Úvod Magazín Rodina a děti Eucharistická modlitba

Eucharistická modlitba

Pokud chceme přiblížit co je a proč se používá eucharistická modlitba, potom je třeba zmínit, co je eucharistie.

Je to křesťanský obřad, který je eucharistií nazýván v katolických a pravoslavných církvích. V protestanských církvích je nazýván Večeří Páně. Stejně je nazýván i v Bibli (1. Korintským 11,20). V obou případech ale jde o vzpomínku na poslední večeři Ježíše s učedníky před jeho ukřižováním. Obřad, který se v souvislosti s touto vzpomínkou odehrává v křesťanských církvích, je symbolické opakování této večeře. Průběh obřadu a vnímání symboliky obřadu je v různých křesťanských církvích různé. Podávání pouze chleba, ale také podávání chleba i kalicha (tedy pod obojí), přesvědčení, že Kristus je osobně přítomen v chlebu a vínu, ale také přijímání myšlenky, že jde pouze o symboliku a připomínku toho, co Kristus pro lidstvo udělal. Mohli bychom pokračovat v některých dalších odlišnostech. Pojďme ale k podstatě věci.

Slovo eucharistie pochází z řeckého slova eucharistein, což znamená děkovat nebo také díkuvzdání. A v této chvíli více rozumíme tomu, proč hovoříme o eucharistické modlitbě, stejně jako více rozumíme důvodu a obsahu vzpomínané modlitby. Dovolím si přeskočit rozbor používaných slov při eucharistické modlitbě v různých církvích. Důvodem je to, že považuji za důležitější zmínit proč a za co bychom měli děkovat v souvislostí s Večeří Páně. Jde-li totiž o eucharistickou modlitbu, tedy v překladu děkovnou modlitbu, potom je pochopitelnou otázkou: za co bychom měli děkovat?

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Evangelista Matouš 26,26-29 píše:

„Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“

Ježíš jedl s učedníky u jednoho stolu. V té době mělo společné stolování širší význam než pouze spolu pojíst. Šlo o projev přátelství mezi spolustolovníky. A když Ježíš stoluje spolu s učedníky, hříšnými lidmi, jako jsou všichni lidé, potom to ukazuje na velkou přednost, kterou máme. On s námi uzavírá přátelství.

„Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15,15)

Není to důvod k děkování?

Ježíš řekl, že s učedníky, a tedy i s ostatními jeho následovníky zpečeťuje, podepisuje smlouvu. Bůh s člověkem uzavírá smlouvu. Ale smlouva se uzavírá mezi dvěma subjekty, které si mají co dát, které jsou rovnocenné. Jinak je to diktát, smlouva uzavřená z nouze, pod tlakem atd. V tomto případě tomu tak není. Jde o smlouvu. Smlouvu mezi Bohem a člověkem. Bůh nabízí odpuštění, pomoc, naději, věčný život, smysluplný život již nyní…, a člověk může nabídnout pouze svoji víru a chtění nabízené přijmout. Není to vyrovnané, a přesto jde o smlouvu, kterou Bůh nabízí člověku. Není to důvod k vděčnosti

Ježíš odpouští hříchy. Slovo hřích dnes patří pouze do slovníku věřících lidí, protože „jinak přece žádný hřích není, Bůh přece není“. Ale kolik lidí tíží svědomí, kolik lidí posílají psychologové a psychiatři k duchovním, protože na to, co jejich pacienti potřebují nemají léky? Kolik lidí cítí vinu a vnímají, že se nezachovali správně? Kolik lidí potřebuje odpustit a kolik lidí potřebuje, aby jim bylo odpuštěno? Ano, Bůh odpouští, vede k odpuštění i nás, stejně jako ty, kterým jsme ublížili. I toto je jistě důvod k děkování a vděčnosti.

Pan profesor Zdeněk Matějček, světově uznávaný dětský psycholog, při jednom ze svých rozhovorů řekl, že: „člověk potřebuje otevřenou budoucnost“. Tedy mít naději, mít budoucnost, mít pro co žít. A Ježíš nás ubezpečuje, že s těmi, kteří přijmou Jeho nabídku, bude v Jeho království. To je právě ta „otevřená budoucnost“. To není pouze budoucnost, ale i budoucnost. Když se apoštol Petr ptal Ježíše co z toho budou mít, když s Ním budou chodit, stanou se Jeho učedníky, Ježíš odpověděl: „Každý (kdo mne následoval) dostane stokrát víc a bude mít podíl na věčném životě“. (Matouš 19,29) Již dnes jde o smysluplný život A jednou život věčný. Není i toto důvodem k děkování a projevení vděčnosti?

A tak eucharistická modlitba je modlitba vděčnosti a děkování. A jsem přesvědčen, že je za co děkovat a být vděčný.

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era

Související články

Nová duchovní cesta

28. listopadu 2022

Je třeba položit si legitimní otázku: Co to je nová duchovní cesta, co je to vůbec duchovní cesta člověka?

Jak najít sám sebe

21. listopadu 2022

On nás stvořil, vycházíme z Jeho rukou a On nám také dává smysl bytí. Jsme zde proto, abychom užívali darů života, které nám Bůh dal.

Nevěra v manželství

14. listopadu 2022

V manželství mohou jistě přijít problémy, ty nás ale neopravňují k úniku do nevěry. Ale říká se, že problémy jsou od toho, aby se řešily.

Svatý Martin

9. listopadu 2022

Legendy o světcích katolické církve, včetně té o Martinovi z Tours, jsou jednak součástí evropské kultury, ale mohou být i následovány.