Co mám dělat, abych byl zachráněn?
Hovoříme-li o křesťanských kořenech Evropy, potom na tomto místě byly položeny jejich základy.
To první, velmi významné, je skutečnost, že Filipis bylo prvním městem v Evropě, kde Pavel hlásal evangelium. Zde byla apoštolem Pavlem také pokřtěna první křesťanka v Evropě, jménem Lýdie. Dodnes lidé navštěvují místo, kde se tak stalo a mnohé tamější objekty nesou právě jméno této ženy. Hovoříme-li o křesťanských kořenech Evropy, potom na tomto místě byly položeny jejich základy.
Ale v tomto městě se stala ještě jiná významná událost, která má co říct i do dnešní doby. Apoštol Pavel, se svými spolupracovníky navštívil toto město při své druhé misijní cestě kolem roku 49-50 po Kr. Ale stalo se, že: „… je předvedli před soudce a řekli: ‚Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit.‘ Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal.“ (Skutky apoštolů 16, 20-23) Jenže tito muži se modlili, oslavovali Boha a nastalo zemětřesení, kdy se dveře vězení otevřely (Skutky apoštolů 16,25-26). Když žalářník pochopil co se stalo, chtěl se zabít, protože si myslel, že mu vězňové utekli. Apoštol Pavel mu v tom ale zabránil. A právě tehdy vyslovil žalářník onu důležitou větu: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ (Skutky apoštolů 16,30) (Některé překlady používají slovo „spasen“.)
Nekladou si tuto otázku i lidé dnešní doby? A to v různých osobních i společenských situacích? Co mám dělat, abych nemusel mít strach z války, z epidemie, či z jiného nebezpečí? Co mám dělat, abych zachránil své vztahy, dobře vychoval své děti, sehnal příhodné zaměstnání, dokázal unést osamělost, uměl se smířit s přibývajícím věkem, se svojí nemocí, nebo s nemocí svých nejbližších, s rozvodem svých dětí? Co mám dělat, abych neměl strach z budoucnosti, ze smrti? Co mám dělat, aby můj život měl smysl, abych překonal pocit své nedostatečnosti? Co má dělat, abych se vyhnul vyhoření? A bylo by možné v tomto seznamu věcí které lidi trápí jistě pokračovat. Nemyslím, že existuje na všechny tyto otázky nějaká jednoduchá, jednoznačná, prefabrikovaná odpověď. Záleží na konkrétní situaci, na naší angažovanosti, naší ochotě se nejenom ptát, ale také něco pro vyřešení otázek udělat.
Není to právě to, na co v návalu otázek a snaze věci řešit, zapomínáme? A není to škoda? Vždyť to je nabídka, která neplatila pouze pro žalářníka ve Filipis, ale platí i dnes pro každého, kdo je ochoten tuto nabídku přijmout.
Ale přesto stojí za to si připomenout odpověď, kterou žalářníkovi dal apoštol Pavel. „Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (Skutky apoštolů 16,31) Ono slovíčko „věř“ neobsahuje pouze víru v existenci Ježíše Krista, ale také důvěru v Něho. Není to právě to, na co v návalu otázek a snaze věci řešit, zapomínáme? A není to škoda? Vždyť to je nabídka, která neplatila pouze pro žalářníka ve Filipis, ale platí i dnes pro každého, kdo je ochoten tuto nabídku přijmout. „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ (Žalm 46,2) „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ (Izajáš 41,10) „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28) „On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Izajáš 40,29.31) Je možné ještě srozumitelněji vyjádřit nabídku, kterou nám Bůh dává, a kterou my lidé často nevnímáme? Je to nabízená ruka k pomoci. Pouze je třeba ji přijmout a zkusit. Přesto všechno je zde jedna podmínka: „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.“ (Žalm 145,18) Bůh nepřichází s pomocí na lusknutí našich prstů. Nepřichází na povel „tak ukaž co umíš“. Ale pokud uvěříme, důvěřujeme a prosíme opravdově, potom zasahuje. Možná ne hned, možné ne tak, jak si představujeme, ale vždy mu jde o naše dobro. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jeremiáš 29,11)
Jan Dymáček
