Úklid v duši

Ona totiž duševní hygiena úzce souvisí s hodnotami, které vyznáváme. Každý člověk by si měl ujasnit, jaké chce vyznávat hodnoty, a k nim pak zaměřovat své úsilí.

Odborníci nás vedou k tomu, abychom dodržovali správné rozvrstvení práce a odpočinku, měli pravidelný a dostatečný spánek, zdravou stravu, dostatek pohybu, abychom žili v dobrých vztazích atd. A následně přijde i v nás ono „náležité uspořádání, tedy stav, kdy má každá věc svoje místo“. A co když nepřijde? Co když je v našem srdci, myšlení, svědomí stále menší či větší smítko nečistoty? Řídíme se těmito radami, řídíme se morálkou dnešní doby, napodobujeme vzory, a přesto v našem svědomí může zůstat „neuklizené místo“. Ona totiž duševní hygiena úzce souvisí s hodnotami, které vyznáváme. Každý člověk by si měl ujasnit, jaké chce vyznávat hodnoty, a k nim pak zaměřovat své úsilí s tím, že jej to povede k nalezení vnitřního klidu. Je třeba nalézt „zrcadlo“, dle kterého budu poznávat, co je třeba ještě v mé duši uklidit. Bible nám takové zrcadlo nabízí.

To první, co desatero Božích přikázání říká je, že nás Bůh, díky oběti Ježíše Krista, zbavil otroctví hříchu a zla. Samozřejmě je třeba toto osvobození přijmout. Pokud otrok nepřijme nabídku propuštění, potom nemůže mluvit o svobodě. Ale my, pokud přijímáme Boží nabídku, mluvit o svobodě můžeme. A tak jde o první zásah ve prospěch čistoty naší duše, srdce a nezatíženého svědomí. Jistota odpuštění, jistota nabídky Boží milosti. Apoštol Pavel dostal úkol od Ježíše, a to „hlásat dobrou zprávu o Boží milosti“. (Skutky apoštolů 20,24) Jestliže je zde taková nabídka od našeho Stvořitele, potom už nepotřebuji jiné bohy, jiné autority, ale tou největší autoritou pro naši morálku, pro náš životní styl, naše životy bude Bůh Stvořitel a Vykupitel. Jeho budu brát vážně a jeho se budu snažit také dobře reprezentovat svým životem. On nám nabízí i správné rozdělení času na čas práce a čas odpočinku, ve kterém budu mít také prostor pro přemýšlení o duchovních hodnotách a duchovní stránce lidského bytí. To jsou první čtyři přikázání.

Stejně tak krádež, nevěra, lež, podvod, pomluva, to vše zcela jistě postihne jak podváděného, tak podvádějícího a nemůže se vejít do žebříčku morálních hodnot.

Následně se zaměřujeme na mezilidské vztahy. Nejdříve v rodině, protože tam se tvoří základy všech dalších mezilidských vztahů. Ctít svoje rodiče, ale také: „Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.“ (Koloským 3,21) Stejně tak hovoří Bible o vztahu mezi mužem a ženou. „A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ (Efezským 5,33) V té souvislosti mějte také úctu k životu. Války, rozbroje, neúcta k životu projevovaná přijímáním například drog. Ale protože se dá „zabít“ i slovem, tedy zlé slovo, ani to nemá být křesťanským životním stylem. Stejně tak krádež, nevěra, lež, podvod, pomluva, to vše zcela jistě postihne jak podváděného, tak podvádějícího a nemůže se vejít do žebříčku morálních hodnot a zanechává neuklizená místa v našem životě. A v závěru nás Boží návod pro život vede k tomu, abychom se spokojili s tím, co máme a nezáviděli, nežárlili a nežádali to, co nám nenáleží nebo co je mimo naše možnosti.

Když toto všechno vezmeme vážně, potom zjistíme, že pravidelné „dívání se do zrcadla“, tedy úklid našeho svědomí, našeho srdce, naší duše přispívá k našemu duchovnímu růstu, posiluje náš vztah s Bohem a podporuje náš vnitřní klid. A to je to, co je žádoucí.

Jan Dymáček