Klesající stáří doby, ve které žila Eva

Autor: Carl Wieland

Původně vydáno v: Journal of Creation 12(1):1–3, duben 1998, dostupné na creation.com/a-shrinking-date-for-eve

Evolucionisté netvrdí a ani nelze spravedlivě tvrdit, že tyto důkazy dokazují, že v minulosti žila pouze jediná žena. Zastánci teorie „Evy“ jistě trvají na tom, že všichni moderní lidé skutečně pocházejí z jedné ženy. Domnívají se však, že v té době byly přítomny i jiné ženy a že kterákoli z nich mohla přispět svou informací DNA do současného genofondu lidstva. Jak je tento zdánlivý rozpor možný?

Odpověď spočívá v tom, že zatímco běžnou (jadernou) DNA dědíme všichni po matce i otci, mitochondriální DNA (mtDNA) dědíme pouze po matce. Představte si ji jako příjmení, jen v souvislosti s opačným pohlavím. V naší společnosti dědíme příjmení pouze po otci. Příjmení může „vymřít“, aniž by to znamenalo, že všichni lidé v rodu vymřeli – stačí, aby na jakékoli úrovni existovali pouze potomci ženského pohlaví.

Stejně tak, pokud má linie původu v lidské populaci v jednom bodě pouze muže, pak tato linie „vymírá“, pokud jde o její „mitochondriální podpis“, tj. jaderná DNA je stále předávána, ale mtDNA nikoli. Pro snazší pochopení se vraťme k analogii s příjmením (později jen nahradíme muže ženami). Představte si, že ostrov osídlí čtyři páry, z nichž každý má křestní jméno Harry a Sally, ale čtyři různá příjmení: Smith, Jones, Brown a White. Postupem času se populace rozrůstá a každá generace uzavírá sňatky pouze s některým z dalších dostupných příjmení. Je velmi snadné vytvořit jednoduchou počítačovou simulaci, která ukáže, jak snadno může příjmení „vymřít“ s řadou končící pouze na dcery. Časem by všichni lidé na ostrově mohli mít jen jedno příjmení – třeba Smith. (Něco podobného se stalo na ostrově Pitcairn. Z devíti vzbouřenců z lodi Bounty se v roce 1790 na ostrově usadilo šest rodin. Z těchto šesti příjmení [Christian, Young, Adams, McCoy, Quintal, Mills] se dochovala pouze první dvě, přestože Christian a Young nebyli jedinými „otci zakladateli“, kteří přispěli svými geny k současné malé populaci ostrova. A některá příjmení byla mezitím „doplněna“ mužskými osadníky zvenčí.) To je pravděpodobné pouze tam, kde je původně jen malý počet příjmení, tj. malá původní populace; pokud je počet příjmení příliš velký, je velmi nepravděpodobné, že by se zúžil pouze na jedno nebo dvě.

V jistém smyslu by se dalo tvrdit, že „Harry Smith“ je „otcem všech na ostrově“. To však neznamená, že například Harry Jones není předkem žádného z nich. Harry Jones mohl velmi dobře přispět jadernou DNA některému z dnešních ostrovanů, aniž by byl jejich „předkem jako nositel příjmení“.

Řekněme, že jste badatel, který zkoumá tento konkrétní ostrov bez jakýchkoli písemných záznamů. Zjistíte, že všichni lidé na ostrově se dnes jmenují Smith. To může mít dva důvody:

1. na počátku kolonizace ostrova byl skutečně jen jeden pár, který se jmenoval „Smith“, nebo
2. na ostrovech byl zpočátku jen malý počet příjmení a ostatní příjmení zanikla.

Vrátíme-li se k debatě o „Evě“, je z výše uvedeného příkladu zřejmé (stačí zaměnit pohlaví), že důkazy z mtDNA, které naznačují, že všichni moderní lidé pocházejí z jedné ženy, mohou znamenat jednu ze dvou věcí.

1. na počátku byl skutečně jen jeden pár – tj. mitochondriální Eva mohla být skutečnou (biblickou) Evou, nebo:
2. všichni moderní lidé pocházejí pouze z malé populace, která existovala v jedné době. Ostatní „mitochondriální linie“ (ostatních samic žijících vedle té, jejíž mitochondriální „příjmení“ se dnes vyskytuje ve všech populacích) vymřely vždy, když linie neměla žádné ženské potomky. „Mitochondriální Eva“ je jediná z původní populace, jejíž potomci mají v každé generaci stálý přírůstek samičích potomků. Kterákoli z ostatních žen žijících vedle ní mohla prostřednictvím svých synů přispět jadernou DNA k dnešní populaci.

Věřím, že analogie je jasná. Údaje o mitochondriální Evě nás nenutí věřit, že existovala pouze jedna žena, z níž jsme všichni vzešli – jinými slovy, nedokazují Bibli, ale – což je velmi důležité – rozhodně jsou s ní v souladu. Jinými slovy, kdyby existovalo více než jedno mitochondriální „příjmení“, bylo by to vážným problémem pro biblický scénář. Něco takového evolucionisté neočekávali. Vysvětlení podle jejich scénáře vyžaduje, aby malá populace moderních lidí vznikla v jedné části světa (zatímco archaičtí lidé se již dříve vyvinuli a rozšířili po celém světě) a odtud se rozšířila a nahradila všechny ostatní méně vyvinuté lidi, takže všichni pocházíme z této malé původní populace („africká“ teorie evoluce člověka nebo „Noemova archa“).

Biblický kreacionista by dospěl k závěru, že jediná žena, kterou naznačují mitochondriální data, je téměř jistě skutečná Eva.¹

Kdy žila „Eva“?

Evolucionisté, vědomi si toho, že objev mitochondriální Evy by mohl být považován za ospravedlnění Bible, dlouho oponovali tvrzením, že jejich „Eva“ žila příliš dávno na to, aby byla biblickou Evou. Jakým výpočtem k tomu došli? Odpověď souvisí s tím, proč tento scénář vůbec vznikl. MtDNA je známá tím, že je mnohem transparentnější vůči selekci než jaderná DNA. Jinými slovy, existuje mnoho míst, kde může být genetické „písmeno“ nahrazeno jiným prostřednictvím mutační „kopírovací chyby“, aniž by to organismu způsobilo nějaké problémy. Porovnání různých skupin dnes žijících lidí lze provést na základě počtu písmen, která se „liší“ a byla nahrazena mutací. Moderní lidé si byli mnohem bližší, než předpovídala standardní evoluční teorie, a proto vznikla teorie, podle níž lidé pocházejí z Afriky.

Evolucionisté odhadli, kdy žila jejich mitochondriální Eva, na základě myšlenky „molekulárních hodin“, tj. že v každé populaci existuje víceméně pevná rychlost mutačních záměn za rok. Odkud mohou znát tuto rychlost – jinými slovy, jak jsou „molekulární hodiny“ kalibrovány? Pomocí evolučních předpokladů o načasování událostí na základě své interpretace fosilního záznamu. Pokud se například předpokládá, že lidé a paviáni měli společného předka před „x“ lety, a pokud je počet rozdílů mezi mtDNA paviánů a lidí y, pak je rychlost substituce za rok y/x. Odhady doby, kdy žila „Eva“, se tak pohybují od 70 000 do 800 000 let, častěji v rozmezí 200-250 000 let.

Nedávno se objevilo tvrzení, že neandertálci nebyli přímými předky člověka, ale ve skutečnosti šlo o jiný druh. Toto tvrzení bylo učiněno na základě počtu substitučních rozdílů v jednom úseku mtDNA mezi DNA získanou z jediného neandertálce, který byl kdy testován, a průměrem dnešních populací. V důsledně biblickém modelu by neexistovali žádní „protolidé“, kteří by měli hudbu, šperky, obchod, oblečení, přístřeší, důmyslné lovecké zbraně a podobně. „Pokud se v tolika ohledech chová jako člověk, je to člověk“ – a tedy Adamův potomek. Neandertálci (jejichž některé fyzické znaky lze nalézt u některých evropských populací) nebyli odlišným druhem (nebo bezduchou rasou nepocházející z Adama, jak tvrdí rossisté), ale byli lidmi po Potopě, kteří představovali podmnožinu původního genofondu rozděleného v Bábelu.

Kreacionisté správně oponovali tvrzením o „stáří“ Evy a neandertálcích tím, že kalibrace molekulárních hodin jsou naprosto pomýlené.² Protože například kreacionistická (pravá) Eva žila jen před několika tisíci lety, muselo k mutačním záměnám v mtDNA docházet mnohem rychleji, než předpokládali dosavadní evolucionisté.

Dobré zprávy

Řada nedávných studií na žijících populacích skutečně přinesla výsledky, které naznačují mnohem vyšší míru mutací v lidské mtDNA.^3,4

Ačkoli ne všechny dosavadní studie zjistily stejně vysokou míru, nejméně dvě studie, které se zabývaly přímo záměnami probíhajícími v současnosti, zjistily míru až dvacetkrát vyšší, než se dříve předpokládalo.⁵ Studie na kostech posledního ruského cara také ukázaly, že spolu s 10-20 % populace měl ve skutečnosti nejméně 2 typy mtDNA, což je stav zvaný „heteroplazie“, rovněž způsobený mutacemi.⁶ I to zkresluje kalibraci „molekulárních hodin“.

Podle jednoho z přehledů dat by tyto nedávné výsledky znamenaly, že mitochondriální Eva „žila asi před 6500 lety – což je údaj, který je jasně neslučitelný se současnými teoriemi o původu člověka. I když je poslední společný mitochondriální předek mladší než poslední společný skutečný předek, zůstává záhadou, jak mohlo známé rozložení lidských populací a genů vzniknout během posledních několika tisíc let.“⁷

V recenzi v Research News v časopise Science se o datu Evy píše ještě více: „Podle nových hodin by jí bylo pouhých 6000 let.“ V článku se píše o jednom z týmů vědců (Parsonsův tým⁸), že „na základě evolučních studií očekávali přibližně jednu mutaci za 600 generací… byli ohromeni, když zjistili 10 změn párů bází, což znamená rychlost jedné mutace každých 40 generací“.⁹

Evolucionisté se snažili obejít sílu těchto výsledků tím, že tvrdili, že k vysoké míře mutací dochází pouze v určitých úsecích DNA nazývaných „hotspoty“ a/nebo že vysoká (pozorovaná) rychlost mutací způsobuje zpětné mutace, které „vymazávají“ účinky této vysoké míry mutací. Proto je výhodné předpokládat, že v krátkém časovém období je rychlost vysoká, ale v dlouhém časovém období je ve skutečnosti nízká. To je však „obhajoba na míru“ sloužící k tomu, aby se evolucionisté vyvlékli z obtíží, takže je na nich, aby dokázali udržet obrovské stáří „Evy“ tváří v tvář těmto zdokumentovaným moderním mutacím. To jsou pro kreacionisty skutečně povzbudivé výsledky. Shrnutí:

1. Nálezy mitochondriální Evy byly v první řadě v souladu s biblickými očekáváními; nepotvrdily sice biblickou Evu, ale byly v souladu s její skutečnou existencí, což evoluční teorie nepředvídala.
2. Podle evolucionistů vylučují data přiřazená mitochondriální Evě biblickou Evu. Tato data však vycházela z předpokladů „molekulárních hodin“, které byly kalibrovány evolučními názory na to, kdy došlo k určitým evolučním událostem, údajně před miliony let.
3. Když byly tyto předpokládané frekvence porovnány s reálným světem, předběžné výsledky ukázaly, že mitochondriální „molekulární hodiny“ tikají mnohem rychleji, než se evolucionisté domnívali. Pokud je tomu tak, znamená to, že mitochondriální Eva žila před 6000 až 6500 lety, tedy přibližně ve stejné době jako „matka všech živých“ (Genesis 3:20).
4. Tyto nálezy v reálném čase také vážně oslabují argumenty na základě mitochondriální DNA, které (mylně) tvrdily, že neandertálci nebyli pravými lidmi.