Hyperhumbuk Darwinových zkamenělin
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Toto je původní verze článku, která byla následně revidována a vyšla v časopise Creation 32(1):44–46.
Dobře zachovalá fosilie Darwinius masillae, která je předmětem organizované mediální kampaně a humbuku. Délka i s ocasem je asi 90 cm.
Organizovaná multimediální masáž kolem této zkameněliny je téměř neuvěřitelná. Paleontologové dokonce přiměli Michaela Bloomberga, starostu New Yorku, aby se ujal slavnostního „představení“ Idy (což je roztomilá přezdívka pro tuto zkamenělinu) veřejnosti, kdy byla shromážděným novinářům odhalena jako nová socha od slavného umělce.
Během několika dní po zveřejnění článku ve vědeckém časopise oznámili vydání knihy The Link (Spojovací článek), speciální webové stránky (se stejným názvem) věnované tomuto příběhu a celovečerní dokumentární film společnosti Atlantic Productions (rovněž stejnojmenný). Sir David Attenborough napsal a namluvil speciální verzi pro BBC.1
Všechny tyto informace byly naplánovány k odvysílání/uveřejnění během několika dní po zveřejnění článku. To vše je určeno laikům, široké veřejnosti.
Attenborough řekl: „Tento malý tvor nám ukáže naše spojení s ostatními savci. Spojení, o kterém se dosud tvrdilo, že chybí… teď už nechybí.“2 Všimněte si však jeho opatrné formulace. Laik, včetně většiny novinářů, slyší „našli spojení mezi lidmi a opicemi“, ale Attenborough měl na mysli možné spojení mezi primáty a zbytkem živočišné říše. Zdá se, že tato dvojznačnost je spíše záměrná, a to nejen u Attenborougha. Opakovaný důraz na „spojovací článek“ ve všech marketingových kampaních to ještě umocňuje. Jedná se o stejný druh lživé debatní taktiky, jako když se říká, že evoluce znamená změnu a že ke změně dochází v organismech (příkladem je ztráta očí u jeskynních ryb), proto je evoluce (od molekul k člověku) faktem – viz Neskočte na vějičku.
Aby toho nebylo málo, v letošním „darwinovském roce“ pojmenovali tohoto tvora po hrdinovi ateistů, Charlesi Darwinovi: Darwinius masillae. (Zajímalo by nás, co by tomu řekl Charles Darwin, kdyby jen mohl (srov. Lk 16,26-31).) Jak říká Richard Dawkins, Darwin mu umožnil být „intelektuálně naplněným ateistou“. To je důvodem všeho toho humbuku kolem Darwina, který se v tomto „Darwinově roce“ zdá být na vrcholu.
„Prohlášení, že Darwinius ‚by mohl konečně potvrdit evoluční teorii Charlese Darwina‘, mlčky připouští, že dosud potvrzena nebyla.“
Myslím, že jsem ještě nikdy neviděl tak zjevně přehnaná tvrzení o nálezu zkamenělin, a to jsem jich viděl řadu, včetně jedné od hlavního spoluautora tohoto článku: prohlášení Philipa Gingericha ohledně pakiceta z roku 1983. Gingerich měl k dispozici několik úlomků lebky savce z Pákistánu a prohlásil ho za evolučního předchůdce velryb. Příběh doplnil kresbou, jak vypadal pakicetus („velryba z Pákistánu“), s nohama, z nichž se staly ploutve, s rozvíjejícím se ocasním lalokem, na níž se tento imaginární tvor potápěl pro ryby. Roztomilé. Gingerich tvrdil, že se jedná o „dokonalý mezistupeň, chybějící článek mezi dřívějšími suchozemskými savci a pozdějšími plnohodnotnými velrybami“. Kdo by mohl pochybovat o pravdivosti evoluce, když odborník na fosilie předkládá silné tvrzení s takovou jistotou? O sedm let později publikovali jiní paleontologové práci popisující zbytek pakiceta a nyní již téměř kompletní fosilie ukázala, že Gingerichova představivost byla skutečně příliš divoká a zvíře není chybějícím článkem, jak se původně domníval. Viz: Vůbec ne jako velryba.
Mnozí paleontologové zjevně vítají tento druh přehnaného chování na podporu evolučního vyprávění, protože nedávno zvolili Gingericha prezidentem Americké paleontologické asociace.
Gingerich přirovnal nalezení Idy k objevu Rosettské desky v archeologii (který konečně umožnil rozluštění egyptských hieroglyfů)! Jeho spolupracovníci na tomto článku se ochotně připojují k tomuto humbuku. Na televizním setkání s novináři jeho spoluautor Dr. Jørn Hurum řekl: „Je opravdu, opravdu těžké přesně určit, kdo dal vzniknout člověku v tomto bodě, ale tohle je nejlepší, v co můžeme doufat.“ Podle serveru ScienceNews Hurum řekl: „Je to první spojení se všemi lidmi… skutečně fosilie, která spojuje světové dědictví.“2 A dále: „Je to vědecký ekvivalent svatého grálu. Tato zkamenělina bude pravděpodobně po dalších 100 let zobrazována ve všech učebnicích.“3
Hurum má ve Skandinávii dobrou pověst, protože často vystupuje v televizi a rozhlase a propaguje své názory na evoluci a paleontologii.4 Na tiskové konferenci s vědci se jeden z novinářů zeptal na přiměřenost všeho toho humbuku kolem údajně vědeckého objevu a Hurum řekl deníku The New York Times: „Každá popová skupina dělá totéž. Stejným způsobem musíme začít uvažovat i ve vědě.“
Hurum nález přirovnal k objevu „ztracené archy archeologie“5, zatímco jeho spoluautor Jens Franzen ji označil za „osmý div světa“.3 Wow!
Tvrzení
Článek v New York Daily News shrnul tato tvrzení takto [číslování doplněno]:3
- „… dlouho hledaný chybějící článek mezi lidmi a opicemi.
- „… fosilie lemurům podobného tvora přezdívaného Ida ukazuje, že měl protistojné palce jako člověk a nehty místo drápů.
- „… zadní nohy jsou důkazem evolučních změn, které vedly k tomu, že primáti stojí vzpřímeně – průlom, který by mohl konečně potvrdit evoluční teorii Charlese Darwina.“
Komentáře:
- Abychom byli spravedliví, paleontologové ve skutečnosti neřekli, že se jedná o spojovací článek mezi lidmi a opicemi, ale je pochopitelné, že novináři si jejich slova mohou vykládat tímto způsobem.6 Tvrdili, že Ida by mohla vrhnout světlo na to, jaká mohla být souvislost mezi údajným evolučním původem člověka jako primáta a neprimáty. Dr. Jens Franzen na tiskové konferenci při jejím slavnostním „představení“ v New Yorku řekl: „Nemáme co do činění s naší prababičkou, ale možná s naší pratetou.“ Všimněte si, že Franzen zde přiznává, že tento tvor není předkem člověka, takže Ida není spojnicí mezi člověkem a čímkoli, dokonce ani s hypotetickými předchůdci primátů obecně.
- Lemuři mají také protistojné palce (hallux) a nehty místo drápů, ale téměř nikdo neuvažoval o tom, že by měli něco společného s předky člověka. Navíc je mají podobně jako ostatní primáti, ale ne lidé, na nohou, což je dobré pro zachycení se větví, ale ztěžuje to vzpřímenou chůzi.
- Všimněte si opatrné formulace. Autoři si představili náznak vlastností, které by mohly být důležité pro vzpřímenou chůzi o desítky milionů let později. V publikovaném článku jsem nenašel nic, co by tuto domněnku potvrzovalo.7 Všimněte si, že by to „mohlo konečně potvrdit evoluční teorii Charlese Darwina“. Tím se mlčky přiznává, že na rozdíl od mnoha jiných hypotetických nálezů fosilií, které byly vydávány za „důkaz“ evoluce, se to zatím nepotvrdilo (příběh evoluce člověka je velmi přizpůsobivý a neustále se mění – viz Otázky a odpovědi k antropologii a lidoopům).
Co přesně se zjistilo?
Uvedený vědecký článek8 neobsahuje ani náznak přehnaných tvrzení (výše), která jsme slyšeli v médiích. Popisuje výjimečně dobře zachovanou fosilii lemurům podobného tvora (z 95 % kompletní), což je u fosilií primátů neobvyklé.
Autoři článku zkamenělinu nenašli; dr. Jørn Hurum přesvědčil Univerzitu v Oslu, aby hlavní část odkoupila od soukromých sběratelů (stála milion dolarů!). To znamená, že tafonomie (přesné umístění) fosilie není s jistotou známa, ačkoli zřejmě pochází z Messelské jámy v Německu, která byla dobře prozkoumána. Po jejím nálezu v roce 1983 ji sběratelé rozdělili na dva kusy a prodali je zvlášť. Menší polovina se dostala do soukromého muzea ve Wyomingu v USA a počátkem 90. let ji studoval Jens Janzen (spoluautor této práce). Poznal, že byla trochu upravena, aby vypadala co nejúplněji. Výzkumníci spojili obě části kvůli studiu. K rozlišení skutečné fosilie od upravených částí použili rentgenovou fotografii.
U tak kompletní fosilie zabral podrobný popis velkou část článku. Zkamenělina má základní vzorec těla a nehty na nohou a rukou jako lemuři, ale postrádá dva znaky, které jsou pro lemury typické: čisticí drápek na prstu u nohy a řada srostlých zubů, které slouží k péči o tělo, takže to není „jen lemur“.
V dokumentu není nic, co by dokládalo uvedené obskurní tvrzení pro laickou veřejnost. Jediná relevantní část obsahuje tabulku a diskusi, která tvrdí, že tento tvor má více podobností s podřádem primátů Haplorrhini (kam patří nártouni, opice, lidoopi a lidé) než s druhým podřádem Strepsirrhini (kam patří lemuři, lorisové atd.). Autoři však Darwinia zařadili mezi Strepsirrhini a uvedli, že nic jiného netvrdí. Podivné. Možná to řekli s ohledem na rozhodčí, protože návrh na přesunutí skupiny, do které patří Darwinius (infrařád Adapiformes), z jednoho podřádu primátů do druhého by byl jistě kontroverzní a také velmi obtížně odůvodnitelný. Vzhledem k tomu, že veřejná mediální slavnost byla předem zorganizována, bylo by zpoždění vydání novin trapné. Nicméně tvrzení, že Ida je vůbec relevantní pro evoluční příběh o původu člověka, závisí na tom, zda autoři potvrdí to, co ve svém článku výslovně popřeli.
Kromě toho neexistují žádné další fosilie, které by Darwinia nebo jeho příbuzné spojovaly s lidmi, dokonce ani s některým z údajných evolučních předků člověka. Mezi nimi je mezera asi 40 milionů let vývoje!
Kresba: Bogdan Bocianowski. Viz ref. 8.Rekonstrukce toho, jak mohl Darwinius masillae vypadat. Na objednávku paleontologů nepotvrzuje mediální humbuk o jeho významu pro evoluci člověka; je až příliš podobný dnes žijícím tvorům.
Při porovnání fosilie s umělcovou rekonstrukcí mi připadá vzhledově naprosto nevýrazná. Kdybyste tohoto tvora viděli v džungli, řekli byste si „lemur“ nebo něco podobného. Evolucionisty by mělo znepokojovat, že něco, co je podle nich staré 47 milionů let, je tak podobné moderním primátům, jako jsou lemuři.
Evoluční skeptici o humbuku
Zajímavé je, že řada evolucionistů kritizuje přehnanou popularitu této fosilie. Ann Gibbonsová v komentáři pro ScienceNow9 shrnula tyto kritické hlasy:
„‚Je to mimořádně kompletní, nádherný exemplář, ale neposkytuje mnoho informací, které bychom neznali už dříve,‘ říká paleoantropolog Elwyn Simons z Dukeovy univerzity v Durhamu v Severní Karolíně.
„‚Je to první spojení se všemi lidmi,‘ řekl Hurum na tiskové konferenci.
„Mnoho paleontologů o tom není přesvědčeno. Poukazují na to, že Hurumova a Gingerichova analýza porovnávala 30 znaků nové fosilie s primitivními a vyššími primáty, zatímco standardní praxe je analyzovat 200 až 400 znaků a zahrnout antropoidy z Egypta a novější fosilie Eosimias z Asie, které v analýze v článku chyběly. ‚Neexistuje žádná fylogenetická analýza, která by tato tvrzení podpořila, a data jsou vybrána nahodile,‘ říká paleontolog Richard Kay z Dukeovy univerzity. Callum Ross, paleontolog z Chicagské univerzity v Illinois, s tím souhlasí: ‚Jejich tvrzení, že tento exemplář by měl být klasifikován jako haplorhinní, je ve světle moderních metod klasifikace neudržitelné.‘“
[Dodatečná poznámka: Brian Switek, vědecký spisovatel, v The Times online 26. května kritizoval humbuk kolem Idy. V návaznosti na zmínku o dalších medializovaných objevech (mamut a mořský plaz) napsal: „Zmrzlí mamuti a obří mořští plazi jsou fascinující, ale netýkají se jádra kulturní války mezi evolucí a kreacionismem tak, jako potenciální lidský předek. Proto bych si přál, aby se propagaci Idy věnovalo více pozornosti. … Přirovnávání Idy ke svatému grálu a ztracené arše problém jen umocňuje; kreacionisté budou nepochybně tvrdit, že tyto metafory ukazují, že evoluce je náboženství s vlastními svatými relikviemi.“ To ukazuje, že obavy evolucionistů z humbuku kolem Idy nemusí nutně pramenit z obavy o pravdivost, ale z vědomí, že se jim to vymstí v „kulturní válce“, která je ve skutečnosti válkou proti biblickému Bohu.]
Konzervace v jílovité břidlici?
Tato zkamenělina je uložena v jílovité břidlici. Messelská jílovitá břidlice poskytla mnoho dalších zajímavých a velmi dobře zachovalých zkamenělin. Předpokládá se, že vznikla na dně jezera vytvořeného sopečnou činností. Toto jezerní dno, „naplněné vodou, která zřejmě tak či onak hromadila plyny, jež jednotlivě, epizodicky nebo periodicky působily otravu zvířat. Výsledkem je rozmanitá fauna výjimečně zachovalého hmyzu, ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců.“8 [moje zvýraznění]. Můžeme si jen představovat, jaký plyn mohl v opakovaných epizodách zabít tak širokou škálu tvorů. Jak informoval server ScienceNews,
„Vědci se domnívají, že Idu při pití z Messelského jezera přemohl plynný oxid uhličitý: klidné vody jezera byly často pokryty nízko položenou pokrývkou tohoto plynu v důsledku vulkanických sil, které jezero vytvořily a které jsou stále aktivní. Ida, kterou omezovalo zlomené zápěstí, ztratila vědomí, upadla do jezera a klesla na dno, kde se díky jedinečným podmínkám zachovala po dobu 47 milionů let.“2
„Je to mnoho povyku téměř pro nic jiného než pro pěkně zachovalou zkamenělinu, za kterou zaplatili spoustu peněz.“
Nachází se zde směs zkamenělin suchozemských a vodních živočichů. Zabíjel plynný oxid uhličitý také ryby? Aby došlo k úhynu ryb, muselo by dojít k dlouhodobému zahlcení vody oxidem uhličitým, aby se voda odkysličila. Takové ryby by se nafoukly a plavaly na hladině, což není vhodné pro pohřbení a konzervaci/fosilizaci.
Jak se mohli tito tvorové tak dobře zachovat při pomalém hromadění sedimentů v jezeře, jak by to odpovídalo evolučnímu přístupu ke geologii v hlubokém čase? Zachovaly se dokonce i jemné obrysy těla Idy a zbytky jejího posledního jídla (ovoce a listy).
Wikipedia commonsFosilie netopýra z messelské jílovité břidlice, který je velmi podobný dnešním netopýrům.
Mohlo by se jednat o další příklad katastrofického pohřbu spojeného s Noemovou Potopou. Nedávné studie ukázaly, že jemnozrnné horniny, jako jsou jílovité břidlice, mohou vznikat velmi rychle, což je v rozporu s dlouholetými evolučními představami. Viz: Experimenty s bahnem vyvracejí dlouholeté geologické názory.
Stáze
V messelském podloží bylo nalezeno mnoho dalších zajímavých a dobře zachovalých zkamenělin. Některé z nejzachovalejších jsou jasně rozpoznatelné, například netopýr: tedy zcela jednoznačný netopýr, který měl pravděpodobně echolokaci. Mezi nalezené ryby patří kaprouni, okouni, kostlíni a úhoři. Mezi plazy patří krokodýli, aligátoři, želvy a had. Je zde také dost ptáků a savců. Vzhledem k předpokládanému časovému úseku 47 milionů let svědčí podobnost mnoha těchto tvorů s dnes žijícími o stagnaci – rozmnožování tvorů „podle své formy“, nikoliv o evoluci.
Shrnutí
Je smutné, že důvěřivci budou dále přesvědčováni o tom, že evoluce vysvětluje náš původ, a proto nepotřebují Stvořitele. Je to však mnoho povyku téměř pro nic jiného než pro pěkně zachovalou zkamenělinu, za kterou zaplatili spoustu peněz. V Darwinově roce se evolucionisté, a zejména ateisté, snaží o to, aby evoluci co nejlépe prosadili mezi veřejností. Pokud nemají nic lepšího, pak se biblicky věřící kreacionisté nemají čeho bát.
Dodatek (březen 2010)
Ve dvou článcích publikovaných tento měsíc, z nichž jeden vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences a druhý v Journal of Human Evolution, paleontologové ukazují, proč Darwinius nemá s lidským původem nic společného: „Mnoho důkazů naznačuje, že Darwinius nemá s evolucí člověka vůbec nic společného,“ říká Chris Kirk, docent antropologie na Texaské univerzitě v Austinu. Autoři zcela jasně ukazují, že Darwinius patří do skupiny, která zahrnuje lemury a nártouny a nemá žádné znaky, které by umožňovaly jeho zařazení mezi předky opic (k nimž podle evolucionistů musí patřit předci člověka).
Antropologové tvrdí, že fosilie nebyla „chybějícím článkem“ http://www.physorg.com/news186758868.html
