My na křižovatce
Je skutečností, že nás život často staví na křižovatku rozhodnutí. To jak v osobním životě, tak v životě ve společnosti. A biblické texty k tomu ještě přidávají, že i Bůh nás staví před křižovatky rozhodnutí.
Každý, ať už řidiči nebo chodci chtějí jít dál. To znamená najít tu správnou ze sedmi ulic, které se z náměstí rozbíhají na všechny strany. My potřebujeme totéž. Najít tu správnou ulici a po ní se vydat dál k našemu cíli. Přišli jsme až sem a je to tak správně. Měli jsme tady být. Ale tady není konečná. Potřebujeme dál. Ale kudy? Která z těch mnoha ulic je ta pravá? Jistě není problém se zeptat. Dokonce je i koho. Policisté jsou určitě ochotni. Ale nejprve my musíme vědět kam chceme jít, co hledáme. Podařilo se. Mapa nám řekla, která z ulic je ta naše. Přecházíme několik jiných ulic a potom odbočujeme na tu „naší“. Ano to je ona, poznáváme ji. A tady už je náš cíl. Později se dozvídáme, že křižovatka Omnonia je nejrušnější a nejfrekventovanější křižovatka Athén. Vlastně je to náměstí, kam se sbíhají ulice ze širokého okolí.“ Všechny cesty vedou na náměstí, ale všechny cesty vedou i z náměstí“. Jenom si vybrat tu pravou.
Píše se rok 2024 a nejsem jistě sám, který vnímá, že nejen naše společnost, ale i každý z nás stojí na křižovatce. Frekventované a rušné, kde se valí různé názorové proudy, morální náhledy, náboženské směry, politické priority, nové pohledy na mnoho věcí, protože přece „nežijeme ve středověku“, ale také konspirační teorie, populační výkřiky atd. Tato křižovatka nás nutí uvažovat kudy dál a jakým způsobem dál. Protože všemi směry se vydat není možné, a zůstat stát na místě, také nejde. To bychom nedošli nikam.
Já stojím na křižovatce, stejně jako Vy čtenáři. Společnost půjde tam, kam půjdeme my. Protože i my tvoříme společnost…
Náš život, veřejné mínění, módnost, doba, nás staví stále znovu na křižovatku našeho života. Nabízí se nám spousta směrů. Otázka zní, kterým směrem se vydat. Je skutečností, že nás život často staví na křižovatku rozhodnutí. To jak v osobním životě, tak v životě ve společnosti. A biblické texty k tomu ještě přidávají, že i Bůh nás staví před křižovatky rozhodnutí. „Vyvolte si dnes komu chcete sloužit…“ (Jozue 24,15). „Buď otročíte hříchu, a to vede ke smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede ke spravedlnosti.“ (Římanům 6,16)
A tak stojíme na Omnonii života a před námi jsou ulice. Názvy? Zlatá Střední, Záslužná, Poživačná, ulice Metod, Liberální, Učednická, (někteří ji říkají ulice Následování), Dostisvéstarostová, Konzervativní, Nezájmová, Asertivní, Egoistická, Naivní, a možná bychom na mapě současnosti objevili ještě nějakou jinou uličku. Zatím jsme šli z ulice Touhy po ulici Roztěkané, ulici Strachu, možná i ulici Beznaděje až na náměstí Rozhodnutí. Teď tu stojíme a je třeba jít dál. Dav lidí se ztrácí v různých ulicích a my?
Já stojím na křižovatce, stejně jako Vy čtenáři. Společnost půjde tam, kam půjdeme my. Protože i my tvoříme společnost. Mají-li se věci pohnout dopředu, má-li být společnost duchovnější, nadšenější, zdravější, přitažlivější, prostě taková, jakou ji chce mít Bůh, ale také my lidé, potom je třeba se vydat ulicí Učednickou. To je ta, co jí místní říkají ulice Následování. Následování rad toho, kdo nás stvořil a přesně ví, co je pro nás dobré. Tak proč „to“ nevzít? A víte kdo se tou ulicí musí vydat? No přece já, Ty…
Jan Dymáček
