Boží království? Ne! …Ale vlastně ano.
A bylo by jistě možné pokračovat v popisu snahy dospět k „ráji na zemi“, kde by nám všem bylo jenom dobře. Ano, souzním, kdo by to nechtěl. Ale jak dlouho, kolik tisíciletí se lidstvo snaží přesně o toto. Kolik slibů v této souvislosti zaznělo. A to ne pouze od politiků, kteří slíbí, co voliči chtějí. A daří se? Už jsem dokonce četl titulek v úvodu článku: „co nejíst a co jíst a jak jíst a co dělat, aby nám bylo dobře v životě“. A ono to nejde a nejde. Proč?
Revoluce, politické zvraty probíhají, ale to, co neprobíhá je revoluce lidského srdce. To žel zůstává stále stejné. Stále stejně lidské, se všemi lidskými vlastnostmi, které, opět žel, nejsou pouze pozitivní. Výhody dobrých známostí stále zůstávají, nekorektnost, obohacování se na úkor jiných, pomluvy… Je třeba pokračovat? Dokud se nebude vedle revoluce ve společnosti konat také revoluce v srdcích jednotlivců, nemůžeme dosáhnout ráje na zemi. A kdo může provést opravdovou změnu našeho srdce, našeho myšlení?
Lidé se proti Božímu království vymezují, přece nemůže existovat, ale projevy tohoto Božího království, to ano. To by bylo dobré. A tak chceme to dobré, nebo ne?
Když dnes někdo, v naší rádoby ateistické společnosti, řekne pojem „království Boží“, je odsouzen ke smíchu, možná i k pohrdání. Bůh přece neexistuje, a tím tedy nemůže existovat ani jeho království. Tedy jde o úsměvný nesmysl. Představme si, že by existovala společnost, kde by si byli všichni rovni, kde by se nekradlo, nelhalo, sliby by platily, nemuseli bychom se v noci na ulicích a v parcích bát, slovo válka by neexistovalo, přírodní katastrofy by byly neznámý pojem, rodiče by neopouštěli svoje děti z důvodu střídání partnerů, termín nemoc by se musel hledat ve slovníku cizích slov atd. Nebrali bychom takovou společnost? Vždyť takovou společnost si lidé přejí. Proč by jinak lidé vymýšleli pohádky, kde vždy vítězí dobro a zlo je poraženo, kde je k dispozici živá voda, která nepřipustí smrt. Lidé by to velice rádi, ale protože to přece není možné, tak jsme to posunuli do říše pohádek.
Ale toto všechno nám nabízí připravované Boží království. Nabízí revoluci našich vlastních srdcí, a také všechno to, po čem lidé touží a skrývají do pohádek. A tak najednou zjišťujeme, že lidé se proti Božímu království vymezují, přece nemůže existovat, ale projevy tohoto Božího království, to ano. To by bylo dobré. A tak chceme to dobré, nebo ne? Jistě ano. Věříme politikům, věříme vývoji techniky a vědy, věříme v nápravu lidské společnosti, u které se v dějinách mnohokrát ukázalo, že nefunguje, věříme dokonce, že „příroda dokázala“ až nemožné, že „evoluce vymyslela a zařídila, eventuálně naplánovala“, pouze Bohu nevěříme. Pokud někdo podotkne, a proč v Boha věřit, potom je legitimní odpověď: a proč nevěřit v existenci Boha, proč mu nevěřit.
A tak mně připadá, že lidská společnost, ve které žiji je poněkud rozpolcená. Na jedné straně po něčem touží, aby na druhé straně přesně to, po čem touží, odmítala. Nebylo by dobré se nad tímto stavem zamyslet?
Jan Dymáček
