Samson

Samson

Příběh o Samsonovi je mezi lidmi poměrně známý. Je to příběh o nebývalém daru síly a nepřemožitelnosti, který v nás může na první pohled vzbuzovat obdiv. Avšak příběh tohoto Biblické Herkula otevírá otázky mnohem hlubší, které v dnešních komiksech a filmech o superhrdinech, plných efektů a napětí, zůstávají trochu stranou, či odsunuty někam na okraj, totiž otázky o tom, jak s takovouto silou správně naložit, a jaká je vůbec její skutečná povaha.

„Každý dělal, co je správné podle jeho očí“

Samsonova doba

Samson se rodí do takzvané doby soudců, kterou můžeme datovat zhruba do prvního tisíciletí před Kristem. Je to doba plná válek a sporů, ve které hledají Izraelské kmeny své místo v zemi zaslíbené. Nejlépe ji charakterizuje verš ze samotné knihy soudců, který se v knize opakuje: „V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.“1 Je to doba, co stojí přímo v protikladu, proti slovům Mojžíšovým: „Nebudete už dělat to, co zde děláme dnes, co každý sám pokládá za správné.“2 V anglickém překladu doslova stojí: „Každý dělal, co je správné podle jeho očí“ a možná právě tato formulace nám lépe umožní nahlédnout význam Samsonova příběhu.

V této době jsou Izraelité obklopeni mnohými pohanskými národy, nevedou boj pouze o svou politickou autonomii, avšak i o uchování své víry v jediného Boha, díky které jsou mezi ostatními národy jako „trn v oku.“ Tato bitva se však neodehrává pouze se zbraní v ruce, avšak především v srdcích každého z nich. Je to doba, která teprve předchází velkolepé době královské, v čele Izraelitů tak nestojí král, kdežto do čela kmenů vystupuje řada charismatických vůdců, kteří vyvoleni Hospodinem vedou Izraelský lid proti jeho nepřátelům a utuží jej v Božích šlépějích.

Krásná žena a lev

Samson se rodí v době, kdy jsou Izraelci kvůli svým hříchům Hospodinem vydáni pod nadvládu Pelištějců, na dlouhých čtyřicet let. Samsonovo početí, se však nese v duchu Božího zaslíbení. Jeho matka byla dlouhé roky neplodná a nemohla se svým mužem Manóachem počít. Jednoho dne ji však navštívil Božský posel, a řekl ji:

„Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna. Proto se teď měj na pozoru: nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého. Hle, otěhotníš a porodíš syna, ale jeho hlavy se nesmí dotknout břitva; ten chlapec bude od mateřského života Boží zasvěcenec. On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců.“3

A tak se skutečně stalo, ženě se narodil chlapec a dala mu jméno Samson. Když chlapec vyrostl, jeho charakter jako by byl výrazem doby, ve které žil. Navzdory svému daru se vyznačoval vzpurností a libovůlí. Jednoho dne sestoupil do Pelištejcké osady a spatřil zde ženu, která se mu velice líbila a rozhodl se, vzít si ji za manželku. Poté se vrátil domů a vyprávěl o ženě svým rodičům. Těm se však nelíbilo, že si Samson vybral ženu z řad nepřátelského kmene, a tázali se ho:

„Což není žádná mezi dcerami tvých bratří a všeho mého lidu, že si jdeš pro dceru mezi pelištejské neobřezance?“ Samson však odpověděl: „Vezmi pro mne tuto, protože je v mých očích ta pravá!“4

Rodičům se Samsonovo rozhodnutí nelíbilo, málo však tušili že se skrze Samsonovu zpupnost má odehrát Boží záměr. Rodiče se tedy vydali společně se Samsonem do pelištejcké osady, aby domluvili svatbu. Po cestě se Samson uprostřed vinic nakrátko odtrhl od svých rodičů a tu jej náhle přepadl řvoucí mladý lev, k Samsonovi však přistoupil duch Hospodinův a on jej holými rukami usmrtil. Svým rodičům o tom nic nepověděl. Když pak kráčeli do osady po několika dnech podruhé, zašel se Samson podívat k místu kde ležela lví zdechlina. Když ji spatřil, uviděl že se uvnitř usadilo včelstvo. Inu nabral do rukou med a jedl, část pak donesl i svým rodičům.

Svatba

V osadě pak Samson, tak jak bylo tehdejším zvykem, uspořádal na počest své svatby slavnost a Pelištejci mu vybrali třicet družbů, aby mu dělali na slavnosti společnost. Když je Samson uviděl, řekl jim:

„Chci vám dát hádanku. Jestli mi ji dokážete za sedm dní hostiny rozluštit a uhodnete její smysl, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty. Jestli mi ji však nebudete moci rozluštit, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty.“ Souhlasili s ním: „Dej nám svou hádanku, ať si ji poslechneme.“ Řekl jim tedy: „Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost.“5

Družbové si lámali s hádankou hlavu, jak jenom mohli, avšak nedokázali přijít na žádnou odpověď, a tak se rozhodli pro nekalé řešení. Přišli k Samsonově nastávající a počali ji vyhrožovat: „Přemluv svého muže, ať nám hádanku prozradí! Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?“6

Žena s pláčem celé dlouhé dny loudila po Samsonovi odpověď. „Jestli mě doopravdy miluješ, musíš mi říct odpověď na svou hádanku.“ Říkávala. Sedmého dne však již Samson ženino dotírání nevydržel, odpověď ji prozradil a ona ji bez váhání prozradila družbům. Ti pak za ním přišli a pravili:

„Co je sladší než med, co je silnější než lev?“ Odpověděl jim: „Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli.“7

Na to se velice rozzlobil a sestoupil do Aškalónu, aby zde vykonal na Pelištejcích pomstu. Tu se ho opět zmocnil duch Hospodinův a on svými vlastními silami pobil třicet mužů. Poté daroval jejich sváteční šaty družbům a odešel zpět domů.

(Dominanta Česko Budějovického náměstí, Samsonova kašna. Nejvýše umístěné sousoší vyobrazuje Samsona, který rozevírá tlamu lva, Josef Dietrich 1721-1727)

Samsonova pomsta

Uběhl nějaký čas a Samson se opět rozhodl vydat se za svou ženou. Když však stanul před domem, její otec mu ani nedovolil ji navštívit a pravil: „Myslil jsem, že k ní chováš nenávist, tak jsem ji dal tvému družbovi. Což není její mladší sestra hezčí? Může být tvá místo ní!“8 Když Samson uslyšel tuto opověď, ze vzteku se rozhodl Pelištejcům znovu pomstít. Nachytal na tři sta lišek, vždy vzal dvě, svázal dohromady jejich ocasy a připevnil mezi ně hořící pochodeň. Pak je vypustil do obilí. Celá pole zachvátil veliký požár, který se rozšířil i na okolní vinice a olivovníky. Když se Pelištejci dozvěděli, kdo toto celé učinil, rozhodli se nejprve pomstít na Samsonově ženě, kterou upálili společně s jejím otcem. Svým jednání však Samsona ještě více rozzlobili, a tak proti nim vyrazil do bitvy a uštědřil jim zdrcující porážku. Poté se usadil ve skalní strži zvané Etam.

Pelištejci však nadále po Samsonovi pátrali a vydali se jej hledat mezi jeho Judské soukmenovce, na jejichž území rozložili tábor.

„Přitáhli jsme spoutat Samsona a naložit s ním stejně, jako on nakládal s námi.“ I sestoupilo tři tisíce judských mužů ke skalní strži Étamu a řekli Samsonovi: „Copak nevíš, že nad námi vládnou Pelištejci? Cos nám to provedl?“ Odvětil jim: „Jak jednali oni se mnou, tak jsem já jednal s nimi.“ Řekli mu: „Sestoupili jsme, abychom tě spoutali a vydali do rukou Pelištejců.“ 9

Pod příslibem toho, že se na něj jeho bratří sami nevrhnou, nechal se Samson spoutat, a vydat do rukou nepřátel. Když se však blížili k Pelišejckému táboru, opět se jej zmocnil duch Hospodinův, přetrhal provazy jako by to byli nitě, které sežehl oheň, popadl oslí čelist a pobyl s ní tři tisíce mužů. Po bitvě však Samson dostal neskonalou žízeň, obrátil se k nebesům a pravil:

„Ty jsi způsobil skrze svého služebníka toto velké vysvobození. A teď mám umřít žízní a upadnout do rukou neobřezanců?“ I rozpoltil Bůh skalní kotlinu v Lechí a vytryskla z ní voda. Napil se, okřál na duchu a ožil.“ 10

Samsonův pád a triumf

Jednoho dne se Samson vydal do Gázy, spatřil zde nevěstinec, a bez váhání do něj vešel. Mezi obyvateli se rychle rozkřiklo, že mezi nimi přebývá Samson a rozhodli se na něj číhat u městské brány a nad ránem jej přepadnout. Samson však v noci nespal a hned po půlnoci vyrazil z města ven, vysadil mohutnou železnou bránu z pantů a odnesl ji na vrchol hory.

Nedlouho poté se Samson zamiloval do další pelištejcké ženy jménem Delíla. O tomto milostném vztahu se brzo dozvěděla řada lidí, včetně pelištejckých knížat, která se vydala Delílu prosit, aby ze Samsona vymámila tajemství jeho síly a na oplátku ji nabízeli tisíc sto šekelů stříbra. Delíla počala Samsona přemlouvat: „Jestli mě miluješ, musíš ke mně být upřímný a vyzradit mi tajemství své síly!“ Říkávala. Na třikrát Samson Delílu obelstil. Nejprve, ji řekl, že stačí aby byl spoután syrovými houžvemi, když jej pak Delíla ve spánku svázala a zavolala Pelištejce, Samson vstal a houžve s lehkostí přetrhl. A tak se příběh opakoval s novými provazy a poté se sčesanými vlasy, ani jedno však na Samsonově síle ani trouchu neubralo. Delíla však nepřestávala na Samsona dotírat, který nakonec zcela unaven jejími řečmi, jí otevřel své srdce dokořán:

„Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“ 11

Toho dne, uspala Delíla Samsona na svém klíně, a zavolal Pelištejce. Jeden z mužů počal holit sedm pramenů vlasů na Samsonově hlavě. Když pak Samson procitl, chtěl se svou silou opět vymanit z jejich područí, avšak Hospodin od něj tentokrát odstoupil. Pelištejci mu vypíchli oči a odvlekli ho do Gázy, kde byl spoután ohromným bronzovým řetězem. Knížata se shromáždila ve městě, aby uctila své bohy slavností. Pelištejcký lid ovládla radost z toho, že jim jejich bohové vydali tak mocného nepříteli a požadovali, aby byl Samson vyveden z vězení a jeho neštěstí jim sloužilo k zábavě.

Když Samsona vedli z vězení, požádal Samson jednoho z mladíků, který jej vedl, aby se mohl nakrátko opřít o sloupy jedné z budov. Opřel se k sloupoví a začal prosit Hospodina:

„Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!“ Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ 12

Hospodin vyslyšel Samsonovo volání a naposled jej obdaroval nadlidskou silou. Samson rozlomil sloupoví a ohromný chrám, na jehož střeše stála všechna Pelištecká knížata se zřítil k zemi. Samsonovi bratři poté vytáhli jeho tělo z trosek a pochovali jej v hrobě jeho otce. Údajný Samsonův hrob, utvořený dvěma velkými náhrobními kameny, jeden náležející jemu a druhý jeho otci, se nachází na místě zvaném Tel Cora v Izraeli. Podle knihy soudců byl Samson soudcem nad Izraelem dlouhých dvacet let.

„A tak se muž v duchu zcela slepý vůči lásce k Bohu, vůči víře a morálce, stává nakonec slepý i tělesně.“

Zamyšlení nad příběhem

Jaké poučení si můžeme ze Samsonova příběhu vzít? Samson je jen stěží hrdinou, kterého bychom mohli bez výhrad následovat a obdivovat. Poučení, které příběh skýtá, je podle mého dvojí.

Začněme u samotného Samsona. Ačkoliv obdařen velikým darem, který mu umožňoval činit vše „co bylo podle jeho očí správné,“ volil často cestu hříchu, smilstva a krvelačné pomsty. Pouze dvakrát se Samson ve svém příběhu obrací k Bohu, poprvé když doznává že činí Boží vůli, a prosí Boha, aby zahnal jeho žízeň. Podruhé když doznává že to byl celou dobu právě Bůh, který byl dárcem jeho síly, a prosí jej, aby se v závěru jeho života naposledy postavil při něj. Samson, který může činit vše co se mu v jeho očích zdá správné, jako by byl celý život slepý k Bohu a k lásce k němu. Snadno poráží své mužské protivníky, ale ženy jako by byli jeho Achillovou patou. Navzdory své fyzické síle, postrádá Samson veškerou sílu emoční, ve které ženy často muže převyšují a zcela nerozumí tomu, co je to opravdová láska. A tak se muž v duchu zcela slepý vůči lásce k Bohu, vůči víře a morálce, stává nakonec slepý i tělesně. Hřích, který svazuje jeho srdce, svazuje nakonec i jeho tělo v podobě mohutného bronzového řetězu. Samson si až do závěru svého života myslí že je sám sobě jedinou a nejvyšší mírou, což se projevuje především v jeho absolutním nároku na pomstu vůči svým nepřátelům, kterým se řídí i Pelištejci. Nárok, který jako by byl pravým opakem Ježíšova učení o lásce a odpuštění.

Téměř všemocný muž však také trpí žízní. Žízní duchovní, kterou dokáže ukojit pouze Bůh. A to nás přivádí k druhé rovině příběhu. Bůh si vybírá k uskutečnění svých záměrů hříšníky i spravedlivé. A Samson v uskutečnění Božího plánu nakonec obstál. Boží záměry a boží vůle, stojí vysoko nad naší. Boží trest za nespravedlnost vždy přijde, nezávisle na času, jak pravý krásné přísloví: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ Přes peripetie svého života se však Samson před svou tragickou smrtí nakonec ve své poslední, upřímné prosbě zcela obrací k Bohu a ten jeho vyznání víry vyslyší. Bůh je raději Bohem milosrdným nežli soudcem, na upřímné obrácení k víře a lásce k Bohu není nikdy pozdě. A tak nechme Boha ať nás vede tam, kam směřují jeho plány a využijme zodpovědně schopností kterými nás obdaroval k tomu, abychom mu šli naproti a pomáhali uskutečňovat jeho plán, spíše, než abychom se mu vzdalovali ve hříchu a neřestech.

Související články

Jan Hus

12. července 2024

Jan Hus vstupuje se svými kázáními do složité situace. I přesto se však nebál kriticky vyjadřovat k morálnímu úpadku tehdejší církve a mezi lidmi se rychle stával oblíbeným.

Buďme rozumní

1. července 2024

člověk se dnes rozumem snaží obhájit věci nerozumné. Dnešní doba má daleko blíž k pocitovosti než k pragmatickému přemýšlení. Jenže mít dobrý pocit je málo.

Natán

28. června 2024

Nátan byl prorokem za vlády slavného židovského krále Davida. Ani moudrý král David však navzdory své bohabojnosti, nebyl zcela bez hříchu.

Desatero - 9. přikázání

24. června 2024

Deváté přikázání daroval Bůh člověku, aby mu dal svobodu a plný život. Přikázání chrání čest člověka a vede k vyjadřování pravdy.