Natán

Prorok Nátan žil zhruba mezi lety 1000-950 před naším letopočtem. O jeho životě a činech se dozvídáme především z biblické knihy Samuelovi, ale také z Kronik (Paralipomenon) a 1. knihy Královské. V 1. a 2. knize Paralipomenon je zmiňována samotná biblická kniha proroka Nátana, avšak někteří učenci mají za to, že část z této knihy je nám dochována prostřednictvím knihy Samuel.

Moudrý král David však navzdory své bohabojnosti, nebyl zcela bez hříchu.

Nátan byl prorokem za vlády krále Davida, jednoho z nejmoudřejších Izraelských králů. Jeho vláda začala brzy po bitvě v pohoří Bilboa, ve které stanul Izraelský král Saul proti Pelištejcům. Ve službách krále Saula sloužil David dlouhá léta, jako vojevůdce zvítězil ve jménu svého krále v mnohých bitvách a stal se velice oblíbeným mezi izraelským lidem. Král začal na Davida velmi žárlit a žárlivost postupně přerostla v nenávist. David se nakonec musel skrýt uvnitř vojska Pelištejců, z jejichž řad pocházel mocný bojovník Goliáš, kterého David ještě jako mladý pastýř, porazil v boji přesnou střelou z praku.1

Král Saul byl v bitvě v pohoří Bilboa poražen a padl po boku svých tří synů. Vlády se poté ujal jeho syn Iš-bošet, jeho vláda však neměla dlouhého trvání. Celé království napjatě očekávalo, kdy David sesadí mladého krále z trůnu. Jedné noci se dva bratři Baana a Rechab, rozhodli získat si Davidovu přízeň, zavraždili krále a jeho hlavu přinesli Davidovi. David, který choval Hospodinův zákon blízko k srdci, však přikázal bratry za jejich chladnokrevnou královraždu popravit.

Poctivý a bohabojný David však také potřeboval své moudré rádce. Jednoho dne se David rozhodl postavit Hospodinu nový chrám a umístit do něj Boží schránu. Následující noc však Bůh zjeví Nátanovi své slovo pro krále Davida:

„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem…Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi… Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“2

A tak se skutečně stalo, David opustil od stavby chrámu, který nakonec vystavěl jeho syn Šalamoun, jehož jméno následně přeslavný chrám nesl. Hospodin přislibuje Davidovi svou přízeň. Izraelský království za jeho vlády skutečně prosperuje, a odolává veškerým nájezdům svých nepřátel. Pelištejci, Moábci, Aramejci a Sóbské království, spojeni v jednu mohutnou sílu, uštědřily ve své válce proti Izraeli pouze samé porážky.3 Hospodin se zde však nezavál pouze Davidovi, ale slíbil že bude stát při všech jeho potomcích. Proroctví jako by hovořilo o příchodu mesiáše, Ježíše Krista, syna Božího a věčného pána království nebeského, který pocházel z královského rodu Davidova.

Hospodin však povolal proroka Nátana, aby Davida usvědčil z jeho hříchu. Ten před krále předstoupil a vyprávěl mu příběh…

Svou milost a dobrotu prokazoval král i ke svým nepřátelům. Svědčí o tom jeho čin vůči vnukovi jeho bývalého nepřítele, krále Saula, jménem Mefíbóšet, kterému David přikázal vrátit Saulovi majetky.4 Moudrý král David však navzdory své bohabojnosti, nebyl zcela bez hříchu.

Jednoho dne, když královská vojska vedla válku proti Amónovcům, vystoupil David na střechu svého královského domu. Pohlédl z výšky na své město a tu náhle spatřil nádhernou ženu, jak omývá na zahradě svého domu své nahé tělo. Posla za svými sluhy a ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ 5 David přikázal ženu přivést do svého paláce, kde jí svedl a strávil s ní noc. Nedlouho poté Bat-šeba otěhotněla. David se rozhodl utajit svůj hřích a přikázal zavolat zpět z války Bat-šeby manžela Urijáše, jednoho z nejvýtečnější a nejvěrnějších Izraelských válečníků, v naději že se svou ženou ulehne a dítě tak bude moci být považováno za Uriášovo. Po královské audienci však Urijáš přenocoval v domu před palácem, který sloužil pro služebnictvo. Ze soucitu se svými bojovníky, kteří nadále tábořili ve stanech, odmítl jít nocovat do svého honosného domu. David pozval Urijáše do paláce i druhý den, opil jej v naději, že se v opilosti za svou ženou vydá, on však opět ulehl společně se služebnictvem.

(Pieter Lastman, David podávající dopis Urijášovi, 1619)

Ráno, když se Urijáš chystal zpět do vojenského tábora, napsal David dopis pro vojenského generála Jóaba a přikázal Urijášovi dopis doručit. V dopise stálo, aby Jóab postavil Urijáše v bitvě do místa největší vřavy a přikázal jeho druhům jej v bitvě opustit. Jóab přikaz skutečně splnil, a tak Urijáš v bitvě zahynul. David, když se dozvěděl o Urijášově smrti, přijal Bat-šebu za svou manželku.6

Hospodin však povolal proroka Nátana, aby Davida usvědčil z jeho hříchu. Ten před krále předstoupil a vyprávěl mu tento příběh:

„V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“7

David se velice rozzlobil a tázal se kdo je tento muž, který se opovážil spáchat takový zločin. Prorok mu hbitě odvětil: „Ten muž jsi ty!“8 Hospodin prorokovými ústy pravil Davidovi, že se odvrací od něj, i od jeho rodu a již nebude stát tak jako doposud po jeho boku. David se však kál, a pravil: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Hospodin vidě Davidovo pokání, sňal z něj jeho hřích, znovu se postavil k jeho boku, avšak seslal na Davida trest. Dítě, které s Uriášovou ženou počal, musí zemřít.

Davidův novorozený syn velmi záhy onemocněl. Král se pokoušel všelijak Boha uprosit, aby se smiloval. Postil se, vůbec nejedl a vylehával na tvrdé zemi svého pokoje, po sedm dlouhých dní. Avšak bylo již rozhodnuto, a dítě nakonec nemoci podlehlo. Když se to David dověděl, vstal, umyl se, najedl, a vydal se modlit do chrámu. Když se vrátil, mnoho služebníků nerozumělo jeho počínání. Když bylo dítě ještě naživu, byl král velice smutný a prosil o jeho zachránění, teď když zemřelo, přestal se svým půstem. Ptali se ho, proč takto činí. A David jim odpověděl:

„Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.“9

Davidův přístup k neblahému osudu svého potomka, můžeme považovat za zdárný příklad kajícníka, který se kaje za svůj hřích a zároveň věří ve všemohoucnost boží vůle a v možnost božího slitování. Stejně tak však věří i v Boží prozřetelnost a smiřuje se s rozhodnutím boží vůle, v momentě, kdy je o životu novorozence již rozhodnuto a očekává shledání v životě posmrtném.

David měl následně se svou žen Bat-šebou dalšího syna, jménem Šalamoun, který byl předurčen k tomu stát se králem. Tak jako stál Natán při Davidovi, stál i při jeho synovi, a podpořil jej v jeho právoplatném nároku na vládnutí v momentě, kdy o trůn usiloval jeden z jeho bratrů. Stejně tak i Natánovi synové, pokračovali ve službě moudrému králi Šalamounovi, jako státní úředníci.

Související články

Jan Hus

12. července 2024

Jan Hus vstupuje se svými kázáními do složité situace. I přesto se však nebál kriticky vyjadřovat k morálnímu úpadku tehdejší církve a mezi lidmi se rychle stával oblíbeným.

Samson

5. července 2024

Příběh o Samsonovi a jeho daru síly, je mezi lidmi poměrně známý. Může v nás na vzbuzovat obdiv, avšak otevírá i otázky daleko hlubší.

Buďme rozumní

1. července 2024

člověk se dnes rozumem snaží obhájit věci nerozumné. Dnešní doba má daleko blíž k pocitovosti než k pragmatickému přemýšlení. Jenže mít dobrý pocit je málo.

Desatero - 9. přikázání

24. června 2024

Deváté přikázání daroval Bůh člověku, aby mu dal svobodu a plný život. Přikázání chrání čest člověka a vede k vyjadřování pravdy.