Mnoho mocných činů, které nejsou zapsány
Když se vrátím k úvodnímu biblickému verši, nejsme seznámeni se vším, co Ježíš udělal na této zemi, protože to není zapsáno. Můžeme listovat v Bibli, ale řadu věcí, které Ježíš udělal, tam nenajdeme. Ono se to sice stalo, ale my to nevíme. To, že to nevíme, ale neznamená, že se to nestalo.
My jsme si někdy ani neuvědomili, že právě tehdy za nás, už ne někdo, ale Ježíš, učinil mocný čin. A to se mohlo týkat záchrany našeho života, například při jízdě autem.
Můžeme listovat nejen v knize, ale můžeme „listovat“ i v naší paměti. Je mnoho událostí a životních okamžiků, které si pamatujeme. Řešili jsme to a to, stalo se to a to, a my jsme situaci zvládli. Nebo také vzpomínáme, že se událo to, či ono a my jsme měli „štěstí“, že se to podařilo. Nebo že nám „přála náhoda“. A potom je zde třetí možnost, že jsme něčím „prošli,“ něco se v souvislosti s námi událo a my jsme ani neregistrovali, že jsme vyvázli ze situace v pořádku. Otázkou je, zda-li to opravdu bylo pouze štěstí či náhoda, nebo máme za pomyslném štěstí a náhodou hledat víc. A další otázkou je, zda-li to, co jsme si ani neuvědomili, ale stalo se to, bylo, „řešeno“ někým, kdo stál při nás.
A tak znovu opakuji, můžeme listovat nejen v knize, ale můžeme „listovat“ i v naší paměti, a musíme pouze konstatovat, že mnoho z toho, co pro nás „někdo“ udělal, jsme zapomněli. A může to být ještě jinak. My jsme si někdy ani neuvědomili, že právě tehdy za nás, už ne někdo, ale Ježíš, učinil mocný čin. A to se mohlo týkat záchrany našeho života, například při jízdě autem. Mohlo se to týkat našeho fyzického zdraví, myšlenky, nebo slov, která nám přišla na mysl ve chvíli, když jsme je potřebovali. Mohlo se to týkat setkání a seznámení s někým, kdo je dnes naším partnerem, či partnerkou, mohlo se to týkat ochránění našich dětí před negativním vlivem nebo před zlým člověkem. Bylo by možné jistě pokračovat dál a dál. Dávat další příklady situací, které jsme sice prožili, ale které jsme si neuvědomili, nebo situace, kdy jsme po zdárném řešení přisoudili ono řešení náhodě nebo štěstí. Ale co když nejde o náhodu, ani o štěstí? Co když jsme unikli z velmi svízelné situaci, aniž bychom zaznamenali, že jsme takovou situaci právě prožili? Ano, Ježíš, Bůh pro nás udělal mnoho dalších mocných činů, které nejsou zapsány v naší paměti. Ale to neznamená, že se nestaly.
Často říkáme: „To byl zázrak, že se to nebo to stalo.“ Ale kdo ten zázrak udělal? Když jde „do tuhého,“ každý se obrací k Bohu.
Čím podložím toto tvrzení? Psycholog a teolog Vladimír Svoboda v rozhovoru s Petrou Hátlovou, 10. ledna 2022 pro web IDnes.cz, řekl: „Jakmile je smrt na dosah, začnou se modlit i zapřísáhlí ateisté.“ A to nemusí být zrovna otázka života a smrti. Může jít o jinou důležitou věc, a člověk vyslovuje jméno Boží, aby mu bylo pomoženo. Žel, až se věc zdaří, buď to nekomentuje vůbec, nebo „štěstí a náhoda udělali svoje“. Ale člověk nevolá o pomoc štěstí nebo náhodu, ale vyslovuje jméno Boží. Někdy také řekneme: to byl zázrak, že se to nebo to stalo. Ale kdo ten zázrak udělal? Zdaří se těžká operace a operatér podotkne, že by pacient neměl až tak děkovat jemu, ale spíše „tam nahoře“. Střídající fotbalista vběhne na hřiště a v té chvíli se také pokřižuje. Dítě vběhne do silnice a matka vykřikne Ježíš Maria. O čem to všechno svědčí? Když jde „do tuhého“, víme kam se obrátit. A když to přejde, víme kam se obrátit? A to jsou tady ještě situace, kdy vůbec nevíme, že jsme právě unikli něčemu zlému, nebezpečnému, vyvázli jsme z možné nehody atd.
A znovu se vracím k úvodnímu biblickému verši. „Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků (mnoho dalších mocných činů), které v této knize nejsou zapsány“. V knize naší paměti nemusí být všechno „zapsáno“, ale to ještě neznamená, že se to nestalo. A pokud si toto uvědomíme, a nezůstaneme „pouze“ u toho, co si pamatujeme, potom „musíme“ s vděčností poděkovat. A to když víme, a někdy i když nevíme přesně za co. Vedle toho si ještě můžeme uvědomit, že Bůh je ochoten pro nás dělat mnohé i nadále. A tak díky Pane za všechny tvoje mocné činy, které se při nás staly, ať už si to uvědomujeme nebo nikoliv. Evangelista Matouš napsal: „Abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5,45)
A vděčnost? To je koření života.
A vděčnost? To je koření života. Životní koučka Lenka Procházka napsala: „Stojíte v koloně, ve frontě na pokladnu, čekáte na vlak, co má zpoždění? Nevytahujte mobil, nenechte se umořit nudou, ale přehrajte si v hlavě film všeho, za co byste měli děkovat bohu i lidem. Třeba za to, že sice stojíte ve frontě, ale máte peníze na nákup, co máte v košíku. Že sice stojíte v koloně, ale jste ve svém autě. Představte si děti, které na vás doma čekají, a jak velké štěstí vlastně máte.“
A tak díky Pane za víru, kterou můžeme mít, že i v budoucnu ty budeš vstupovat do našich životů, ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Jan Dymáček
