Není panovník jako Panovník

Způsob bojů se mění, ale mrtví zůstávají. Jen během 20. století bylo na celém světě 211 válek, za něž zaplatilo životem nejméně 100 milionů lidí. A od začátku 21. století už zažil svět 40 válečných konfliktů, při nichž zahynulo nejméně 1 400 000 lidí.

K čemu jsou na světě války? Kdo je vymyslel a proč se stále dějí? Proč jsou mnohdy dějiny psány krví nevinných lidí, ať už vojáků nebo civilistů? Na to není tak těžké odpovědět. Odborníci tvrdí, že za válkami stojí tři klíčové faktory: moc, území a náboženství. Že jde o mocenský prostředek k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů. Jenomže za tím vším stojí člověk. Už Carl von Clausewitz (pruský generál a významný válečný stratég, 1780-1831) definoval válku jako akt násilí s cílem podřídit si protivníka naší vůli. Tedy že jde o pokračováním politiky jinými prostředky. Někteří historici se vyjadřují o příčinách vzniku 1. světové války, ve které zahynulo víc jak 17 milionů lidí a píší, že šlo o „velmocenskou politiku Německa, snahu Velké Británie neomezeně kontrolovat světová moře a velkopanský vztah Vídně k balkánským národům“. Kdo měl naplnit tyto sny mocných? Ti, kteří by se mezi sebou bez problémů domluvili, kdyby jim nebylo tvrzeno, že ten druhý je nepřítel. Ve 2. světové válce zahynulo mezi 70 a 85 miliony lidí, a to „jenom“ proto, že nějaký člověk toužil po moci a chtěl být bohem na zemi. Způsob bojů se mění, ale mrtví zůstávají. Jen během 20. století bylo na celém světě 211 válek, za něž zaplatilo životem nejméně 100 milionů lidí. A od začátku 21. století už zažil svět 40 válečných konfliktů, při nichž zahynulo nejméně 1 400 000 lidí. Způsob bojů se mění, ale co se stále nemění, je touha mocných být ještě mocnější. A to díky krvi tisíců až milionů vojáků a utrpením dalšího množství naprosto nevinných lidí. Zatímco mocní jsou mimo válečné pole, (viz Napoleon v bitvě u Slavkova pozoroval a řídil bitvu z návrší Žuráň), ve svých úkrytech (viz Hitler ve svém Vlčím doupěti v dnešním východním Polsku nebo v Orlím hnízdě na vrcholcích Alp) nebo dnes v bezpečí své pracovny, eventuálně v pohodlném přepychu v zahraničí, vykonavatelé jejich přání umírají.

Tento Panovník to nedělal z vypočítavosti, nedělal to pro sebe, proto, aby naplnil svoje touhy. Udělal to z lásky, jako otec pro svoje děti. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1. Janova 4,10)

Vedle válek, které můžeme najít v encyklopediích, se vede od počátku lidstva ještě jedna válka. I v ní jde o životy mnoha lidí. Jde o válku mezi dobrem a zlem, jde o válku s hříchem. „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6,10-12) „Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.“ (1. list Petrův 5,8) Také jde o to, že jedna stvořená bytost toužila po moci, která ji nepříslušela a nepřísluší. Také do svého boje vtáhla množství lidí. Také jde o životy. Ale stvořitel všeho lidstva se postavil do čela boje s tím, který si boj začal. Nevyslal vojáky, neobětoval civilisty s tím, že sám zůstal ukrytý v bezpečném úkrytu. On, Stvořitel, Panovník stojí v čele, dokonce umírá, aby jiní mohli žít. „On (Ježíš Kristus) je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“ (1. Janova 2,2) „Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (Jan 1,29) „Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“ (Římanům 3,25) Tento Panovník to nedělal z vypočítavosti, nedělal to pro sebe, proto, aby naplnil svoje touhy. Udělal to z lásky, jako otec pro svoje děti. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1. Janova 4,10) „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

A tak není panovník jako Panovník. V těch, byť by krutých, ale přesto žabomyších válkách, kdy jde pouze o lidskou pýchu, mocní posílají bezmocné, aby naplnili svými životy a svojí krví jejich pošetilé touhy. V té největší válce, kdy jde o životy celého lidstva od počátku jeho dějin, se postavil mocný Panovník do čela, aby uhájil všechny bezmocné. Je škoda, že se masmédia zaměřují na všechny války, ale na tuto největší pomíjejí. Uvědomme si ji alespoň my.

Jan Dymáček