Úvod Magazín Bůh a Bible Křesťanský životní styl (3/4): Biblické základy a praxe I.

Křesťanský životní styl (3/4): Biblické základy a praxe I.

Úvod

V předchozích textech jsme viděli, jak moc dokáže být křesťanský život vrstevnatý. Pokusit se jej popsat v úplnosti, by s největší pravděpodobností ani nebylo možné. Pokusili jsme se tedy přidržet alespoň několika charakteristik, které považujeme za zásadní, a také všem křesťanům do velké míry společné. Pokusili jsme se ponořit do samotného Písma a nalézt některé teologické základy pro vedení křesťanského života, a také určité normy, zákony a nabádání které určují jeho podobu. Nyní se pokusíme zaměřit na některé další aspekty, které utvářejí bytí křesťanů v jejich každodenních životech.

Církev a normy

Snaha o svatý život, tak jak jej popisuje písmo, není jednoduchým podnikem. Adventistická církev zachovává řadu norem, které nalezneme detailněji popsané v Církevním řádu, a které mají napomáhat věřícím ve vedení jejich každodenního života. Patří sem například pravidelné navštěvování bohoslužeb, každodenní modlitba, studium Písma a svěcení soboty. Tyto věci se možná oproti některým dříve uvedeným požadavkům mohou zdát jako maličkosti. Avšak jsou to právě tyto věci, které člověk většinou jako první začne zanedbávat, v momentě, kdy se začne vzdalovat vztahu s Bohem, či když začne čelit na své duchovní pouti strastem a pochybnostem. Jistě, nemůžeme nikdy o nikom zcela objektivně soudit, že kompletně přetrhal svůj vztah s Bohem, který vždy do velké míry zůstává na rovině niterně osobní. Avšak jsou to právě tyto normy a zvyky, které utužují soužití v církvi a jejich zanedbávání nás může varovat o tom, že daný člověk potřebuje na své cestě povzbuzení či pomoc.

Zmíněné normy se zakládají na samotném písmu. Je však v pořádku mít i určité osobní křesťanské normy, patří sem například veganství, či nutnost modlitby čtyřikrát denně. Neměli bychom však takovéto normy vynucovat na ostatních. Podívejme se nyní na pět hlavních církevních standardů, které utváří identitu a životní styl adventistů sedmého dne, a které tvoří jakési jádro spojující adventisty celého světa do jedné velké rodiny.

Spirituální život

Každý křesťanský život začíná konverzí a křtem, kterým se věřící vydává na svou cestu v Kristu a stává se členem církve. Vztah s Bohem je něco, o co je třeba neustále pečovat, abychom posílili naši víru a byli schopni odolávat nutkání hříchu a zla. Křesťanský duchovní život si lze jen stěží představit bez četby a studia písma. S pochopením náročných pasáží nám mohou pomoci různé příručky. Adventisté také využívají spisy Ellen G. Whiteové, která ve svých textech rozvíjí řadu důležitých a zajímavých teologických vhledů. Avšak neměli bychom se nechat odradit od toho, otevřít přímo samotné Písmo, a naslouchat hlasu Hospodina, který v Písmu zaznívá. Není proto třeba se obracet k mystickým zážitkům potírajícím rozum, hlas Boha je pro nás zachován v Písmu a čeká na naše pokorné vyslyšení a přijetí. Skrze četbu a studium Bible dochází k dialogu s Bohem, skrze který nás Bůh může vést a proměnit nás i naši mysl. Nenechávejme proto Bibli stranou, aby sbírala prach.

Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy… (Jan 14,14-17)

Četba Písma však není jediným způsobem, jak komunikovat s Bohem. Dalším, neméně podstatným způsobem, je modlitba. Prostřednictvím modlitby otevíráme Bohu své srdce a prosíme, aby nám dal lépe pochopit svou vůli. Modlitba nás také vzdaluje od každodenních záležitostí tohoto světa, a přivádí nás do posvátné přítomnosti našeho Pána, abychom se z ní mohli těšit. Modlitbu nepovažujeme za transcendentální meditaci, či za pokus nesmrtelné duše, uvězněné v materiálním těle, být v kontaktu s nepopsatelnou, nehybnou a nepomíjivou bytostí, která je absolutně odtržena od materiálního světa. V modlitbě se celý člověk – duch, duše i tělo (1.Tesalonickým 5,23) obrací k Bohu zosobněnému, který se hluboce zajímá o své stvoření, zejména o ty, kteří byli poskvrněni hříchem. Trpí s nimi, jedná v jejich prospěch a přeje si, aby k němu prostřednictvím modlitby přinesli své starosti, radosti, obavy a plány, protože mu na nich upřímně záleží.1 Modlitba a čtení Písma jsou velice podstatné součásti duchovního života adventistů, a měli bychom organizovat svůj život tak, abychom měli každý den čas na to prodlévat prostřednictvím četby a modlitby ve společenství s Bohem. Vztah s Pánem můžeme udržovat za jakýchkoli okolností a z jakéhokoli místa, nezávisle na tom, kde zrovna jsme.

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno… (Matouš 7,7-8)

Nikdo však nežije křesťanský život v úplné izolaci od ostatních. Ti, kterým Kristus odpouští, jsou začleněni do společenství, které vkládá svou víru a naději v Kristovo vykupitelské dílo. Pravidelně se s úctou scházejí ke společným bohoslužbám, aby naslouchali zvěstovanému Božímu slovu a aby se duchovně rozvíjeli, modlili se jeden za druhého a nacházeli útěchu a podporu ve vzájemném společenství s ostatními lidmi, ve společenství s Bohem, a aby se vzdělávali pro misii. Pravidelné návštěvy kostela jsou dalším důležitým prvkem v křesťanském životě. Bible je výslovně zmiňuje jako nepostradatelný prvek zdravého duchovního života křesťanů. (Židům 10,25). Kolektivní křesťanská bohoslužba dosahuje svého vrcholu v slavení křesťanských obřadů. Při těchto příležitostech věřící v přítomnosti Pána obnovují svůj závazek k němu. Vyjadřují svou jednotu s ním tím, že si navzájem slouží prostřednictvím obřadu umývání nohou a společně přijímají chléb a nekvašené víno. (Jan 13,5-14; Lukáš 22,14-20). Tyto obřady nám připomínají, že Boží milost je nám během naší křesťanské pouti neustále k dispozici.

Nezpochybnitelný Boží zájem o dobrý život jeho lidí, se projevuje i v jeho přikázání, abychom každý sedmý den odložili naše každodenní starosti a strávili jej ve společenství s ním, prostřednictvím modlitby a studia Bible, doma i během bohoslužby.

„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci… V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Exodus 20,8-11)

Podle příkladu Pána, křesťané využívají sobotu k tomu, aby konali dobro vůči těm, kteří to potřebují, a to zejména tím, že se s nimi podělí o evangelium spásy (Lukáš 6,9). Je to den v kdy jsou odloženy vlastní zájmy stranou a hlavní pozornost je věnována naší povinnosti vůči bližním.

Morální život

Pojem „morální život“ je velmi široký. V tomto odstavci chceme využít jeho spíše omezený význam. Myslíme jím totiž především pravidla a zákony, které stanoví Písmo pro náš sexuální život. Jde o to žít svatým životem, ve smyslu ochrany svého vnitřního života, abychom rozvíjeli integritu a čistotu, která je v souladu s biblickými hodnotami a zásadami.

Žijeme ve věku, kdy existuje řada knih a časopisů, které propagují zhoubný vliv upadlého světa. Křesťané nesmí tento vliv pouze odmítat, ale musí také aktivně vystupovat proti morální zkaženosti, která proniká do moderní společnosti.

Snaha číst pouze dobrou literaturu, či sledovat pouze dobrou kinematografii se může zdát komplikovanou. Snad jednou z nejvážnějších výzev pro svatý život je všudypřítomnost a vtíravost obsahu který je nám nabízen prostřednictvím internetu. Je zřejmé, že, v tom, co je nám nabízeno, je i mnoho dobrého, ale vše by mělo být posuzováno na základě otázky: Oslavuje to Boha?

Křesťané jsou bombardováni propagací hodnot, které živí hříšnou stránku lidské podstaty. Duchovně problematická a riziková se tak může stát i jednoduchá návštěva kina. Snadný přístup k filmům, který dnes lidé mají téměř kdekoliv, a to díky používání telefonů, počítačů, tabletů a prostřednictvím televize, vytváří neustálý nátlak na duchovní výdrž věřících čelících pokušení.

Překonání těchto vlivů často vyžaduje odvahu a vytrvalost. Pokud jsou však aspekty křesťanského životního stylu, o kterých jsem zde hovořili dříve, věrně praktikovány, bude duchovní život věřících dostatečně silný, aby mohl sledovat pouze to, co buduje svatý život k Pánově slávě.2

Související články

Alegorie v Evangeliu podle Jana

13. ledna 2025

V tomto článku se podrobněji zaměříme na výklad tři hlubokých alegorií, které můžeme nalézt v Janově evangeliu. Konkrétně na alegorii O dobrém pastýři, O pšeničném zrnu a O kmeni a ratolestech.

Křesťanský životní styl (4/4): Biblické základy a praxe II.

30. prosince 2024

Dnes se zaměříme na několik dalších aspektů křesťanského života. Konkrétně jak budovat fyzické zdraví, sociální vztahy a správné zacházení s Božími dary.

Co od nás Bůh žádá?

20. prosince 2024

V dnešní době si mnozí lidé představují Boha jako někoho, kdo má pomáhat, jen když něco potřebujeme. Avšak co když to, co po nás žádá, je pro naše dobro?

Křesťanský životní styl (2/4): Teologické základy II.

16. prosince 2024

Dnes se pokusíme zaměřit na další podstatné elementy, které výrazně vstupují do Křesťanského života. Jsou jimi Kosmický konflikt a Ježíšova smrt na kříži.