Co znamená, že Bůh je Slovo?
„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.“ (Jan 1,1-2)
Na počátku bylo Slovo. Proč je použit právě tento termín? Zdá se, že až tak mnoho takový výraz neříká. Proč tam není napsáno, že na počátku byl Stvořitel, nebo na počátku byl mocný, věčný, milosrdný Bůh? Možná by to bylo pochopitelnější. Ale tam je právě tento termín. „Slovo“. Proč? Je v tom nějaké poselství? Chce nám tím pisatel, evangelista Jan něco říct?
„A tak věřím tomu, že i tuto Boží schopnost, tvořit slovem, chtěl zaznamenat Jan hned na počátku svého evangelia. Tím totiž představuje moc našeho Boha.“
Někdo se může domnívat, že důvodem je skutečnost, že Bůh tvořil slovem. A je to pravda. Bůh působí především svým slovem. Vždyť nakonec i pokračující verše o tom mluví. „Všechno povstalo skrze ně (slovo), a bez něho nepovstalo nic.“ (v.3) Velmi srozumitelně nám to říká Žalm. 33,9 „Vždyť on řekl a stalo se. On přikázal a uskutečnilo se (povstalo).“ (ČSP) Stejně tak Izajáš 55,9-11.1 A ta úžasná moc, tvořit slovem, přece stála Janovi za zaznamenání.
Pokud by se tvoření slovem zdálo někomu až příliš nemožné (jako že u Boha je všechno možné), potom je třeba říct, že i dnes, různé technické instrumenty lze ovládat slovem. Kamera ovládaná vysloveným slovem, ovládání světel v domě přes slovo do mobilu, ovládání počítače hlasovými povely, diktování do mobilu, tabletu, či počítače. Samozřejmě je to pouze velmi přízemní přirovnání. Bůh totiž tvořil slovem všechno, co je kolem nás, včetně nás. A tak věřím tomu, že i tuto Boží schopnost, tvořit slovem, chtěl zaznamenat Jan hned na počátku svého evangelia. Tím totiž představuje moc našeho Boha.
Přesto všechno jsem přesvědčen, že onen výraz „Slovo“, má ještě jiný význam, a nese s sebou ještě další poselství. Bůh se rozhodl zjevit se světu. Pokud by to neudělal, sami bychom jej nepoznali. Čili naše poznání závisí na jeho zjevení se vůči nám. A vzhledem k tomu, že Ježíš říká: „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal Ježíše Krista.“ (Jan 17,3) A tak je jisté, že toto zjevení je pro nás důležitější, než si dovedeme představit.
„To, co chce Bůh skrze Jana sdělit nejprve, je to, že Bůh je Slovo, že on se chce se svým stvořením sdílet, že mu přináší poselství, že je to sdílející se Bůh.“
A nyní se vraťme ke „Slovu“. Slovo je komunikační prostředek. A to téměř nejdůležitější komunikační prostředek. Bez slova bychom byli nesrozumitelní. Slovem se lidé sdílí mezi sebou, dorozumívají se. Nakonec i lidské rčení – „neřekl ani slovo“, znamená, že onen dotyčný nekomunikuje, nesdílí se a mlčí. Slovem přenášíme myšlenky, neseme poselství, sdílíme své pocity atd. Účelem slova je něco vyjádřit. A to předjímá téma celého Janova evangelia. Evangelium by mělo být čteno ve světle tohoto verše. Naše představa Boha by měla být řízena tímto veršem. To, co chce Bůh skrze Jana sdělit nejprve, je to, že Bůh je Slovo, že on se chce se svým stvořením sdílet, že mu přináší poselství, že je to sdílející se Bůh. Chce s námi komunikovat. A to je přece nesmírně důležité. Protože bez komunikace nejsou informace, a bez informací není možné se rozhodovat, dokonce bych řekl, že není svoboda, protože pokud nemáme informace, nemůžeme se rozhodovat správně ani objektivně. A protože posláním slova je, aby bylo vysloveno, tedy Bůh chce právě tímto termínem říct, že není mlčící, není ten, koho bychom se museli doprošovat o informace. Naopak chce být transparentní, otevřený vůči nám, ochotný nám zvěstovat to, co je pro nás důležité. Není to úžasné?
Pokud ale Bůh nechal napsat Jana, že je Slovem, tedy je schopen a ochoten komunikovat, znamená to ještě něco. Komunikace z latinského communicatio, je ze slova communicare, které znamená spojovat. Komunikace má sílu a je nenahraditelná. Komunikací vytváříme vztahy. Dokonce bych řekl, že na komunikaci stojí veškerý zdravý vztah a s ní i padá. Tam, kde se nekomunikuje, kvalita vztahu se horší, až vztah zaniká. Tedy ono slovo, které Jan použil pro Boha, také znamená, že s námi chce Bůh navázat vztah. Protože kde se komunikuje, a komunikuje často, tam vzniká vztah. Ono stačí, abyste chodili často do stejného obchodu a už vzniká mezi vámi a obchodníkem nějaký vztah. Chodíme do společenství církve a vzniká mezi námi vztah. Dorozumívání je nezbytným předpokladem vytváření vztahů. A právě onen vztah chce s námi Bůh navázat. Proto ono Slovo. Není to úžasné?
„Jedno bez druhého není komunikace. Pouze mluvení je monolog, a pouze naslouchání může být vnímáno jako projev nezájmu…“
Ale to ještě nejsme u konce vysvětlení, proč se Bůh představuje jako Slovo. Komunikace nemůže být nikdy jednosměrná. Komunikací se rozumí vyjadřování se, ale i naslouchání. „Umět naslouchat je základní stavební kámen vztahu. Není možné dostatečně zdůraznit, jakou máme nesmírnou potřebu, aby nám někdo naslouchal, bral nás vážně a chápal nás. Nikdo se v tomto světě nemůže svobodně rozvíjet a dojít plného života, když necítí, že mu alespoň někdo rozumí.“ (Dr. Paul Tournier) Jedno bez druhého není komunikace. Pouze mluvení je monolog, a pouze naslouchání může být vnímáno jako projev nezájmu, jako pouhé nezúčastněné poslouchání. Co z toho vyplývá? Že Bůh nám chce i naslouchat. Můžeme se na něho obracet se svými otázkami, s neporozuměním, s námitkami, ale i s děkováním a s prosbami. a On je ochoten nám naslouchat, a protože jde o komunikaci, tak i odpovědět.
Samozřejmě je zde další otázka a to, jak s námi Bůh komunikuje, a jak my můžeme komunikovat s Bohem. Ale to už je další téma.
Jan Dymáček
