ČLENSTVÍ ZDARMA
Úvod Magazín Připravujeme Genocida Hererů

Genocida Hererů

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: Herero genocide

Autor: Marc Ambler

V originále vydáno: Herero genocide, 20. června 2006

Obrázek: Veselost této fotografie, která ukazuje pestrobarevné šaty a neobvyklé pokrývky hlavy dnešních hererských žen, je v ostrém kontrastu s utrpením, kterým si prošly jejich předchůdkyně.

Stejně jako většina návštěvníků Namibie1 jsem si i já odvezl jeden z nezapomenutelných snímků ušlechtile vyhlížejících Hererů. Jejich ženy nosí barevné, objemné šaty a klobouky ve viktoriánském stylu a muži při slavnostních příležitostech nosí uniformy. Jak strašně smutné bylo zjištění, že před 100 lety se jejich praprarodiče stali oběťmi první genocidy 20. století.

Během koloniálního záboru afrických zemí evropskými státy po berlínské konferenci v letech 1884-852 Německo anektovalo Namibii, tehdy známou jako Jihozápadní Afrika. Němečtí osadníci rychle přešli historická práva a nároky kmenových obyvatel Herero a následujících 20 let drancovali jejich půdu, domy a dobytek. Guvernér Theodor Leutwein o tomto období napsal, že němečtí osadníci měli „vrozený pocit příslušnosti k nadřazené rase“.3 Rasismus byl tedy velmi rozšířený. Hererové byli pravidelně označováni za „paviány“, muži byli běžně biti k smrti za drobné přestupky a z žen si vojáci a osadníci dělali sexuální otrokyně.

Povstání

Za těchto okolností není divu, že došlo k povstání. Dne 12. ledna 1904 vypukly ve městě Okahandja, kde se nacházela německá pevnost, boje mezi hererskými kmeny a osadníky.

Reakce berlínské vlády na toto povstání kolonizovaného lidu, který se odvážil postavit na odpor moci německého národa, byla rychlá a nemilosrdná. Císař Vilém II. vyslal do oblasti 14 000 vojáků pod velením generálporučíka Lothara von Trotha. Von Trotha byl proslulý svou nemilosrdnou efektivitou, s níž pomáhal potlačit boxerské povstání v Číně v roce 1900 a potlačit odpor proti okupaci německé východní Afriky (dnešní Rwanda, Burundi a Tanzanie).

Von Trotha proslul bezohlednou účinností, s níž pomáhal potlačovat boxerské povstání v Číně v roce 1900.

Von Trotha si za svůj písemný cíl stanovil: „Domnívám se, že národ [Hererů] jako takový by měl být vyhlazen.“4 Prohlásil: „Uplatňování násilí a hrubého terorismu, a to i s krutostí, bylo a je mou politikou. Ničím africké kmeny potoky krve a potoky peněz. Teprve po této očistě může vzniknout něco nového, co zůstane.“5

Že němečtí osadníci a tak vysoký důstojník, jako byl generál von Trotha, zastávali tyto názory „nadřazené rasy“, přežití nejsilnějšího prostřednictvím „očisty nejslabších“, není nijak překvapivé. Darwinova kniha O původu druhů (s podtitulem Přírodním výběrem aneb zachování zvýhodněných ras v boji o život) byla přeložena do němčiny v roce 1875 a jeho evoluční teorie byly po desetiletí horlivě propagovány všem a všemu prostřednictvím populárních knih a divadelních představení Ernsta Haeckela.6 Německý národ byl také po mnoho let vystaven Nietzscheho ateismu „Bůh je mrtvý“.7

I to byl důsledek darwinistického myšlení. Nietzsche věřil, že darwinistická evoluce nakonec vytvoří Übermensche, „nadčlověka, jehož vzdálenost od obyčejného člověka je větší než vzdálenost mezi člověkem a opicí“.8 Pak „nadrasa“ takových bytostí vnutí svou vůli slabým a bezcenným.

O několik desetiletí později bude Hitler hlásat tytéž darwinistické názory o nadřazenosti, aby ospravedlnil své vlastní podmanění „méněcenných“ národů Evropy.9

Ve světle tohoto postoje rasové nadřazenosti je zajímavé porovnat pravděpodobně dva nejznámější dokumenty, které vzešly z války s Herery. Ve svém nechvalně proslulém Vernichtungsbefehl (rozkazu k vyhlazení) von Trotha uvedl: „Každý Herero, ať už se zbraní nebo bez ní, s dobytkem nebo bez něj, bude zastřelen. Ženy a děti už nepřijmu, zaženu je zpět k jejich lidem, nebo je nechám zastřelit.“10

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Reakce „nižších“ lidí

Obrázek 2: Generálporučík Lothar von Trotha se kvůli svému přesvědčení o rasové nadřazenosti opovržlivě vyjádřil: „Vzpurné kmeny likviduji potoky krve a peněz. Teprve po této očistě může vzniknout něco nového“. A “… považuji za vhodné, aby národ [Hererů] zahynul, místo aby nakazil naše vojáky“.

Naproti tomu v dopise hererského náčelníka Samuela Maharera adresovaném jeho lidu krátce po vypuknutí války11 se uvádí, že Angličanům, Búrům, misionářům a lidem z jiných kmenů se nesmí ubližovat.12 Historie ukázala, že oba pokyny byly svědomitě plněny.

V rozhodující bitvě u Hamakari nedaleko Waterbergu 11. srpna 1904 von Trothovy jednotky obklíčily lidi z kmene Herero ze tří stran a brutálně je porazily. Cynickou fintou si nechal otevřenou pouze cestu do oblasti Omaheke v poušti Kalahari. Podle bojového plánu měli ti, kteří unikli německým kulkám, zemřít žízní. Vodní zdroje v délce 150 mil (240 km) kolem pouště byly buď hlídány, nebo otráveny, a ti Hererové, kteří se v zoufalství po vodě vyplazili z Omaheke, byli probodnuti bajonety. Hererům tak zbývala „jediná možnost: přejít poušť do Botswany [tehdy nazývané Bechuanaland], což byl ve skutečnosti pochod na smrt. Tak skutečně zahynula většina Hererů.“13

Kvůli tlaku misionářů a rostoucímu nedostatku pracovních sil v kolonii byla von Trothova vyhlazovací kampaň nakonec Berlínem zastavena a přeživší Hererové byli umístěni do koncentračních táborů. „Nasazeni na otrockou práci, přepracovaní, hladoví a vystaveni nemocem, jako byl tyfus a neštovice, zahynuli v těchto táborech další Hererové. Z hererských žen se mezitím staly sexuální otrokyně.“14

Výsledkem této politiky bylo, že v letech 1904 až 1908 se počet Hererů snížil „z kmene čítajícího 80 000 osob na 15 000 hladovějících uprchlíků.“15

Po válce museli všichni Hererové starší sedmi let nosit na krku kovový kotouč s registračním číslem, který je označoval jako svobodnou pracovní sílu. Byla to zlověstná předzvěst židovského holocaustu o několik let později, kdy Hitler podobným způsobem zotročil ty, které považoval za příslušníky méněcenných ras.

Genocida a „rasová značka“

Kvůli tlaku misionářů a rostoucímu nedostatku pracovních sil v kolonii byla von Trothova vyhlazovací kampaň nakonec zastavena.

Mezi genocidou Hererů, holocaustem o 40 let později a genocidou ve Rwandě v 90. letech 20. století existují silné souvislosti.16

  1. Francis Galton, protikřesťanský bratranec Charlese Darwina, navštívil jihozápadní Afriku na počátku 50. let 19. století. Dále rozvíjel svou teorii eugeniky, jejíž termín zavedl v roce 1883. Tato pseudověda pomohla propagovat názory na rasovou nadřazenost, které o mnoho let později sehrály tak významnou roli v osudu národa Herero.
  2. Herr Doktor Eugen Fischer obcházel hererské koncentrační tábory. Právě zde Fischer prováděl své první „lékařské“ experimenty s rasou, genetikou a eugenikou, přičemž jako pokusné králíky používal jak plnokrevné Herery, tak mulaty, potomky hererských žen a německých mužů. Pod jeho dohledem byla do Německa posílána k pitvě konzervovaná těla a uříznuté hlavy Hererů, kteří byli oběšeni.4

    Fischer se poté stal vedoucím Ústavu císaře Viléma pro antropologii, lidskou dědičnost a eugeniku. Byl spoluautorem knihy Principy lidské dědičnosti a rasové hygieny,17 která se v Německu stala standardní učebnicí tohoto oboru. Hitler ji citoval ve svém díle Mein Kampf [Můj boj], které se stalo základem pro likvidaci milionů lidí v rámci jeho vlastní snahy o „rasovou čistotu“.

    Hitler jmenoval Fischera v roce 1933 rektorem Berlínské univerzity, kde vyučoval medicínu nacistické lékaře. Fischer je někdy označován za otce moderní genetiky. Jedním z jeho významných žáků byl Josef Mengele, takzvaný „anděl smrti“, který opakoval kruté pokusy svého učitele na židovských dětech a řídil provoz plynových komor v Osvětimi.

  3. Ve své knize Když se z obětí stávají vrazi: V knize Kolonialismus, nativismus a genocida ve Rwandě profesor Mahmood Mamdani píše: „[P]ojí nás spojnice, která spojuje genocidu Hererů a nacistický holocaust s rwandskou genocidou. Tímto pojítkem je rasový branding, díky němuž bylo možné nejen vyčlenit určitou skupinu jako nepřítele, ale také ji s klidným svědomím vyhladit.“18

    (Článek v časopise Creation nazvaný „Vývoj vyvražďování Hutuů a Tutsiů“19 se týkal masakrů ve Rwandě. Dokumentoval, jak belgičtí teističtí evolucionističtí okupanti přesvědčili jeden z kmenů, že je nadřazený, protože je „vysoce vyvinutý“).

Je zřejmé, že takové „rasové označování“, o němž hovoří Mamdani, je založeno na víře v evoluci a na myšlence, že různé rasy se nacházejí na různých stupních vývoje v rámci „přežití nejsilnějších“.

Tato víra vedla ve 20. století, počínaje genocidou Hererů, k vyvraždění desítek milionů nevinných matek, otců, synů a dcer.

Když je odmítnuto poselství o stvoření a evangeliu, že všichni jsme blízce příbuzní potomci Adama, kteří potřebují Spasitele, zdá se, že zlo, které z toho vyplývá, nemá mezí. Náprava se zdá být zřejmá.

„I já cestuju do nebe ve voze.“

Jan-Bart Gewald ve své knize Hererští hrdinové popisuje smrt jednoho z hererských křesťanských vůdců, které byl svědkem rýnský misionář Friedrich Meier.1

Kukuri, zesláblý nemocemi a špatným zacházením, byl na svou popravu dopraven na hřbetě volského povozu. Neprojevil sebemenší stopu strachu, naopak se tvářil, jako by se chystal na svatbu! V jedné chvíli Meierovi řekl: „Pastore, stejně jako Eliáš, i já cestuju do nebe na voze.“2

Když dorazili na místo, stále se ještě připravovalo. Meier se obával o Kukuriho klid a požádal ho, aby se na šibenici přestal dívat. On odpověděl: „Proč bych se na ni neměl dívat? Není to snad ‚moje dřevo‘ [můj kříž]?“. Oba se společně pomodlili onen krásný chvalozpěv: „Tak mě tedy vezmi za ruku a veď mě“. Pak Kukuri řekl: „Zdá se, že se stále bojíš, že se bojím, ale když otec zavolá své dítě, bojí se pak to dítě jít k němu? Vyřiď mé ženě, která je v Okahandji, mé pozdravy a řekni jí, že jsem zemřel ve víře v Pána Ježíše; totéž řekni i mým dětem, kdybys je někdy viděl.“ Pak řekl: „Pane Ježíši, pomoz mi.“

Kukuri vylezl po žebříku a provaz mu byl zavěšen na krk. Když padal, smyčka mu sklouzla, takže dopadl na zem a byl v bezvědomí. Dva vojáci ho zvedli a na rozkaz velícího majora ho zastřelili. Tak Kukuri vstoupil do přítomnosti svého Pána.

Odkazy

  1. Gewald, J. B., Herero Heroes, James Curry, Oxford, UK, str. 198, 1999.
  2. Srov. 2 Kr 2,11.

Reference

  1. Dříve německý a poté jihoafrický protektorát Jihozápadní Afrika získal plnou nezávislost v roce 1990 pod záštitou OSN.
  2. Svolal ji německý kancléř Otto von Bismarck za účelem rozdělení afrického kontinentu a přidělení jeho zemí hlavním evropským mocnostem. Na konferenci bylo zastoupeno čtrnáct evropských zemí, ale žádný africký zástupce.
  3. Gewald, J.B., Herero Heroes, James Curry, Oxford, UK, p. 145, 1999.
  4. Ref. 3, p. 173.
  5. Ref. 3, p. 174.
  6. See Grigg, R., Ernst Haeckel: Evangelist for evolution and apostle of deceit, Creation 18(2):33–36, 1996.; creation.com/haeckel.
  7. Friedrich Nietzsche (1844-1900) byl německý filozof, známý svými ostrými útoky proti křesťanství.
  8. Encyclopaedia Britannica 24:938, 15th ed., 1992.
  9. Podrobně je to zdokumentováno v knize Weikart, R., From Darwin to Hitler, Palgrave Macmillan, New York, 2004.
  10. Ref. 3, pp. 172–173.
  11. Tento dopis svým lidem později němečtí okupanti nepodloženě prohlásili za výzvu do zbraně, kterou napsal den před vypuknutím války.
  12. Ref. 3, p. 157.
  13. Mamdani, M., When victims become killers: colonialism, nativism, and the genocide in Rwanda, Princeton University Press, USA, p. 11, 2001. [Autor je profesorem vlády a ředitelem Institutu afrických studií na Kolumbijské univerzitě. Citace někoho na podporu správného závěru neznamená, že nutně podporujeme názory této osoby na jiné otázky, i když s nimi souvisejí – pozn. překl.]
  14. Ref. 13, p. 12.
  15. Encyclopaedia Britannica, 8:494, 15th ed., 1992.
  16. Toto téma bylo zkoumáno v ref. 13.
  17. Německý název: Menschliche Erblichkeitslehre und Rassenhygiene, spoluautoři Edwin Baur a Fritz Lenz v roce 1921. „Rasová hygiena“ byla německou obdobou eugeniky.
  18. Ref. 13, p. 13.
  19. Evolution of the Hutu-Tutsi slayings, Creation 21(2):47, March 1999.

Související články

DNA: Úžasná zpráva nebo převážně nepořádek?

Připravujeme 22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Design dekódování a editace: enzymy fungující jako dvojité síto

Připravujeme 22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Optimalizace genetického kódu: část 1.

Připravujeme 22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Selhání příběhu o pavím ocase

Připravujeme 22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.