Link na článek v angličtině: creation.com/tsoan

Identifikace druhů u ovčí / kozí formy (monobaramin ṣón)

Jean K. Lightnerová

Bible učí, že zvířata byla stvořena „podle svých forem“ se schopností rozmnožování. Prohlašuje také, že Bůh chtěl, aby zaplnila a osídlila Zemi. Protože existují klimatické rozdíly, Bůh poskytl zvířatům schopnost přizpůsobit se, aby mohla tento jeho záměr uskutečnit. Biblická i hybridní data naznačují, že ovce (Ovis aries) a kozy (Capra hircus) patří k monobaraminu (neboli základnímu typu, skupině patřící ke stejné formě). Další hybridní data naznačují, že do tohoto monobaraminu spadají i další druhy rodů Ovis, Capra, Ammotragus, Hemitragus a pravděpodobně i Rupicapra. Údajný kříženec ovce a srnce obecného nás vede k domněnce, že tento monobaramin může ve skutečnosti zahrnovat několik čeledí přežvýkavců; před vyvozením jednoznačných závěrů je však žádoucí lépe zdokumentovaný příklad. Variace pozorované v rámci tohoto monobaraminu, z nichž přinejmenším některé jsou adaptačními změnami, naznačují, že mutace a chromozomální přestavby přispěly k vývoji dnešních druhů.

Z biblické dějepravy je zřejmé, že Bůh stvořil živé bytosti podle jejich forem. Tyto formy byly stvořeny, aby se rozmnožovaly a zaplnily zemi.¹ V době Potopy bylo několik jedinců z každé formy suchozemských a létajících živočichů přeneseno na palubu Archy, aby se zachovaly.² Poté se měly rozmnožovat a znovu zaplnit zemi.³ Mnozí kreacionisté věří, že po Potopě došlo k dramatickým změnám klimatu. V této době také docházelo k rychlé speciaci, protože živočichové se šířili po celé zemi a přizpůsobovali se novému prostředí. Ačkoli se zvířata rozmnožují v rámci své formy, různé populace měly nakonec natolik odlišné vlastnosti, že dostaly různá jména.⁴ Tato představa, že tvorové byli stvořeni Bohem podle své formy a se schopností přizpůsobit se⁵, odporuje evoluční představě „od molekuly k člověku“, podle níž měly všechny organismy jediného společného předka a přizpůsobení je výsledkem náhodných událostí. Studium stvořených forem se nazývá baraminologie (z hebrejského bara: stvořit, min: forma, v českých biblických překladech zpravidla „druh“). Jedním ze způsobů, jak zjistit, zda dva různé druhy patří do monobaraminu (skupiny patřící ke stejné formě), je zkoumání, zda se mohou křížit mezi sebou nebo zda se oba mohou křížit s třetím druhem.⁶ Zatímco taková mezidruhová hybridizace* jasně identifikuje dva druhy jako patřící do stejného baraminu, absence takových hybridizačních údajů není sama o sobě průkazná.⁷ Mezi populacemi může přirozeně vznikat řada rozdílů, které mohou vést k selhání hybridizace.⁸ Tato studie se bude zabývat údaji týkajícími se baraminové klasifikace ovcí a koz a některými rozdíly, které existují v rámci tohoto monobaraminu.

Biblický záznam

Bible není primárně knihou o biologii. Je však zcela pravdivá ve všem, o čem pojednává. Pro křesťany je proto velmi důležité, aby své názory ve všech oblastech života zakládali na Bibli. To se týká i našeho chápání historie a biologie. Jednu z prvních zmínek o zvířeti v Bibli nacházíme v knize Genesis 4,2.4, kde se píše o zvířatech, která choval Ábel a přinesl je Bohu jako oběť. Hebrejské slovo צאן (ṣ*ó’n) se často překládá jako „brav“ a označuje skupinu domácích ovcí a/nebo koz. Ve Starém zákoně je použito celkem 275krát.⁹ Vzhledem k tomu, že se v dějepravě objevuje tak záhy, dlouho před Potopou, zdá se být rozumné předpokládat, že se vztahovalo na baramin. Zatím však není jasné, jak tento baramin odpovídá zvířatům v našem moderním klasifikačním systému, proto je pro účely tohoto článku označován jako monobaramin ṣón*. V Bibli se pro jednotlivé ovce nebo kozy používá celá řada dalších výrazů. Hebrejské slovo שה (sé), obvykle překládané jako beránek nebo jehně, může označovat jedince obou druhů.¹⁰ Jiná slova mohou naznačovat pohlaví, věk nebo druh zvířete. Používají se však až po Potopě a nezdá se, že by byly užitečné při určování baraminologických vztahů. Jednou z možných výjimek je hebrejské יעל/יעלה) já‘él/ja‘alá), které označuje divokou kozu, konkrétně kozorožce núbijského (Capra nubiana). Ve Starém zákoně se vyskytuje pouze čtyřikrát, ale ve dvou případech (Job 39,1 a Přísloví 5,19)¹¹ je srovnáváno s hebrejským איל/אילה) ajjál/ajjálá), což znamená jelen/laň. To naznačuje, že se uznávala podobnost mezi divokými kozami a jeleny. To však samo o sobě nestačí k závěru, že patří ke stejnému monobaraminu. V Žalmu 104,18 je totiž divoká koza zmíněna v paralelní struktuře s damanem skalním, ačkoli kontext pozdějšího textu klade důraz spíše na podobnost prostředí než na samotné tvory.

Hybridizační data

Ovce domácí (Ovis aries) a kozy (Capra hircus) jsou odjakživa úzce spojeny. Dodnes se na mnoha místech chovají společně. Ačkoli není neobvyklé, že se za těchto okolností vzájemně páří, živí potomci z takového páření jsou velmi vzácní. Několik kříženců bylo potvrzeno pomocí chromozomální analýzy, která prokázala, že mají 57 chromozomů (2n = 57), což je uprostřed mezi kozami (2n = 60) a ovcemi domácími (2n = 54) (tabulka 1).¹² Jedna studie uvádí 96% pravděpodobnost oplodnění při páření koz (kozel* s kozou*) a 90% míru oplození při páření ovcí (beran* s ovcí*). Při křížení beranů s kozami však byla zaznamenána pouze 72% pravděpodobnost oplodnění a embrya odumírala v 5. až 10. týdnu. Při křížení kozlů s ovcemi byla zaznamenána 0% pravděpodobnost oplodnění.¹³ Několik dobře zdokumentovaných živých kříženců tedy potvrzuje, že ovce i kozy patří k monobaraminu ṣón. Uvedená studie ukazuje, jak se v rámci tohoto baraminu vyvinuly rozdíly, které nejčastěji způsobují nízkou pravděpodobnost oplodnění a/nebo vysokou pravděpodobnost samovolných potratů při páření ovcí a koz. V rámci rodu Ovis dochází k hybridizaci poměrně snadno. Ve skutečnosti je to jeden z důvodů, proč se druhy zařazené do tohoto rodu liší v závislosti na zdroji.¹⁴ Muflon, divoká ovce dříve klasifikovaná jako Ovis musimon nebo Ovis orientalis, se dnes často klasifikuje jako Ovis aries spolu s ovcí domácí.¹⁵ Z křížení ovcí domácích a muflonů bylo pozorováno plodné potomstvo. Plodné potomstvo bylo zaznamenáno rovněž mezi těmito ovcemi a argali altajským (Ovis ammon, 2n = 56), ovcí kruhorohou či urialem (Ovis vignei, 2n = 58) a ovcí tlustorohou (Ovis canadensis, 2n = 54).¹⁶ Je třeba poznamenat, že v rámci tohoto rodu rozdíly v počtu chromozomů nepředstavují překážku hybridizace. Pokusy o umělé křížení ovce domácí s kamzíkem horským (Rupicapra rupicapra, 2n = 58) vedly k úhynu hybridních embryí. Při podobných pokusech o křížení ovcí s domácím skotem (Bos taurus, 2n = 60) došlo po zavedení čerstvého býčího spermatu k rýhování 11 z 51 ovčích vajíček. Oplození a následné rýhování však nestačí k zařazení dvou organismů do stejného monobaraminu. Je nutné, aby embryogeneze pokračovala i po počáteční mateřské fázi a aby docházelo ke koordinované expresi otcovských i mateřských genů.¹⁷ Údajně dokonce došlo k hybridizaci mezi ovcí domácí a srncem obecným (Capreolus capreolus, 2n = 70).¹⁶ Srnci obecní patří do čeledi jelenovitých (Cervidae), kteří se vyznačují rozvětveným kostěným parožím, které každoročně shazují. Všechna ostatní zvířata dříve zmíněná v tomto oddíle patří do čeledi Bovidae, která se vyznačuje nerozvětvenými rohy tvořenými kostěným jádrem, které jsou pokryty zrohovatělou pochvou a neslézají.¹⁸ Domácí kozy se mohou křížit s kozorožcem horským či alpským (Capra ibex), kozorožcem núbijským (Capra nubiana), kozorožcem sibiřským (Capra sibirica), kozou šrouborohou či markhurem (Capra falconeri), kozorožcem kavkazským (Capra caucasica), kozorožcem dagestánským (Capra cylindricornis) a paovcí hřivnatou (Ammotragus lervia, 2n = 58). Mnoho kříženců v rámci rodu Capra je plodných. Křížení kozy domácí a tahra himálajského (Hemitragus jemlahicus, 2n = 48) vedlo k potratům, ale ne k narození živých mláďat. Byli zaznamenáni kříženci mezi kozou a kamzíkem (Rupicapra rupicapra), ale další pokus o vytvoření hybrida se nezdařil.¹⁶

Tabulka 1. Hybridogram kříženců ovcí a koz zobrazující všechny členy podčeledi Caprinae (čeleď Bovidae) a jednoho člena podčeledi Odocoileinae (čeleď Cervidae). V = životaschopný hybrid (hybridy); VF = životaschopný, plodný hybrid (hybridy); A = potrat; E = předčasná embryonální smrt; ? = hybrid s pochybnou spolehlivostí; * = stejný druh.

Co můžeme vyčíst z jiných dat

V rámci rodu Ovis existují dva druhy, pro které se nepodařilo získat žádné jasné doklady o hybridech. Jedná se o ovci aljašskou (Ovis dalli, 2n = 54) a ovci sněžnou (Ovis nivicola, 2n = 52). Oba tyto druhy se považují za velmi blízce příbuzné s ovcemi tlustorohými (Ovis canadaensis).¹⁹ Jedná se o horské ovce, které se navzájem podobají morfologií, stanovištěm i počtem chromozomů. V rámci rodu Capra existují také dva druhy, pro které se nepodařilo získat žádné jasné doklady o hybridech. Jedná se o kozorožce iberského (Capra pyrenaica) a kozorožce walia či habešského (Capra walie). Tyto druhy jsou blízce příbuzné s ostatními kozorožci, kdysi klasifikovanými jako poddruhy kozorožce horského (Capra ibex). Stejně jako v případě ovcí se stále vedou spory o definici druhů a poddruhů. Kozorožec walia bývá často řazen ke kozorožci núbijskému.²⁰ Vzhledem k tomu, že několik málo druhů, u nichž chybí údaje o hybridech, je považováno za tak blízce příbuzné s druhem, pro nějž jsou údaje o hybridech k dispozici, jeví se rozumným závěr, že všechny druhy Ovis a Capra spadají do monobaraminu ṣón. Navíc můžeme očekávat, že živočichové z jednoho rodu budou navzájem příbuznější než živočichové z různých rodů. I kdyby tedy nebyly k dispozici žádné další údaje o těch druzích Ovis nebo Capra, u nichž chybí doklad o hybridech, stále by se zdálo rozumné předpokládat, že patří do stejného monobaraminu. Pokud hybridní data ukazují, že živočichové z různých rodů jsou monobaraminní, očekávali bychom, že všichni živočichové v rámci obou rodů budou monobaraminní. Variabilita v rámci monobaraminu ṣón Jakmile identifikujeme zvířata jako příslušníky stejného monobaraminu, můžeme zkoumat zákonitosti variability v jeho rámci. V rámci monobaraminu ṣón se vyskytují obrovské rozdíly (obrázek 1). Například rohy ovcí se v průběhu růstu obvykle stáčejí po straně hlavy. Obvykle mají ovce pouze jeden pár rohů, ovce Jákobova (domácí plemeno) však může mít dva nebo dokonce tři páry. Jedinci se čtyřmi rohy mají dva svislé střední rohy, které mohou být i delší než 61 cm (podobně jako rohy kozí), a dva postranní rohy, které se stáčejí dolů podél hlavy.²¹ Kozí rohy mají tendenci růst vzhůru a poněkud směrem ven a dozadu. U některých druhů kozorožců tvoří rohy dospělých samců²² při pohledu z boku výrazný půlkruh.²³ Markhur má však rohy pravidelně stočené jako vývrtka,²⁴ zatímco kozorožec dagestánský má rohy na průřezu ve tvaru zaobleného trojúhelníku, který tvoří nad hlavou otevřený závit (podobný lyře při pohledu zepředu, když je hlava zvířete mírně skloněna). Rohy samců jsou obvykle mnohem větší než rohy samic.²⁵ Některá plemena ovce domácí jsou přirozeně bezrohá*. V rámci tohoto monobaraminu tedy existují značné rozdíly ve velikosti, tvaru a počtu rohů. Srst monobaraminu ṣón je rovněž velmi variabilní. Savci mají obvykle ochranné chlupy, které překrývají a chrání spodní srst. Ta může být tvořena vlnou, srstí a/nebo velusovými chloupky.²⁶ Domácí ovce jsou nejznámější tím, že mají dobře vyvinutou vlnu, podsadu, kterou neshazují, a velmi málo ochranných chlupů. Tato vlna se pohybuje od jemné vlny ovcí merino (s úzkým průměrem vlasu) až po delší a hrubší vlnu ovcí Jákobových. Některé domácí ovce, stejně jako většina domácích koz, nemají žádnou viditelnou vlnu. Délka srsti se může lišit také podle druhu, pohlaví a oblasti těla zvířete. Kozel má často vousy. Beran má u některých druhů hřívu, což je dlouhá srst pod krkem, která sahá až k hrudníku. U paovce hřivnaté se hříva rozděluje u hrudníku a pokračuje dolů po končetinách jako chapsy.²⁷ Kromě rozdílů v typu, průměru a délce vlasových vláken existují rozdíly v barvě, barevném vzoru a hustotě srsti. Mezi genomy ovcí, koz a skotu existuje značná homologie. Kozy i skot mají 60 chromozomů, které se skládají z 29 párů akrocentrických* autozomů*. Domácí ovce mají o 3 páry chromozomů méně než kozy a skot, včetně 23 párů akrocentrických a 3 párů metacentrických* autozomů. Ovčí chromozom (OAR) 1 je považován za ekvivalent chromozomu 1 a 3 u kozy (CHI) a skotu (BTA) . OAR 2 odpovídá CHI/BTA 2 a 8 a OAR 3 odpovídá CHI/BTA 5 a 11. Tyto rozdíly jsou připisovány třem robertsonským translokacím.²⁸ K robertsonské translokaci dochází, když se dlouhá ramena dvou nehomologních akrocentrických chromozomů spojí do jednoho chromozomu.²⁹ Jedná se o poměrně častý typ chromozomální změny, která není náhodná a zdá se, že má odlišné mechanismy, které změnu řídí.³⁰

Obrázek 1. Variace v rámci monobaraminu ṣón. A) Tato ovce aljašská (Ovis dalli) má výrazně zakřivené rohy, které se po stranách hlavy stáčejí a jsou typické pro tento druh ovcí. B) Tento kozorožec horský (Capra ibex) má rohy s mírnějším zakřivením, které rostou směrem od hlavy. C) Velký samec paovce hřivnaté (Ammotragus lervia) má rohy s odlišným zakřivením a také hřívu (huňaté chlupy pod krkem) a žíně (huňaté chlupy na přední straně nohou). D) Toto plemeno ovce Swaledale (Ovis aries) vykazuje silný porost podsady známý jako vlna, který je typický pro většinu plemen domácích ovcí.

Závěry

Všechny druhy rodů Ovis, Capra a Ammotragus patří jednoznačně do monobaraminu ṣón. Řadíme sem také rod Hemitragus, jelikož identifikovatelné potraty naznačují, že proběhla značná část embryonálního vývoje. Pravděpodobně sem patří i Rupicapra; zdá se, že hlavním důvodem pochybností o pravosti údajných kříženců s kozami bylo to, že další pokus selhal. Nejčastějším výsledkem křížení koz s ovcemi je však neúspěch. Není jasné, jak dalece se embrya vyvinula při křížení ovcí s rodem Rupicapra. Lépe zdokumentovaný hybrid by odstranil nejistotu. Všech těchto pět rodů patří do podčeledi Caprinae v rámci čeledi Bovidae. Ačkoli byly zaznamenány podobnosti mezi monobaraminem ṣón a skotem, v současné době není dostatek hybridních údajů, aby skot mohl být do něj zařazen. Skot patří do čeledi Bovinae, samostatné podčeledi v rámci čeledi Bovidae. Údajný kříženec ovce a srnce obecného však naznačuje, že monobaramin ṣón může zahrnovat nejen čeleď Bovidae, ale také čeleď Cervidae. Pokud by se to potvrdilo, pak by monobaramin ṣón pravděpodobně zahrnoval čeleď Antilocapridae, kam patří pouze vidloroh americký (Antilocapra americana), který je mezistupněm mezi Cervidae (zahrnujícím více než 40 druhů) a Bovidae (zahrnujícím téměř 140 druhů). Mohou sem patřit i další čeledi přežvýkavců. Pro zjištění skutečné baraminologické příbuznosti těchto čeledí by byl nesmírně užitečný lépe zdokumentovaný hybrid čeledi Bovidae / Cervidae nebo jiný mezidruhový hybrid. Vzhledem k tomu, že v současné době chybí dobře zdokumentované údaje o hybridech, budou hybridy skotu zkoumány samostatně v některém z dalších článků. Variabilita, která se vyskytuje v monobaraminu ṣón, je dána jak původně stvořeným typem tohoto baraminu, tak změnami, které se v průběhu historie objevily. Některé vlastnosti se přirozeně mění v důsledku změn prostředí, například růst těžší zimní srsti a pelichání. Variabilita v rámci monobaraminu je však mnohem větší. Mutace, tedy jakékoli získané změny v genomu, byly v minulosti považovány za důsledek náhodných chyb při kopírování. Jako takové nepřidávají významné informace a často vedou k onemocnění. V posledních několika desetiletích však byly nalezeny důkazy, že některé změny v bakteriálních genomech jsou řízené. Takové mutace mohou být iniciovány signály z prostředí, které umožňují změny v části genomu, jež pravděpodobně pomáhají organismu přizpůsobit se.³¹ Velká část variability srsti by mohla být způsobena podobnými změnami.³² Například růst jakékoli tkáně je řízen mnoha faktory; některé působí na stimulaci růstu, jiné na jeho inhibici. Pokud k cíleným změnám došlo v důsledku změn prostředí v době ledové následující po Potopě, mohlo dojít k mutacím, které posílily faktory stimulující růst a hustotu srsti^33,34 nebo oslabily faktory, které ji brzdily.³⁴ To by snadno vysvětlovalo, jak si zvířata, která před Pádem nepotřebovala těžkou srst, mohla tuto srst pořídit, když se objevila potřeba.

Slovníček

Akrocentrický: chromozom s centromerou velmi blízko jednoho konce

Autozomy: chromozomy, které nejsou pohlavními chromozomy (X nebo Y)

Kozel: dospělý samec kozy

Koza: dospělá samice kozy

Ovce: dospělá samice ovce

Mezidruhová hybridizace: vznik hybrida křížením dvou různých druhů

Metacentrický: chromozom s centromerou blízko středu

Bezrohý: zvíře bez rohů

Beran: dospělý samec ovce

ṣón: český přepis hebrejského slova צאן) ṣ*ó’n), které je v hebrejském Starém zákoně použito 275krát pro označení ovcí a koz

Jean Lightnerová pracovala více než tři roky jako veterinární lékařka na americkém ministerstvu zemědělství. Poté se rozhodla zůstat doma se svými čtyřmi dětmi, aby je mohla vychovávat a učit. Přispívala do časopisu Journal of Creation a do časopisu Creation.