Teologické argumenty proti evoluci

Dějiny opakovaně dokazují, že kde lidé postavili své epistemické základy na Písmu, tam jejich věda vzkvétala.

Dějiny opakovaně dokazují, že kde lidé postavili své epistemické základy (zkoumání reality) na Písmu, tam jejich věda (poznání) vzkvétala.² Po „věku osvícenství“ (cca 1650-1800) však sekularizovaná věda nastoupila na trůn a vesele si uzurpovala (násilně ovládla) autoritu Písma všude, kde jen mohla. Jak říká Michael Bauman: „Teologie, královna věd, byla svými vlastními bigotními potomky vykázána na zadní sedadlo autobusu.“ ³ Musíme si uvědomit, že člověk je omylný a jak dějiny vědy opakovaně ukázaly, omylná je i samotná věda. Jednou z nejodvážnějších a nejsugestivnějších teorií, které se v posledních 200 letech schovaly pod pláštík „vědy“, je představa, že se vše vyvíjelo samo od sebe bez jakéhokoliv plánu a inteligence po miliardy let. ⁴ Tato teorie ⁵ však trpí nesčetnými teologickými, filozofickými a vědeckými problémy.

V tomto článku se zamyslíme nad tím, jaké konkrétní teologické problémy vznikají, když se snažíme svůj původ vysvětlit evolucí (a dlouhými věky). Jinými slovy, platí-li evoluce a miliardy let, potom:

1. Smrt se stává naším přítelem, nikoli nepřítelem. Teističtí evolucionisté ve snaze přijmout zároveň Darwina i Mojžíše tvrdí, že Bůh stvořil všechny původní druhy zvířat a rostlin procesem tzv. přirozeného výběru (to je ovšem v rozporu s Genesis 1-2). Přirozený výběr je prokázaným jevem, který na naší planetě skutečně reálně působí a smrt v něm hraje hlavní úlohu. Podle Genesis 3 však smrt přišla až jako důsledek Adamovy neposlušnosti (vzpoury proti Boží autoritě) a následné Boží kletby nad celou Zemí.⁶ Pokud tuto historickou událost odmítneme, jsme nuceni považovat smrt, krveprolití, násilí, nemoci a všudypřítomný boj o přežití za něco, co bylo součástí Bohem daného požehnání, jež vyslovil nad celým svým stvořením v závěru stvořitelského týdně. To však zásadním způsobem koliduje s textem v Nové Smlouvě v (1. listu Korintským 15,26) ⁷ a navíc to z Boha dělá děsivé morální monstrum.

2. Je zásadně zpochybněn význam biblického slova „dobrý“ či „velmi dobrý“, protože by jej Bůh použil k zhodnocení kvality světa, ve kterém otevřeně působí smrt, nemoci, bolest a nelítostný boj o přežití.⁸ To má přímý vliv na to, jak smýšlíme o Bohu, jak vnímáme jeho charakter, jelikož dle Písma je Bůh sám o sobě nejvyšším měřítkem dobra.⁹ Zásadní vliv to má také na to, jak konstruujeme svou

Zásadní vliv to má také na to, jak konstruujeme svou teodiceu ¹⁰ – což je jedna z největších výzev v křesťanské apologetice. Pokud morální a vztahový pád člověka do hříchu¹¹ a v Písmu uvedené důsledky, které to s sebou okamžitě přineslo, nebyly reálnou historickou událostí, potom je objektivně platné rozlišení mezi dobrem a zlem nemožné.

3. Je zásadně zpochybněna autorita Písma. Mezi záznamem o našem původu v 1. biblické knize Genesis a dnes populárním příběhem o evoluci a miliardách let existuje zjevný a nesmiřitelný rozpor. Pojďme se na něj podívat podrobněji:

• Původ (příčina) stvoření.

1. Svět (veškerou realitu) stvořil jediný Bůh.¹² To je v rozporu s ateismem i s tzv. filozofickým naturalismem, což je jeden z hlavních předpokladů celé myšlenky evoluce. Richard Dawkins proto píše: „I když je pravdou, že ateismus by mohl být logicky obhajitelný i před Darwinem, tak intelektuálně naplněným ateistou bylo možné se stát až po Darwinovi.“¹³ Podobně píše i Peter Lawrence: „V tomto životně důležitém poslání zdiskreditovat veškeré nadpřirozeno se neukázalo být nic důležitějším, než samotný Původ druhů.“¹⁴

• Řád stvoření.

1. Bůh stvořil Zemi dříve než sluneční soustavu. ¹⁵

2. Bůh stvořil světlo dříve než Slunce. ¹⁶

3. Bůh stvořil rostliny dříve než hvězdy, Měsíc a Slunce (Genesis 1,11 – Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak.).

4. Bůh stvořil ptáky dříve, než živočichy žijící na souši. ¹⁷

• Mechanismus (metoda) stvoření.

1. Bůh stvořil všechny věci „z ničeho“ – tj. nepoužil žádný předem existující materiál. ¹⁸

2. Bůh stvořil všechny rostliny a živočichy na počátku jako rozmanité druhy (čeledi), nikoliv jako jeden jediný organismus plnící funkci jakéhosi prapředka všeho živého, ze kterého se postupem času měly vyvinout všechny základní druhy (čeledi) a z nich i vše ostatní. ¹⁹

3. Bůh stvořil člověka zvlášť a přímo z prachu Země, nikoliv přeměnou z jiného již existujícího živočicha.²⁰

4. Bůh stvořil člověka ke Svému Obrazu a dal mu schopnost navázat láskyplné vztahy se všemi tvory, které stvořil, čímž ho zásadně odlišil od všech zvířat.²¹

• Trvání aktu stvoření.

1. Bůh stvořil vše v šesti doslovných dnech²² a nikoliv během nezměrných časových údobí v řádu miliard let vyžadovaných evoluční teorií. ²³

2. Bůh stvořil člověka na počátku času, nikoli na jeho konci. Ježíš v Markovi 10,6 tvrdí, že „na počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu‘“, tzn. že my lidé jsme muži a ženami od samotného počátku existence tohoto světa … a nikoliv až někde na jeho konci. Podle evoluční časové stupnice se však člověk objevuje až jako jakýsi vedlejší a poslední produkt miliard let trvajícího evolučního boje o přežití. Skutečná otázka tedy zní: „Mýlil se Ježíš?“. (Mezi další pasáže Nového Zákona zmiňující se o tom, že lidstvo bylo stvořeno na začátku, nikoli až na konci dějin, patří (Lukáš 11,50-51) ²⁴ a (Římanům 1,20).²⁵ Tyto skutečnosti vedly některé, jako například významného teistického evolucionistu Francise Collinse, k závěru: „Jestliže Ježíš jako konečná lidská bytost čas od času chyboval, pak není vůbec žádný důvod předpokládat, že by Mojžíš, Pavel a Jan napsali texty Písma bez chyby. Spíše je moudré předpokládat, že bibličtí autoři se vyjadřovali jako lidské bytosti píšící z perspektivy svých vlastních konečných a porušených horizontů.“²⁶ Pokud by to byl pravdivý závěr, pak by to zpochybnilo vše ostatní, co kdy Ježíš řekl, a zároveň podkopalo Božskou inspiraci a naprostou neomylnost Písma. ²⁷

• Dokončení stvoření.

1. Podle Božího Slova bylo stvoření vesmíru dokončeno 7. dne stvořitelského týdne.²⁸ Bůh již od té doby vesmír netvoří. Z evolučního hlediska se však vesmír a vše v něm stále zásadním způsobem vyvíjí a dovytváří.

• Kvalita stvoření.

1. Jak již bylo zmíněno, smrt, nemoci, rakovina, bolest a utrpení vstoupily na svět až po pádu člověka, nikoliv před ním. Představa evoluce založená na uniformitaristickém výkladu fosilního záznamu však zasazuje všechny tyto následky morálního pádu lidstva do doby dávno předtím, než se dle evoluce na scéně objevil první člověk. Pokud Bůh zamýšlel, aby se zvířata v dokonalém světě navzájem pronásledovala a zabíjela (požírala), proč popisuje nové Nebe a novou Zemi těmito slovy?: „Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře“ (Izajáš 65,25). Ze stejného důvodu nedává smysl ani text v (Římanům 8,20-22)²⁹ nebo v závěru Bible v knize (Zjevení 21,4).³⁰

Když křesťané kapitulují před kanonizací (zbožštěním) lidského názoru namísto Slova Božího, nekřesťané se jen smějí, protože jejich podezření se tím opět potvrzuje, že totiž všechny karty má v rukou (materialistická) věda a nikoliv Písmo.

4. Vzniká zde hermeneutický precedens. Komentáře ke knize Genesis svědčí už dva tisíce let o tom, že za ortodoxní výklad byl vždy považován pouze přímý, doslovný přístup k textu, který historický narativ (vyprávění) o stvoření veškerenstva bere jako reálnou historii.³¹ Dnes však existuje mnoho konkurenčních výkladů. Stojí proto za zmínku, že tzv. rámcová hypotéza, teorie dny/věky, teorie mezer, teorie analogických dnů, Genesis jako mýtus, teorie progresivního stvoření a teistická evoluční teorie mají všechny svůj původ až v 19. a 20. století. Jak poznamenal D.W. Hall: „Je velmi obtížné reprodukovat křesťanskou literaturu z doby před rokem 1800 používající přísnou exegetickou metodologii, která by obhajovala něco jiného než doslovný výklad 1. až 11. kapitoly Genesis.“³² Pokud dovolíme, aby (měnící se) veřejné mínění určovalo výklad první knihy Bible, co nám brání v tom, abychom podobným způsobem zohavili i těch dalších 65 knih Bible? Pokud si hodláme nasadit naturalistické (materialistické) brýle ve snaze vyřešit otázku našeho původu – co nebo kdo nám zabrání, abychom stejný výkladový rámec použili i jinde (v jiných otázkách)? Jak chceme materialisticky interpretovat zázraky Staré Smlouvy?Plovoucí železná sekera z 2. Královské 6. kap., Ježíšovo narození z panny, proměna vody ve víno na svatbě v Káně galilejské, rozmnožení chlebů a ryb, chůze Ježíše Krista po vodě nebo vzkříšení z mrtvých? Nic z toho není dle materialistické „vědy“ ani vzdáleně možné, (jelikož ta uznává pouze to, co se děje dnes a denně v souladu se známými přírodními zákony – pozn. překl.). Měli bychom si tedy i zde nechat diktovat názory materialistické „vědy“? Je jasné, že jeden kompromis vede k dalšímu … a ten k dalšímu atd.

5. Jedná se o výsměch Kristu a křesťanství. Evoluční přístup totiž fakticky degraduje knihu Genesis na pouhý příběh „ušitý na míru“. Když křesťané kapitulují před kanonizací (zbožštěním) lidského názoru namísto Slova Božího, nekřesťané se jen smějí, protože jejich podezření se tím opět potvrzuje, že totiž všechny karty má v rukou (materialistická) věda a nikoliv Písmo. Vezměme si kupříkladu tvrzení skeptika z 19. století George Foota, který napsal: „Jestliže sám člověk pochází nebo vzešel z nižších forem života; jestliže se vyvíjel po tisíce generací z opičích předků; nutně z toho vyplývá, že rajská zahrada je pohádkou, že Adam a Eva nebyli prvními rodiči lidského rodu, že morální pád prvních lidí je orientální legendou, že prvotní hřích je teologickou pomluvou lidstva, že vykoupení v Kristu je nesrozumitelným dogmatem a Kristovo vtělení pozůstatkem starověké mytologie.“³³

6. Se okrádáme o skutečné odpovědi na otázky ohledně našeho původu a zároveň zcela nekriticky (bez pochybností) přijímáme hlavní argumenty naturalismu, ateismu či agnosticismu. Je potřeba si uvědomit, že pokud evoluce neplatí (nedošlo k ní), pak jsou tyto světonázory odsouzeny k naprostému krachu a zániku. Pokud se jako křesťané rozhodneme o otázce našeho původu mlčet a jen slepě přebírat pohledy materialistické vědy, pak de facto přijímáme myšlení pohanského světa, což se ale pak zákonitě projeví jako Achillova pata celé naší apologetiky³⁴. Ponechat diskusi o našem původu pouze na úrovni „něco nebo někdo to udělal“ postrádá jakýkoliv smysl, protože většina světa tomu už dávno takhle věří. Na této úrovni se debata nevede a vést nemá. Dokonce i pánové Dawkins³⁵ a Hawking³⁶ nedávno připustili, že svět mohli vytvořit mimozemšťané. Skutečným problémem tedy není zda někdo vytvořil svět nebo zda nějaká síla či věc způsobila jeho vznik, ale zda má v této věci autoritu Boží Slovo (Bible) nebo naopak evoluční materialistická věda. Totiž teprve až se lidé podřídí Písmu, najdou Krista. V materialistické vědě Krista nenajdou určitě, i když poctivé zamyšlení nad velkolepostí Božího stvoření by je k Písmu a osobě Krista mohlo ³⁷ přivést. Abychom se tedy mohli účinně zabývat otázkou našeho původu způsobem, který je pro lidi relevantní a užitečný, musíme nejprve nechat promlouvat Bibli (Římanům 10,17)!³⁸ Pokud nejsme připraveni přijmout inspirované očité svědectví Někoho, kdo byl na samotném počátku vesmíru, kdo to všechno skutečně stvořil a ještě nám řekl, jak to udělal, pak ztrácíme jediné skutečné odpovědi, které na tomto světě máme. Bez nich nejsme schopni jakkoliv pomoci milionům lidí, kteří si dnes kladou tyto otázky. Například Marcus Dods (1834-1909), který publikoval pouhých deset let po Darwinovi, nabádal své čtenáře v úvodním odstavci svého komentáře ke knize Genesis těmito slovy: „Hledá-li někdo přesné informace o stáří Země, o jejím vztahu ke Slunci, Měsíci a hvězdám nebo o pořadí, v jakém se na ní objevily rostliny a živočichové, je odkázán na nejnovější učebnice astronomie, geologie a paleontologie. Nikoho dnes ani na okamžik nenapadne odkázat seriózního studenta těchto oborů na Bibli jako na zdroj informací (vědomostí).“³⁹ Proč se tak ochotně přikláníme ke spekulacím lidí,⁴⁰ Pokud při svém zkoumání ⁴¹nebudeme brát ohled na Bibli, ztratíme jediné směrodatné⁴² údaje, které jako lidstvo máme!

7. Boha připravujeme o Jeho slávu. Evolucionisté tvrdí, že tento svět není produktem tvůrčí inteligence, ale naopak výsledkem fantastické shody náhod. Jakákoli syntéza evoluce s teismem (Biblí) tuto krádež Boha a Pravdy vylepšuje opravdu jen zcela nepatrně, jestli vůbec. Tvrzení, že Bůh stvořil tento svět pomocí brutálně marnotratného, bezmyšlenkovitého a nahodilého procesu, který navíc trval nepředstavitelné miliardy let, zcela podkopává Jeho nekonečnou moudrost a tvůrčí genialitu, které použil při pečlivém sestavování našeho vesmíru. Snadno a rádi uznáváme lidské umělce, vynálezce, architekty a inženýry za jejich inteligentní návrhy. Proč se minimálně stejně nedíváme i na Boha, vrchního Architekta všeho? Proč Ho tímto způsobem okrádáme o uznání a obdiv, které si zaslouží? Zamysleme se nad slovy 19. žalmu ⁴³

Na závěr si dovolím citovat slova Roberta Jastrowa: „Pro vědce který žil celý život ve víře v moc rozumu celý příběh končí jako zlý sen. Zdolával hory nevědomosti a teď se chystá pokořit ten nejvyšší vrcholek. Jak se tak ale drápe přes poslední výčnělek skály, zdraví ho skupina teologů, kteří na onom vrcholu sedí už po staletí… To, že existuje něco, co bychom nazvali nadpřirozené síly, je již nyní, myslím, vědecky dokázaná skutečnost.“⁴⁴

Budete patřit k těm, kteří už dávno sedí na vrcholu hory?

Autor: Martin Duboisee De Ricquebourg
Překlad do češtiny a redakční úprava: Libor Votoček, Adéla Neubertová