Teologické argumenty proti evoluci

Link na článek v angličtině: The theological case against evolution

Autor: Martin Duboisée de Ricquebourg

V originále vydáno: The theological case against evolution, 3. května 2012

Obrázek: Jedinou autoritou, kterou máme v otázce stvoření, je Bůh – ne člověk. Proč okrádáme Boha o zásluhy, které si zaslouží?

Historie opakovaně ukazuje, že tam, kde lidé postavili své epistemické základy na Písmu, jejich věda vzkvétala.

1. Smrt se tak stává naším přítelem, nikoli nepřítelem. Teističtí evolucionisté ve snaze přijmout Darwina i Mojžíše tvrdí, že Bůh stvořil všechny původní druhy zvířat a rostlin procesem přirozeného výběru (v rozporu s Genesis 1-2). Přirozený výběr je skutečně uznávaným jevem, který působí na naší planetě a je posilován skutečností smrti. Podle Genesis 3 však smrt přišla jako důsledek Adamovy neposlušnosti a Božího prokletí této země.⁴ Když tuto historii odmítneme, jsme naopak nuceni považovat smrt, krveprolití, násilí, nemoci a všeobecný boj o přežití za Bohem dané požehnání dokonalého světa. To však nedává smysl 1 Kor 15,26 a vykládá Boha stvoření jako morální monstrum.
2. To zpochybňuje význam slova „dobrý“, protože Bůh nazval svět, pro který je typická smrt, nemoc, bolest a boj, „dobrým“. To má přímý vliv na to, jak přemýšlíme o Bohu, který je sám o sobě nejvyšším měřítkem dobra (Mk 10,18), a jak konstruujeme svou teodiceu⁵ – což je jedna z největších výzev v apologetice. Bez historičnosti pádu člověka a jeho důsledků pro stvoření se ztrácí rozlišení mezi dobrem a zlem.
3. To zpochybňuje autoritu Písma. Mezi záznamem o našem původu v knize Genesis a populárním příběhem o evoluci existuje zřejmý rozpor:
1. Zdroj stvoření.
1. Bůh stvořil svět (Genesis 1,1). To je v rozporu s ateismem a filozofickým naturalismem, což je jedna z hlavních premis inspirujících myšlenku evoluce. Dawkins proto píše: „Ačkoli ateismus mohl být logicky obhajitelný i před Darwinem, Darwin umožnil být intelektuálně naplněným ateistou.“⁶ Podobně Peter Lawrence píše: „V tomto životně důležitém poslání zdiskreditovat nadpřirozeno se neukázalo nic důležitějšího než Původ druhů.“⁷
2. Řád stvoření.
1. Bůh stvořil zemi dříve než sluneční soustavu (Genesis 1,1 a 1,14-18).
2. Bůh stvořil světlo dříve než slunce (Genesis 1:3, 16).
3. Bůh stvořil rostliny dříve než hvězdy, měsíc a slunce (Genesis 1,11).
4. Bůh stvořil ptáky dříve, než stvořil živočichy žijící na souši (Genesis 1:20).
3. Mechanismus stvoření.
1. Bůh stvořil všechny věci z ničeho – nepoužil již existující materiál (Židům 11:3).
2. Bůh stvořil všechny rostliny a živočichy podle jejich druhů, nikoliv jediný organismus, který se vyvinul z jednoho druhu v jiný a pak ve všechno ostatní (Genesis 1:12, 21, 24).
3. Bůh stvořil člověka přímo z prachu země, nikoliv z jiného živočicha (Genesis 2:7).
4. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a dal mu vládu nad zvířaty, čímž ho odlišil od zvířat (Genesis 1:26).
4. Doba stvoření.
1. Bůh stvořil svět v šesti dnech⁸ na rozdíl od rozsáhlých věků/epoch času (srov. Genesis 1, Exodus 20,11).
2. Bůh stvořil člověka na počátku času, nikoli na jeho konci. Ježíš v Markovi 10,6 tvrdí, že „od počátku stvoření ‚Bůh je učinil mužem a ženou'“ … na rozdíl od konce stvoření. Podle evoluční časové stupnice se člověk objevuje až jako apendix na konci miliard či let evolučního boje. Skutečná otázka tedy zní: „Mýlil se Ježíš?“. (Mezi další zmínky NZ o tom, že lidstvo bylo stvořeno na začátku, nikoli na konci stvoření, patří Lukáš 11,50-51 a Římanům 1,20). To vedlo některé, jako například významného teistického evolucionistu Francise Collinse, k tomu, aby napsali: „Jestliže Ježíš jako konečná lidská bytost čas od času chyboval, není vůbec žádný důvod předpokládat, že Mojžíš, Pavel a Jan napsali Písmo bez chyby. Spíše je moudré předpokládat, že bibličtí autoři se vyjadřovali jako lidské bytosti píšící z perspektivy svých vlastních konečných, porušených horizontů.“9 Pokud by to byla pravda, zpochybnilo by to vše ostatní, co Ježíš řekl, a podkopalo by to inspiraci a neomylnost Písma.¹⁰
5. Dokončení stvoření.
1. Podle Božího slova bylo stvoření vesmíru dokončeno (Genesis 2,3 a Exodus 20,11). Bůh již vesmír netvoří. Z evolučního hlediska se však vesmír a vše v něm stále vyvíjí.
6. Dobrota stvoření.
1. Jak již bylo zmíněno, smrt, nemoci, rakovina, bolest a utrpení přišly po pádu člověka, nikoliv před ním. Evoluce prostřednictvím uniformistického výkladu fosilního záznamu umisťuje všechny tyto padlé prvky ještě předtím, než se na scéně objevil člověk. Pokud Bůh zamýšlel, aby se zvířata v dokonalém světě navzájem zabíjela, proč popisuje nové nebe a novou zemi jazykem jako např: „Vlk a beránek se budou pást spolu, lev bude jíst slámu jako vůl a prach bude potravou hada. Na celé mé svaté hoře nebudou škodit ani ničit“ (Izajáš 65,25). Nedává to smysl ani v Římanům 8,20-22 a ve Zjevení 21,4.
4. Vytváří hermeneutický precedens. Dvě tisíciletí komentářů ke knize Genesis svědčí o tom, že ortodoxním výkladem byl přímý, doslovný přístup k textu, který bere vyprávění o stvoření jako historii.¹¹ Dnes však existuje mnoho konkurenčních výkladů knihy Genesis. Stojí proto za zmínku, že rámcová hypotéza, teorie denního věku, teorie mezery, teorie analogických dnů, Genesis jako mýtus, teorie progresivního stvoření a teistická evoluční teorie mají svůj původ v 19. a 20. století. Jak poznamenal Hall, „je velmi obtížné reprodukovat křesťanskou literaturu z doby před rokem 1800, která by používala přísnou exegetickou metodologii a která by obhajovala něco jiného než doslovný výklad 1. až 11. kapitoly Genesis.“¹² Pokud dovolíme, aby výklad první knihy Bible řídil lidový názor, co nám brání zmasakrovat dalších 65 knih? Pokud si nasadíme naturalistické brýle, abychom vyřešili otázku původu – brání nám něco v tom, abychom tento výkladový rámec přenesli jinam? Plovoucí hlavy seker, narození z panny, proměna vody ve víno, rozmnožení chlebů a ryb, chůze Ježíše po vodě a vzkříšení mrtvých nejsou podle „vědy“ ani vzdáleně možné. Měli bychom si tedy i zde nechat diktovat „vědu“? Jeden kompromis vede k druhému.

Když křesťané kapitulují před kanonizací lidového mínění namísto Božího slova, nekřesťané sedí a smějí se, protože se opět potvrzuje jejich podezření, tj. že všechny karty má v rukou věda, nikoli Písmo.

Je to výsměch Kristu a křesťanství. Genesis je fakticky degradována do pozice příběhu „jen tak“. Když křesťané kapitulují před kanonizací lidového názoru namísto Božího slova, nekřesťané se jen smějí, protože se opět potvrzují jejich podezření, tj. že všechny karty má v rukou věda, nikoli Písmo. Vezměme si tvrzení skeptika z 19. století George Foota, který napsal: „A jestliže člověk sám pochází nebo vzešel z nižších forem života; jestliže se vyvíjel po tisíce generací z větve rodu Simianů; nutně z toho vyplývá, že rajská zahrada je pohádka, že Adam a Eva nebyli rodiči lidského rodu, že pád je orientální legenda, že prvotní hřích je teologická pomluva lidstva, že vykoupení je nesrozumitelné dogma a vtělení je pozůstatek starověké mytologie.“¹³
5. Připravuje nás o skutečné odpovědi na otázky týkající se původu a ponechává největší argument pro naturalismus, ateismus nebo agnosticismus nezpochybněný. Bez evoluce tyto světonázory zcela zkrachují. Když se rozhodneme o otázkách původu nediskutovat nebo o nich nediskutovat, fakticky ponecháváme pohanský svět nezpochybněný. To se stává Achillovou patou naší apologetiky. Ponechat diskusi o původu pouze na úrovni „něco nebo někdo to udělal“ je zcela neužitečné, protože většina světa věří, že nějaká věc nebo bytost stvořila tento vesmír. Na tomto místě se debata nevede. Dokonce i Dawkins¹⁴ a Hawking¹⁵ nedávno připustili, že to mohli udělat mimozemšťané. Skutečným problémem je zde autorita Božího slova versus evoluční příběh o vzniku. Teprve když se lidé podřídí Písmu, najdou Krista. Ve vědě Krista nenajdou, i když pečlivé zamyšlení nad velkolepostí Božího stvoření by je mohlo k Písmu přivést. Proto, abychom se mohli účinně zabývat otázkou původu způsobem, který je pro lidi relevantní a užitečný, musíme nechat promlouvat Bibli (Římanům 10,17)! Pokud nejsme připraveni přijmout inspirované očité svědectví někoho, kdo byl na počátku, kdo to všechno skutečně stvořil a řekl nám, jak to udělal, ztrácíme jediné odpovědi, které na tomto světě máme, abychom pomohli milionům lidí, kteří si dnes kladou takové otázky. Například Marcus Dods (1834-1909), píšící pouhých deset let po Darwinovi, nabádal své čtenáře v úvodním odstavci svého komentáře ke knize Genesis slovy „Pokud někdo hledá přesné informace o stáří této Země, o jejím vztahu ke Slunci, Měsíci a hvězdám nebo o pořadí, v jakém se na ní objevily rostliny a živočichové, je odkázán na nejnovější učebnice astronomie, geologie a paleontologie. Nikoho ani na okamžik nenapadne odkázat seriózního studenta těchto oborů na Bibli jako na zdroj informací.“¹⁶ Proč se tak ochotně přikláníme ke spekulacím lidí o našem původu, když na počátku nikdy nebyli, aby jej pozorovali? Jedinou autoritou, kterou v otázce stvoření máme, je Bůh – nikoli člověk. Otázky o původu jsou především teologické (a historické), nikoli vědecké. Pokud při svém zkoumání nebudeme brát ohled na Bibli, ztratíme jediné směrodatné údaje, které máme!
6. Připravujeme tím Boha o jeho slávu. Evolucionisté tvrdí, že tento svět není produktem tvůrčí inteligence, ale výsledkem fantastické náhody. Jakákoli teistická syntéza s evolucí tuto loupež jen málo vylepšuje. Tvrzení, že Bůh stvořil tento svět pomocí brutálně marnotratného, bezmyšlenkovitého a náhodného procesu trvajícího miliardy let, podkopává nekonečnou moudrost a tvůrčí genialitu, které byly použity při pečlivé stavbě našeho vesmíru. Uznáváme umělce, vynálezce, architekty a inženýry za jejich inteligentní návrhy. Proč okrádáme Boha o uznání, které si zaslouží? Zamysleme se nad Žalmem 19.

Na závěr si dovolím použít slova Roberta Jastrowa: „Pro vědce, který žil vírou v sílu rozumu, končí příběh jako zlý sen. Zdolal hory nevědomosti; chystá se dobýt nejvyšší vrchol; když se vytáhne přes poslední skálu, přivítá ho skupina teologů, kteří tam sedí už po staletí…“¹⁷

Budete patřit k těm, kteří jsou na vrcholu hory?

Reference

1. Stark, R., For the Glory of God: how monotheism led to reformations, science, witch-hunts, and the end of slavery, Princeton University Press, New Jersey, 2003, p. 123.
2. Zejména v období protestantské reformace, která vyvolala vědeckou revoluci. Více informací o tomto tématu naleznete na Modern science owes much to straightforward understanding of Scripture.
3. Bauman, M., Between Jerusalem and the Laboratory: a theologian looks at science, 1997, p.21.
4. Cf. Romans 5,12. Prior to the fall, animals did not kill and eat each other, they ate plants (Genesis 1,30).
5. Theodicy: justifying the goodness of God in the presence of evil.
6. Dawkins, R., The Blind Watchmaker, W.W. Norton & Company, Inc., New York, 1996, p.6.
7. Berry, A., Cobb, M., Morris, S.C., Coyne, J., Hoekstra, H., Lawrence, P., May, R., Nüsslein-Volhard, C., Ptashne, M., Ridley, M. & Zuk, M., (Re)Reading The Origin. Current Biology 19(3):96–104, 2009, p. 98; http://download.cell.com/current-biology/pdf/PIIS0960982208016898.pdf.
8. Další diskuse o dnech Genesis viz. How long were the days of Genesis 1?
9. Collins, F., After Inerrancy: Evangelicals and the Bible in a Postmodern Age., 2010; http://biologos.org/blog/after-inerrancy-evangelicals-and-the-bible-in-a-postmodern-age-part-4.
10. Wieland, C., Jesus on the Age of the Earth, 2010.
11. Berkhof, L., Systematic Theology, The Banner of Truth Trust, Edinburgh,1976, p. 153.
12. Hall, D.W., A Brief Overview of the Exegesis of Genesis 1–11: Luther to Lyell, (In Mortenson, T. and Ury, T.H., (eds.) Coming to Grips with Genesis: biblical authority and the age of the earth, Master Books, pp. 53–78.), 2008, p. 54.
13. Foote, G., Darwin on God, Progressive Publishing Company, London, 1889, p. 5.
14. Expelled DVD, Rozhovor Bena Steina s Richardem Dawkinsem, 2008, přepis: http://www.conservapedia.com/Ben_Stein_Interview_with_Richard_Dawkins.
15. Stephen Hawking, S., Humans should Fear Aliens, 2010; http://www.huffingtonpost.com/2010/04/25/stephen-hawking-aliens_n_551035.html.
16. Dods, M., The Book of Genesis, A.C. Armstrong and Son, New York, 1890, p.1.
17. Jastrow, R., God and the Astronomers, W.W. Norton and Co., New York, 1978, p. 116.