Jak a kdy vznikl Bůh?
Odpověď je daná úhlem pohledu toho, kdo odpovídá. Může jít o pohled teologický, který vnímá Boha jako věčnou a nestvořenou bytost, ale může jít také o pohled filosofický, který se snaží operovat s logikou. Jistě jsou i jiné výklady, například ten, který formuloval německý filosof Ludwig Feuerbach (1804–1872): „Nikoliv Bůh stvořil člověka, ale naopak člověk stvořil Boha.“ Nebo ten názor, který vysvětluje, že vesmír existoval odjakživa, tedy nebylo třeba, aby ho stvořil Bůh. Problém spočívá v tom, že jsme zatížení prostorově-časovým pojetím světa a všeho, co je na něm. Jestliže prohlásíme, že Bůh musel mít nějaký počátek, potom je zde otázka, co bylo před tím, než se zde objevil Bůh? Pokud zazní odpověď „nic“, potom je zde ihned nastolena další otázka, a to: jak vypadá „nic“, jak dlouho trvalo a co bylo před oním „nic“. Zajímavé je, že se lidé ptají na počátky Boha, ale neptají se na počátky vesmíru. Jak a kdy vznikl vesmír? A co bylo před vesmírem? A protože ani na tuto otázku není odpověď, italský filosof, matematik a astronom Giordano Bruno (1548–1600) to „vyřešil“ větou: „Bůh je věčný a hmota je věčná“. Člověk, který nevěří v existenci Boha, není schopen odpovědět na otázku, kdy a jak se zde objevil vesmír. Věřící člověk není schopen odpovědět na otázku, kdy a jak se zde objevil Bůh. Ne proto, že by nevěděl pouze jak a kdy, ale proto, že je nad jeho možnosti pochopit nekonečno, věčnost a neexistenci počátku.
A tak kdo stvořil Boha? Nikdo. Bůh nemá počátek ani konec. On je věčný. Je počátkem všeho. Bůh prostě existuje. On nepatří mezi stvoření, On je Stvořitelem. Že tomu nerozumíme? A právě to je důvodem, proč Boha nebereme vážně? Kolika dějům v přírodě, v rostlinné i živočišné říši nerozumíme, a přesto je akceptujeme s tím, že tomu sice nerozumíme, ale přesto to existuje. Kolika věcem v souvislosti s tím, co používáme k běžnému životu nerozumíme, jak fungují, a přesto to používáme. Kolik věcí jsme neviděli, kolik věcí si nemůžeme ověřit, a přesto hrají v našem životě významnou roli.
A tak se podívejme do Bible. Co říká o Bohu: „Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalm 90,2) „Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.“ (1. Timoteovi 1,17) „Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.“ (Zjevení Jana 1,8)
Nedivme se tomu, že si to nedovedeme představit. Jde pouze o naši neschopnost. Můžeme si pomoci pouze vírou. Ale ona víra ve věčného a všemohoucího Boha je přesto všechno logičtější než nevíra v Něho. Protože logičtější je věřit v mocného Stvořitele než věřit v nahodilý vznik všeho. A vedle toho je zde ještě jeden neskutečný dar. Bible to vyjadřuje takto: „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Izajáš 40,28–31)
Jan Dymáček
