč), tak vrstvu teorematickou, která rozebírá, popisuje a dokonce i předpovídá (prorokuje) jednotlivé historické události a vztahy z perspektivy této biblické dogmatiky (axiomatiky), tak i vrstvu empirickou, která představuje reálné (obdoba opakovatelných experimentů!) prožitky konkrétních lidí v konkrétních situacích a vztazích ve vztahu k Božímu Slovu (axiomatice/dogmatice Bible a teorematické struktuře Bible). Všechny tyto 3 vrstvy jsou v logicky koherentním a bezrozporném vztahu.

Pozoruhodné je také to, že Bible kategorizovala naprosto přesně velkou spoustu důležitých jevů, zákonů a principů, a to už před několika tisíci lety, které má sekulární věda dodnes problémy uspokojivě kategorizovat a rozlišit. 

1. Např. pouze v Bibli se dočítáme o tom, že na počátku světa Bůh stvořil čas, prostor, energii, hmotu, informaci, všechny živé tvory a vztahy obdařené určitou mírou svobody a vlastní vůle … s tímto rozlišením však novověká sekulární věda zápasila prakticky až do konce 20. století, kdy konečně uznala existenci všech těchto kategorií reality, které Bible rozlišuje zcela samozřejmě už několik tisíc let. 
2. Bible nám také říká, že svět má svůj počátek, tj. neexistuje věčně, což sekularisté odmítali připustit ještě někdy v 1. polovině 20. století. Pod tíhou vědeckých poznatků však museli uznat, že Bible má pravdu, svět (vesmír) má počátek v čase, není tedy věčný. 
3. Bible rovněž říká, že člověk a vše živé bylo stvořeno z prachu Země, nebo-li hlíny nacházející se na zemském povrchu. Až moderní chemie a fyzika byla schopna v půdě prokázat a popsat přítomnost všech chemických prvků, ze kterých se skládají také těla všech živých organismů včetně člověka a prokázala také to, že po smrti se každé tělo znovu rozpadá působením biologických rozkladačů a chemických i fyzikálních rozkladných procesů na tyto základní chemické prvky obsažené v půdě. Bible má tedy opět pravdu, říká moderní věda a já dodávám, již několik tisíc let.
4. Bible se zmiňuje o tom, že Bůh stvořil člověka na počátku jako muže a ženu a obdařil je schopností plodit nové lidi. Až moderní genetika 20. století prokázala, že člověk se může zrodit pouze ze spojení mužské a ženské pohlavní buňky a že z člověka se rodí pouze člověk a nic jiného, z ryby vždy jen ryba, z ptáka pouze pták, z plaza jedině plaz, z rostliny vždy pouze rostlina, a to vždy každá podle svého základního druhu (čeledi) … opět něco, co Bible doslova zmiňuje v 1. kapitole knihy Genesis, kde se mluví o tom, že Bůh stvořil rozmanité rostliny i zvířata podle svých pokolení, doslova čeledí (hebr. baraminů), v rámci kterých se budou na Zemi množit semenem svých těl, tedy přesně tak, jak to potvrdila moderní věda. 
5. Podobně bychom mohli jmenovat dechberoucí shodu mezi objevy moderní paleontologie, archeologie, lingvistiky, teoretické informatiky, ergonomie a mnoha dalších vědních oborů, jejichž klíčová zjištění a objevy se kryjí s tím, o čem se dočítáme v Mojžíšových knihách hned v úvodu Bible.

Je to náhoda? Víte, náhoda je takové zvláštní slovo, které si lidé vymysleli proto, aby v situacích, kdy nejsou v principu schopni zjistit přesnou odpověď na svou otázku, mohli místo negativní odpovědi „nevím“ nebo „netuším“ říci pozitivní odpověď „byla to náhoda“ nebo „stalo se to spontánně“. Je to v podstatě takový sémantický (významový) podvod, místo „nevím nic“ řeknete „vím, že to byla náhoda, o které ale ve skutečnosti vůbec nic nevím“. Věřit na náhodu totiž znamená de facto nic nevědět a ničemu nerozumět, přestože matematika modelových náhodných procesů je exaktním oborem, který umí poskytnout určité hrubé předpovědi, nicméně v biologických vědách toto nelze nijak smysluplně aplikovat, protože živé systémy mají příliš mnoho proměnlivých parametrů, z nichž většinu nejsme schopni znát a už vůbec ne jejich dynamiku v čase …

Náhoda či nahodilost jako specifický matematický terminus technikus není reálně použitelný u živých, proměnlivých, autonomních systémů, proto bychom toto slovo neměli používat v žádném svém vysvětlení historie přírody nebo lidstva.

Náhoda či nahodilost jako specifický matematický terminus technikus není reálně použitelný u živých, proměnlivých, autonomních systémů, proto bychom toto slovo neměli používat v žádném svém vysvětlení historie přírody nebo lidstva. Principiální neodvoditelnost jedinečné historie z přítomnosti je další překážkou ve snaze materialistů a ateistů o absolutní poznání všeho. Náhoda a nevědomost ale není cílem vědy. Cílem skutečné vědy je rozumět a znát vše, co lze poznat a čemu lze porozumět, s pokorou a velkým prostorem pro tajemno, svobodu, vděčnost a úžas.

Doporučuji proto všem vynikající populárně naučnou publikaci, kterou jsme na toto téma vydali před několika lety – nazvanou prozaicky Achillovy paty evoluce – přes 400 stran plných vědeckých faktů, objevů a výzkumů popírající evoluční obraz historie, a to striktně na vědecké bázi. Knihu i doprovodné DVD máme skladem! Lepší vánoční dárek zvídavému studentovi, který miluje přírodu a historii, byste jen těžko hledali, věřte mi.

Kromě všech těchto úžasných faktů obsažených v Bibli je možné tuto knihu knih chápat i jako jakýsi ucelený „návod na život“ a soubor nejdůležitějších informací o tom, jak postupovala historie světa od jeho počátku až do definitivního konce, který je dle Bible doslova za dveřmi. Je to kniha představující střízlivou a přesnou morální a vztahovou diagnózu každého člověka bez ohledu na pohlaví, rasu, věk či společenskou pozici, dokonale pojmenovává naše největší touhy a zklamání, naše největší boje a nabízí objektivně správná východiska. Bibli je možné vnímat také jako sbírku svědectví lidí, kteří bojovali stejné boje, jaké bojuje každý upřímný člověk na této Zemi … boje samého se sebou, svými touhami, přáními, svým egem, sobectvím, strachem, malostí, nenávistí, závistí, pomstychtivostí atd. … boje, které bojovali všichni upřímní lidé v celé historii lidstva … a co je nejkrásnější, Bible nám ukazuje i správnou Cestu a Východisko z tohoto labyrintu světa a vlastního ega!

Vidíme tedy, že s vědou si Bible rozumí velmi dobře a mimořádně elegantním a hlubokým způsobem ji doplňuje, potvrzuje a umocňuje. O totéž se sice snaží evolucionisté se svou materialistickou evoluční ideologií, ale shodu s vědou se jim daří nalézat stále méně s tím, jak přibývají nové a nové vědecké důkazy ve všech vědních oborech, že je zde nadlidská inteligence a plán, ve všem! Známý biolog a paleontolog z Harvardu prof. Dr. Kurt Wise říká, že: „Bible obsahuje informace o neopakovatelných historických událostech, na které bychom prostředky vědy nikdy nemohli přijít. Jsou to totiž právě ty informace, které nelze žádným způsobem dnes zpětně odvodit z toho, jaký je stav věcí v přítomnosti. V tom tkví hlavní význam a přínos biblických textů.“

Biolog a paleontolog z Harvardu prof. Dr. Kurt Wise říká, že: „Bible obsahuje informace o neopakovatelných historických událostech, na které bychom prostředky vědy nikdy nemohli přijít. Jsou to totiž právě ty informace, které nelze žádným způsobem dnes zpětně odvodit z toho, jaký je stav věcí v přítomnosti. V tom tkví hlavní význam a přínos biblických textů.“

Právě v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že věda zkoumající opakovatelné jevy není v žádném rozporu s Biblí, která představuje a odkrývá význam a smysl především neopakovatelných jevů, přichází obrovská úleva z toho, že náš život skutečně není žádnou kosmickou náhodou plující zcela osamoceně v nekonečném vesmíru, ale naopak něčím, co nese zřetelné stopy dizajnu, plánu, návrhu, pečlivého návrhu s jasným smyslem, hodnotou a cílem. Nikdo z nás se nejmenuje Omyl Novák, i když se tak mnozí z nás mohou cítit … V nikom z nás si nehraje v kostky nějaká slepá a bezcitná kosmická náhoda, jejímž jediným smyslem je nakonec navždy zaniknout zcela zapomenuta v nekonečné prázdnotě temného vesmíru.

Bible nám odkrývá docela jiný příběh, který vychází z prostého faktu, že vše živé včetně nás má svůj plán, svůj software, svou nehmotnou složku, kterou hmota v principu nikdy nedokáže vytvořit ani vylepšit bez ohledu na čas, který by byl k dispozici … a že my lidé v sobě neseme nejvíc z Boha, který vše stvořil … neseme v sobě doslova Jeho Obraz … Jeho Povahu, sice poněkud pokřivenou, ale dokud se naše srdce touží vztáhnout k Nesmrtelnému a Nevadnoucímu Dobru a Lásce, můžeme s jistotou tvrdit, že jsme ještě stále lidmi … ale o tom více v některé další odpovědi.

Mgr. Libor Votoček