14 zastavení na křížové cestě: třetí zastavení

Ježíš padá pod křížem poprvé

Ježíš nese těžký kříž, slábne a padá. Nikdo mu nehodlá pomoci. Vojáci chtějí jen skončit svou službu a vrátit se domů, a tak na něj křičí, aby vstal a pokračoval v cestě. Snažil se vyhnout tomu, aby spadl, byl připraven nést svůj úděl a dojít až na Kalvárii. Možná že přemýšlel, zda nespadl právě proto, že se příliš soustředil na to, aby zůstal na nohou, místo aby se spoléhal na svého Otce. Z jeho pádu se můžeme něco naučit. I my padáme, pokud se snažíme uspět pouze vlastními silami. Ježíš na chvíli zapomněl dovolit Otci, aby skrze něj jednal a vedl jeho kroky.

Není to tak i v našich životech? Často i my na sebe bereme víc, než dokážeme zvládnout. Dáváme si cíle, které se zdají být dobré, ale ve skutečnosti nejsou. Často sledujeme dobré cíle, ale ze špatných důvodů, s egoistickými touhami.
I my se někdy náhle unavíme, i když naše úsilí stojí teprve na počátku. Spěcháme, abychom měli vše za sebou, a práce, kterou děláme, není kvalitní. Někdy také ztrácíme pozornost, nepříjemné věci odkládáme a když přichází těžkosti, vše vzdáváme. Klesáme pod tíhou svých křížů.

K tomu, abychom upoutali pozornost Boha, nepotřebujeme úspěchy. Když se nám něco podaří, je to v první řadě hlavně díky jeho milosti. Naše úspěchy patří Bohu. Avšak Bůh touží po nás samotných, ne po našich úspěších.Ve všem, co děláme, bychom se měli nejprve modlit k Bohu a ptát: Je tohle to, co si Bůh přeje? Oslavujeme tím Jeho jméno? Měli bychom se snažit poznat jeho vůli a její význam pro náš život. A pak, když začneme jednat, měli bychom otevřít své srdce Bohu a dovolit mu, aby jednal skrze nás.