Jsme ve vesmíru sami?

Otázka existence života mimo planetu Zemi fascinuje lidstvo po staletí. Pokud by byla existence života jinde ve vesmíru potvrzena, jaké závěry by to znamenalo pro křesťanství?

Vesmír je obrovský. Je tak rozlehlý, že kdyby světlo mělo letět od jednoho konce vesmíru ke druhému, trvalo by mu miliardy let, než by tuto vzdálenost překonalo. Jsou v něm stovky miliard galaxií a v každé z nich jsou stovky miliard hvězd. Mnohé z nich obíhají planety. Objevených terestrických planet, tedy takových, které jsou podobné naší Zemi, v posledních letech přibývá jako hub po dešti. ¹
Zdá se velmi pravděpodobné, že je ve vesmíru nespočet míst, kde by mohl život být. Je tam ale?

Sluneční soustava je pravděpodobně pozemským životem kontaminovaná už dávno. Když na Zemi dopadne asteroid, může úlomky pozemských hornin vymrštit daleko za hranice oběžné dráhy. V horninách jsou schované bakterie, z nichž mnohé by takové přetížení zvládly, stejně jako vesmírnou radiaci, vakuum a extrémní teploty.⁵ V principu je možné, že na tělesech Sluneční soustavy pozemský život vesele bují. Jak je to ale za jejími hranicemi? Evoluční nadšenci i astrobiologové se často nechávají slyšet, že „je to velmi pravděpodobné. Konec konců, pokud život samovolně vznikl na naší planetě, proč by nevznikl i na jiných srovnatelných místech? Následně by se mohl biologickou evolucí vyvíjet stejně jako u nás a ve výsledku může být vesmír plný inteligentních civilizací.“

Ve vesmíru jsou stovky miliard galaxií a v každé z nich jsou stovky miliard hvězd. Mnohé z nich obíhají planety. Objevených terestrických planet, tedy takových, které jsou podobné naší Zemi, v posledních letech přibývá jako hub po dešti.

O tom, zda mimozemšťané existují, jak by mohli vypadat, jak by mohli komunikovat, jaké by mohli ovládat technologie a proč jsme je ještě neobjevili, bylo napsáno nepřeberné množství vědeckých i vědecko-fantastických textů. V tomto článku bych rád vysvětlil, jaké důsledky by mělo potvrzení existence života mimo planetu Zemi na křesťanský světonázor.

Vesmír je obrovský. Je možné, že Bůh stvořil v celém vesmíru jedno jediné lidstvo a zanechal nás žasnout nad obrovitostí svého díla. Lákavější mi ale přijde představa, a ve skrytu duše doufám, že Bůh stvořil lidstev více. Že tu nejsme sami.

Pokud by byl ve vesmíru potvrzen neinteligentní život, tedy život na úrovni našich bakterií, rostlin či zvířat, který by prokazatelně nepocházel ze Země, bylo by to zvláštní.

K čemu by Bůh tvořil tvory, když ne kvůli inteligentním bytostem, které by se z nich mohly radovat a měly z nich užitek? Bůh nejedná bezúčelně. Považoval bych za podivné, že na některé planetě stvořil jenom neinteligentní život, který Boha nedokáže chválit a uctívat, který nedokáže komunikovat s jinými stvořenými bytostmi. Existence pouhého neinteligentního života v rámci křesťanského světonázoru nedává příliš smysl. Avšak ani ho nevyvrací. Je to jen divné. V takovém případě bych si spíše říkal, že někde hodně hodně blízko bude i ten inteligentní život, jen se nám ho zatím nepodařilo najít.

Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy. Příčinou jeho smrti nebylo ukřižování, ale hřích. Vzal na sebe hříchy všech smrtelníků, aby kvůli hříchu nemuseli umírat oni, a mohli žít věčně, až přijde čas.

Ovšem potvrzení existence inteligentní civilizace, to je úplně jiný šálek kávy. To je přímo oceán vroucího kafe. Už Giordano Bruno takovými myšlenkami provokoval církev. Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy. Příčinou jeho smrti nebylo ukřižování, ale hřích. Vzal na sebe hříchy všech smrtelníků, aby kvůli hříchu nemuseli umírat oni, a mohli žít věčně, až přijde čas. Ježíš Kristus jakožto součást Božské trojice má cenu neskonale převyšující nejen veškeré lidstvo, ale celý vesmír. Pokud zemřel za hříchy smrtelníků, není pochyb, že by se to týkalo všech smrtelníků v celém vesmíru. Jenže zemřel tady. Na planetě Zemi. My jsme to zažili, my jsme to viděli, my o tom máme zprávu v Bibli, my můžeme provádět archeologické vykopávky v Palestině a Izraeli, my můžeme studovat svitky z Kumránských jeskyní. My, ne hříšný a smrtelný obyvatel nějaké vzdálené planety. Šel snad Ježíš na smrt i tam? Nedává vůbec smysl, aby Ježíš zemřel víckrát. Aby musel svůj život obětovat na každé hříšné planetě zvlášť. Jedna jeho smrt stačí na vykoupení celého vesmíru. Zároveň by bylo extrémně nerozumné i nespravedlivé vůči smrtelníkům obývajícím jiné světy, aby po nich byla požadována víra v události, které se uskutečnily na naší planetě, ale nikoli u nich. Pro nás je dosažitelné dozvědět se o Kristu a uvěřit v něj. Misionáři už byli i v pralesích. Ale jak by se o něm a o jeho oběti dozvěděli obyvatelé jiných planet? Tam jsme zatím misionáře rozhodně nevyslali.

Hřích a smrt jsou křesťanstvím povoleny pouze na Zemi.

Domnívám se, že závěr je zcela nekompromisní. Hřích a smrt jsou křesťanstvím povoleny pouze na Zemi. Pokud by tedy byla objevena mimozemská civilizace, jejíž příslušníci by byli smrtelní stejně jako my, znamenalo by to fatální ránu pro křesťanství. Jestliže jednou navážeme rádiový kontakt s jinou civilizací, která nám v komunikaci potvrdí, že věří ve svoji evoluci, staví raketoplány a pohřbívá své mrtvé, bude to důkaz, že křesťanství je mýtus. Stejně tak, pokud se jednoho dne nad Zemí objeví kosmická loď, ze které na nás začnou mimozemšťané pálit laserové paprsky smrti, budeme vědět, že nás Bůh nespasí. Ani od nich, ani od hříchu.

Z předešlého odstavce vyplývají dva závěry:

První je ten, že křesťan se nemusí útoku agresivní mimozemské civilizace bát. Někteří vědci zabývající se hledáním mimozemského života upozorňují, že nemusí být úplně nejbezpečnější o sobě dávat vědět.⁶ Pokud budeme do vesmíru příliš nahlas křičet „Jsme tady a hledáme vás“, také se může stát, že opravdu někdo přiletí.

Pokud je křesťanství pravdivé, jiné vraždící civilizace ve vesmíru nejsou. Jenom my. Bát se jejich útoku tedy nemusíme.

Ovšem ne si popovídat o teorii všeho a smyslu života, nýbrž smést nás z povrchu – jako to sami děláme mravencům, když stavíme dálnici – aby pak ze Země vytěžili, co se dá. Křesťan se může bát lecjaké války, ale hvězdné opravdu ne. Jestli nás vyhladí nějaká civilizace, pak jedině jiná pozemská. Pokud je křesťanství pravdivé, jiné vraždící civilizace ve vesmíru nejsou. Jenom my. Bát se jejich útoku tedy nemusíme.

Druhý závěr je ten, že křesťanství lze v principu vyvrátit. Ateisté často namítají, že s Bohem ve vědeckých teoriích nemohou počítat, protože „z hypotézy existence Boha neplynou žádné vědecky ověřitelné důsledky. Všemocný Bůh může vědcům podstrkovat libovolné výsledky jejich experimentů. Hypotéza Boha není testovatelná, natož opakovatelně, jak se na vědu sluší a patří.“⁷ Nejsem sice ani zdaleka přesvědčen, že by měla být hypotéza Boží existence do vědy zahrnuta, ale není pravda, že by nám všemocný křesťanský Bůh mohl provádět kdejakou škodolibost.

Z hypotézy Boží existence plyne důsledků celá řada. Například, pokud ve vesmíru natrefíme na mimozemskou civilizaci, jejíž jedinci budou prokazatelně smrtelní a hříšní, křesťanství je mýtus.

Je to Bůh pořádku. Jeho vlastnosti jsou v Bibli popsány. Určité jednání je mu vlastní, určité se mu zcela protiví. Není lehkomyslný, lstivý a nejedná s námi nepředvídatelně. Z hypotézy Boží existence plyne důsledků celá řada. Domnívám se, že určitými způsoby testovatelná a vyvratitelná je. Jeden takový způsob jsem vysvětlil v článku Teistická evoluce, zde je druhý: Pokud ve vesmíru natrefíme na mimozemskou civilizaci, jejíž jedinci budou prokazatelně smrtelní a hříšní, křesťanství je mýtus. Pokud najdeme vyspělou civilizaci, která nám potvrdí svoji smrtelnost, třeba i tím, že jednoho jejich jedince zajmeme a zabijeme, zabijeme tím i celé křesťanství. Pokud si mimozemská civilizace najde nás a sama začne útočit, hypotéza existence křesťanského Boha bude vyvrácena.

Naprosto odlišnou situací by ovšem bylo to, kdyby jiné civilizace existovaly, ale nebyly by hříšné a smrtelné. Jak už jsem napsal, vesmír je obrovský. Je možné, že Bůh stvořil v celém vesmíru lidstev více. Že tu nejsme sami.

Vesmír může být plný rájů obývaných lidmi, kteří nezradili Boha, žijí věčně, a pozorují dramatický zápas mezi Bohem a satanem odehrávající se na naší planetě. Třeba to tak je a vesmír je plný inteligentních civilizací, které na vlastní kůži nikdy nepoznaly smrt.

Možná jsme jenom poslední „experiment“, ten nevydařený. Vesmír může být plný rájů obývaných lidmi, kteří nezradili Boha, žijí věčně, a pozorují dramatický zápas mezi Bohem a satanem odehrávající se na naší planetě. I devátý verš čtvrté kapitoly Prvního listu Korintským bývá někdy vykládán tak, že jsme divadlem pro jiné světy. Třeba to tak je a vesmír je plný inteligentních civilizací, které na vlastní kůži nikdy nepoznaly smrt.

Pokud takové nezkažené bytosti vesmír obývají, je fascinující si uvědomit, že jsme v principu schopni dosáhnout Božího ráje. Naše technologie v současnosti na mezihvězdné cestování nestačí, ale pokud bude svět světem ještě za mnoho generací, mohla by věda takovou možnost najít. Je lákavá i děsivá představa, že bychom snad mohli nasednout do rakety a docestovat k neumírajícím lidem, kterých se nikdy nedotklo zlo.

Osobně nepředpokládám, že by to Bůh dovolil. Každou takovou civilizaci by před naší návštěvou nejspíš chránil. Nemalou obranou je už ta nepřekonatelná vzdálenost. Ale přesto je představa, že jsme v principu schopni nahlédnout Bohu do ráje, fascinující. Nás by to samozřejmě nespasilo.

Nemůžeme získat věčný život tím, že se do ráje přestěhujeme raketou.

Nemůžeme získat věčný život tím, že se do ráje přestěhujeme raketou. Naše těla by stále byla zkažená a smrtelná. Ale vědomí, že bychom se tam snad osobně i s kamerami dokázali podívat, působí neodolatelně. A nepopírám, že i velice hrdě. Až hříšně hrdě.

Možná je celý vesmír stvořený jenom pro náš úžas. A možná je plný dokonalých světů, kde se neumírá. Ať tak či onak, jediná cesta, jak se do země neumírajících můžeme natrvalo dostat my, je přijmout tuto možnost jako Kristův dar.

Petr Jelínek