Noe a potopa světa

Úvod

Příběh o Noemovi a Arše je patrně jeden z nejznámějších Biblických příběhů. Většina z nás jsme se s tímto vyprávěním setkali už v dětství. Možná je to právě ten velký počet zvířat, která v příběhu vystupují, co inspiruje rodiče a vychovatele, aby tento příběh dětem vyprávěli. Noe pak v takových příbězích často vystupuje spíše jako jakýsi „zoolog“ či „ochránce přírody“, než jako muž víry, vyvolený Bohem k velkému úkolu.

Ačkoliv se příběh o potopě může na první pohled zdát přímočarý a jednoduchý, tvoří velmi podstatnou část Bible. Hovoří o události, která v dějinách světa prakticky nemá obdoby a stojí na počátku nové epochy, ve které žijeme dodnes. Velkou důležitost tomuto příběhu přikládali nejen starozákonní proroci, ale i novozákonní evangelisté, a sám Ježíš jej připomíná jako klíčový obraz. Podívejme se tedy nyní na tento příběh blíže.

Potopa Světa

Jméno Noe, v originále vyslovováno spíše Noach, znamená hebrejsky „Odpočinutí“. O této biblické postavě se dočítáme především v knize Genesis, též nazývané První knihou Mojžíšovou. V Genesis 5 čteme o původu Noema – Noe je devátou generací potomků Adama, z linie jeho syna Šéta.
Žije v době, která se v mnohém liší od té naší. Synové Adamovi se dožívali mnoha stovek let. Někteří z nich „kráčeli s Hospodinem,“ byli mu věrní a Bůh nad nimi bděl. Avšak jak lidé přibývali, přibývalo i zlo. Nakonec se zkaženost rozmohla natolik, že Hospodin litoval, že člověka vůbec stvořil.

A přece, uprostřed této zkázy se našel Noe, muž spravedlivý a bezúhonný ve své době. Noe „chodil s Bohem“. A právě jeho si Bůh vybral, aby vykonal dílo záchrany. Bůh Noemovi svěřil podrobný plán: měl postavit archu, obrovskou loď, která zachrání jeho rodinu a vybrané zvířectvo. V Bibli je stavba archy popsána velmi přesně: měla být dlouhá na tři sta loket, široká na padesát a vysoká na třicet. (Jedním loktem se rozumí zhruba 45 cm.)

Bůh Noemovi říká:

Noe poslechl, aniž by zpochybňoval smysl úkolu. V době, kdy veliký déšť možná nebyl běžným jevem, kdy lidé žili v představě bezpečného světa, stavěl Noe koráb na suché zemi. Čelil jistě posměchu i nepochopení svého okolí. Ale Noe se držel víry a poslušnosti.

Jak zdůrazňuje list Židům:

Po dokončení archy Noe podle Božího příkazu shromáždil zvířata, od každého druhu po páru, a ze zvířat čistých po sedmi. Poté, co Noe, jeho rodina a zvířata vstoupili do archy, Hospodin zavřel dveře.

A tehdy začala potopa. Po čtyřicet dní a čtyřicet nocí padal déšť a vody pokryly celou zemi. To číslo 40 má v Bibli hluboký symbolický význam: připomíná například 40 let putování Izraelců pouští nebo 40 dní Ježíšova půstu na poušti. Je to doba zkoušky, očištění a nového začátku. Vody vystoupily vysoko nad nejvyšší vrcholky hor. Všechno živé na souši zahynulo. Jen Noe a ti, kdo byli s ním v arše, byli zachováni při životě.

Po uplynutí 150 dní vody začaly opadat a Archa spočinula na horách Araratu. Po dalších týdnech Noe vypustil havrana, a poté holubici, aby zjistil, zda voda ustoupila. Holubice se nejprve vrátila, ale napodruhé přinesla v zobáčku čerstvý olivový list – znamení, že země se opět zazelenala. Nakonec Bůh přikázal Noemovi, aby vyšel z archy a na znamení nového počátku Bůh uzavřel s Noemem a jeho potomky smlouvu:

Jako viditelné znamení této smlouvy dal Bůh na oblohu duhu a zároveň dal Noemovi a jeho synům základní pravidla pro život: lidé smějí jíst maso, ale nesmějí jíst krev, protože krev je symbolem života (srov. Skutky 20,15). Tento důraz na úctu k životu a jeho posvátnost přetrvává až do dnešních dní.

Noe jako předobraz Krista

Příběh Noema a jeho archy je více než jen vyprávěním o katastrofě a záchraně. V novozákonních textech je Noe často chápán jako předobraz Krista. Tak jako archa zachránila Noema a jeho rodinu před fyzickou smrtí, tak Kristus přináší záchranu před smrtí duchovní.

Apoštol Petr ve svém listu píše:

Potopa symbolizuje soud nad hříchem, ale i cestu k novému životu skrze vodu – stejně jako křest je smrtí starého člověka a zrozením nového. Ježíš sám se na příběh Noema odkazuje, když mluví o svém druhém příchodu:

Lidé tehdy žily své životy podle hříchu a nic netušili, dokud nepřišla potopa. To stejné nastane i v době konce: mnozí budou žít bezstarostně, nevnímajíce znamení času. Příběh o Noemovi nás tak vybízí nejen k víře a k důvěře Bohu, ale i k bdělosti a připravenosti na druhý příchod. Příběh o Noemovi je tedy mnohem víc než pohádka o zvířátkách. Je výzvou ke spravedlivému životu, k víře, k poslušnosti Bohu, i k trpělivé práci na „arše“, kterou Bůh svěřil každému z nás – arše víry, naděje a lásky.

Závěr

Příběh o Noemovi a potopě světa není jen dávnou událostí zaznamenanou v Bibli, ale je i důležitým poselstvím pro naši současnost. Ukazuje nám, že Bůh není lhostejný k tomu, jak lidé žijí, a že lidské činy mají své důsledky. Přestože se svět propadal do násilí a zla, Noe svou vírou a poslušností ukázal, že je možné zůstat věrný i v těch nejtěžších časech. Noe nebyl zachráněn proto, že by byl dokonalý, ale protože důvěřoval Bohu a podle této důvěry také jednal. Stavěl Archu, přestože pro okolní svět jeho počínání nedávalo žádný smysl.

Potopa zároveň ukazuje, že Boží soud a Boží milost jdou ruku v ruce. Bůh nenechává hřích nepotrestaný, ale zároveň vždy poskytuje cestu záchrany těm, kdo k němu volají a následují Jeho pokyny. Voda, která smyla starý svět, je předobrazem vody křtu, ve které člověk symbolicky umírá, opouští svůj starý život a povstává k novému životu v Kristu. Tak, jako byla Archa jedinou cestou k přežití v době potopy, je dnes Kristus jedinou cestou ke spasení.

Ježíš sám přirovnal dobu Noemovu ke dni svého příchodu. Stejně jako lidé tehdy jedli, pili, ženili se a nevěnovali pozornost varování, tak i dnes mnoho lidí přehlíží znamení času a varování evangelia. Příběh Noema nás tedy vyzývá k bdělosti, k životu ve víře a k věrnosti Bohu navzdory tomu, co si myslí nebo říkají ostatní.