Posuďte sami
Vím, že jsou lidé, kteří když jenom slyší název této knihy, mávnou rukou s tím, že je to nezajímá. Vím, že jsou lidé, kteří berou Bibli jako snůšku bájí, a proto ji zařazují do kategorie pověstí a pohádek. Nebo ještě někdo další podotkne, že sice něco z toho je pravda, ale určitě ne všechno. A do takové doby píše apoštol Pavel větu: „Mluvím k vám jako k rozumným lidem, posuďte sami, co říkám. (1. Korintským 10,15) A to je výzva, kterou bychom neměli přecházet mlčením nebo nezájmem.
Rozum si musíme ponechat, protože Bible a lidský rozum musí jít dohromady.
V Bibli se často hovoří o rozumu. O potřebě jej zapojit a používat v souvislosti s duchovními věcmi. Bible dokonce vybízí k tomu, aby člověk používal rozum v souvislosti se zprávami, které mu přináší. A přesto se mnoho lidí domnívá, že Boží věci a lidský rozum nejdou dohromady. Jako by se vzájemně vylučovaly. Vzpomínám na muže, který mi řekl, že na studium Bible nepřijde, protože by musel odložit rozum. Odpověděl jsem mu, že právě naopak. Rozum si musí ponechat, protože Bible a lidský rozum musí jít dohromady.
Apoštol Pavel píše do Korintu. (Město Korint byl starověký řecký městský stát, který používal dva námořní přístavy. Jeden na Egejském moři, druhý na Jónském moři. Dnes je archeologickou lokalitou. V současnosti je vystavěn o několik kilometrů dál nový Korint, který leží při Korintské šíji.) Pavel tedy píše do tehdejšího velkého, kosmopolitního města, střediska obchodu, kde se střetávaly kultury, filosofie i náboženství, kde bylo také mnoho neřesti a pohanských modloslužeb. O to bylo složitější vysvětlovat pravdy o Ježíši, protože „kdo se měl v tom názorovém chaosu vyznat“. Ale pisatel listu do Korintu, v souvislosti s přinášením evangelia, tedy biblické pravdy, podotýká, že adresáty svého dopisu považuje za rozumné lidi, kteří jsou schopni posoudit i svým lidským rozumem pravdivost, přednost, logiku i funkčnost toho, co jim přináší. Jste dospělí lidé, rozumní lidé, a proto posuďte sami, píše Pavel.
Můžeme posoudit, co nám tato dobrá, radostná zpráva přináší, proč je užitečná, na jaké otázky nám odpovídá, v čem má obrovské přednosti před ostatními náboženskými i filosofickými směry.
A to je úžasná věc. Ne to, že Pavel považuje Korinťany za rozumné lidi, ale to, že Boží poselství je pochopitelné, logické a natolik průzračné, že je můžeme posoudit i rozumem. I rozum nám dává odpověď a důvod pro přijetí tohoto evangelia. (Evangelium, řecky εὐαγγέλιον euangelion, znamená dobrá zvěst, nebo dobré zprávy). Můžeme posoudit, co nám tato dobrá, radostná zpráva přináší, proč je užitečná, na jaké otázky nám odpovídá, v čem má obrovské přednosti před ostatními náboženskými i filosofickými směry. Nejde o „tajemno“, které je třeba přijímat bez jakéhokoli ptaní se a přemýšlení. To není něco, co by se míjelo s rozumem a bylo třeba zapojit pouze emoce. To není něco, kdy je třeba konat rozkazy a nepřemýšlet. („Voják nemyslí, voják plní rozkazy“).
A tady se dostáváme do určitého protikladu. Bůh nám dává skrze Bibli poselství, které my lidé hodnotíme jako pověsti a něco, co nemůže jít ruku v ruce s rozumem. Ale Bůh nás naopak vybízí, abychom rozum neodkládali, a právě rozumem zhodnotili, co nám zvěstuje. Jako by nám chtěl říct: nebuďte předpojatí, jste „dospělí“ a rozumní lidé, a tak rozum použijte. Ale je zde právě to důležité: nebuďte předpojatí, nepodléhejte rozjitřené až popudlivě neklidné „emoční době“. Dívejte se kolem sebe, nahlédněte do dějin, zhodnoťte lidské snahy a možnosti a potom čtěte zprávy, které vám tady bibličtí pisatelé zanechali.
A vedle toho? Děkujme Bohu, že způsob, kterým svoje poselství přináší je pochopitelný, pro člověka logický, a člověk může zapojit svoje posouzení a svobodně se rozhodnout.
Jan Dymáček
