Kdo stvořil Boha?
Cokoli, co se začíná dít, musí mít příčinu. Jestliže začínáte číst tento článek, předcházelo tomu jeho rozkliknutí. Jestliže začínáte odemykat dveře, předcházelo tomu vsunutí klíče do zámku. Jestliže začínáte padat ze stromu, předcházelo tomu zlomení větve pod vaší vahou. Jestliže začíná pršet, předcházela tomu kondenzace vodních par v atmosféře. Jestliže došlo v laboratoři k výbuchu, předcházelo tomu smíchání nevhodných chemikálií nešikovným chemikem. Jestliže se poprvé v životě nadechujete vzdušného kyslíku, předcházelo tomu vaše narození. Jestliže se na prehistorické Zemi poprvé objevuje život, předcházel tomu jeho vznik. Cokoli, co začíná existovat, co se začíná dít, musí mít příčinu. A vždycky má.
Je významný a naprosto zásadní rozdíl mezi příčinou děje, který teprve začíná probíhat, a děje, který už probíhá.
Předchozí odstavec jste četli nějakou dobu, dejme tomu třicet sekund. Jakou příčinu mělo vaše čtení před třiceti sekundami už jsme si napsali. Začali jste, a to tím, že jste rozkliknuli článek. Ale jakou příčinu mělo vaše čtení před pěti sekundami? Jenom jednu: četli jste už před tím. A jakou příčinu mělo vaše čtení před deseti sekundami? Tu stejnou: četli jste už před tím. Mělo vaše čtení nějakou příčinu i před patnácti sekundami? Samozřejmě, jednu. Pořád tu stejnou. Četli jste už před tím.
Je významný a naprosto zásadní rozdíl mezi příčinou děje, který teprve začíná probíhat, a děje, který už probíhá. Začátek děje má nějakou externí, svéráznou příčinu. Zlomí se větev, otočíte klíčem v zámku, chemik smíchá chemikálie, otevřete knihu… Avšak děj, který už nějakou dobu plyne, má v každý moment příčinu jen jednu jedinou, a nijak zvlášť zajímavou. Děl se už před okamžikem.
Jenže všechno, co existuje, nemusí mít svoji příčinu. Tu musí mít jenom to, co začíná existovat, co má nějaký počátek v čase.
Dovolím si teď citovat krásnou a čtivou knihu Vzdálené světy. Pokud byl pozemský život stvořen inteligentním designérem, tak i tento „designér je formou života, a také on by musel nějak vzniknout. Navíc můžeme bezpečně usuzovat, že i nejjednodušší představitelný designér je stále mnohem složitější než nejprimitivnější možná forma života obecně, a tudíž je jeho spontánní vznik přiměřeně méně pravděpodobný.“ 1 Dawkins k tomu dodává: „Hypotetický konstruktér okamžitě vyvolává ještě složitější problém, a sice kdo zkonstruoval konstruktéra.“2 „Bůh představuje nekonečný regres, k jehož opuštění nám sám nedokáže pomoci.“3 Proč? „Protože každý Bůh schopný cokoli konstruovat by musel být dostatečně složitý na to, aby vyžadoval totéž vysvětlení.“4 Jinými slovy, pokud pozemský život stvořil bůh, sám musí být ještě složitější. A tohoto složitějšího boha by musel stvořit ještě komplikovanější bůh a tohoto boha ještě nějaký sofistikovanější bůh… a tak bychom mohli pokračovat donekonečna, kvůli čemuž stvoření a Stvořitel nejsou smysluplným řešením otázky původu.
Jenže všechno, co existuje, nemusí mít svoji příčinu. Tu musí mít jenom to, co začíná existovat, co má nějaký počátek v čase. Bible Bohu připisuje slova „Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ (Zjevení 22,13). „Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.“ (Jan 1,3).
O křesťanském Bohu nelze říci „začal existovat tehdy a tehdy“. Bůh nemá počátek v čase, On čas stvořil. Pokud nikdy nezačal existovat, ale existuje odjakživa, nelze požadovat příčinu Jeho existence. Od okamžiku, kdy se rozběhl čas, vždy bylo možné říci: „Bůh byl už před tím.“ A pokud půjdeme dále, za počátek samotného času, najdeme pouze věčnost, bezčasovost. Jestliže je Bůh věčný, nadčasový, jestliže je Stvořitelem času, příčinu mít nejen že nemusí, ale přímo nemůže a nemá.
Jestliže je Bůh věčný, nadčasový, jestliže je Stvořitelem času, příčinu mít nejen že nemusí, ale přímo nemůže a nemá.
Je poměrně snadno představitelné, že čas nemusí nikdy skončit a poběží pořád a pořád. Hůře se představuje, že někdy neexistoval a má svůj počátek. Představa Boha, který stvoří čas a o kterém vždy můžeme prohlásit „byl tu i před tím“ je pro lidský mozek těžko uchopitelná. Ovšem fakt, že je pro nás něco nepochopitelné, neznamená, že to nemůže být pravdivé. Kvantová fyzika nám také ukazuje naprosto absurdní a bizarní tvář světa, zcela se vymykající lidskému chápání, a přesto o ní víme, že je to ta nejpřesnější věda ze všech.5 6
Protože má vesmír počátek a není věčný, musí mít i příčinu. Objev rozpínání vesmíru byl silně pro-náboženský, a proto se mu ateisté zpočátku bránili.
Současné ateisty může představa věčného, nezapříčiněného Boha provokovat a nemusí chtít toto vysvětlení uznat. I Dawkins předešlé vysvětlení zavrhuje slovy „vágní pseudofilozofování ve smyslu, že Bůh existoval vždycky nebo stojí mimo přírodu nevysvětluje vůbec nic.“7 Nepovažuji za adekvátní, že ve své téměř pěti set stránkové knize věnuje biblickému vysvětlení pouhé čtyři odmítavé řádky, když vnímá křesťanství jako svého úhlavního nepřítele, ale chápu, že kdyby těch řádků mělo být více a kdyby se měl k biblickému vysvětlení vyjádřit podrobněji, svoji ateistickou knihu by ani nemusel psát. Toto biblické vysvětlení je z logického hlediska zcela v pořádku a bylo přijímáno i ateisty před sto lety. Tehdy si totiž vzdělanci mysleli o hmotě a energii totéž, co křesťané o Bohu. Věřili ve statický vesmír, který se nerozpíná, který nemá počátek a proto ani příčinu. Tehdy vesmír nepotřeboval žádného stvořitele. Křesťané věřili ve věčného Boha, ateisté ve věčný vesmír.
Navzájem si neměli co vyčítat. Rovnováha se zhroutila, až když Edwin Hubble roku 1929 odhalil rozpínání vesmíru. Pokud se vesmír rozpíná, někdy v minulosti zaujímal maličký prostor a rozpínat se začal. Najednou bylo zřejmé, že vesmír musel mít počátek. Hmota a energie ztratily svůj status věčnosti. Protože má vesmír počátek a není věčný, musí mít i příčinu. Objev rozpínání vesmíru byl silně pro-náboženský, a proto se mu ateisté zpočátku bránili. A dnes, sto let po tomto objevu, už zapomněli na své moudré předchůdce, kteří moc dobře věděli, že co má počátek, musí mít i příčinu… a co nemá počátek, nemá ani příčinu.
Ač se radikálně změnilo naše vnímání vesmíru, na biblickém textu se nezměnilo nic. Bůh je stále popisován jako věčný, existující odjakživa, a proto svého stvořitele mít nejen že nemusí, ale přímo nemůže a nemá.8
Petr Jelínek
