Jak si zachovat radost
Pavel je v době psaní listu Filipským nespravedlivě ve vězení. Přesto se raduje, a ještě jiné k radosti vede. Pavlova radost totiž nezávisela na vnějších okolnostech a ani vnějšími okolnostmi nebyla narušena
Obecná představa o radosti je, že jde o vzedmutí emocí, které je způsobeno nějakou vnější událostí nebo okolností. Jinými slovy, musíme mít důvod k radosti, který přichází z vnějšku. Bible také vypráví o radosti, ale způsobem, který bourá naše představy. Jak jinak se dají komentovat biblické výroky: „Mějte z toho radost, bratří, když na vás přicházejí zkoušky.“ (Jakub 1,2) „A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno.“ (Skutky apoštolů 5,41) „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte…“ (Matouš 5,11-12) Není to ale sebemrskačství? Vynucená radost? Ne! Bible říká stále se radujte. A ona si to může dovolit pouze proto, že nás vede k jinému zdroji radosti. „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Filipským 4,4) „Vrcholem radosti je být s Tebou, ve Tvé ruce je neskonalé blaho.“ (Žalm 16,11) „Bůh naděje, nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem.“ (Římanům 15,13)
Ano, radujme se z toho, co nám Bůh nabízí: lásku, pomoc, odpuštění, přátelství, naději, jistotu, a také z toho, co nám Pavel připomíná: „On je blízko nás.“ (Filipským 4,5) On je blízko nás v negacích světa i v těch osobních, ve kterých žijeme. On je blízko nás i v době rozmachu hříchu. Máme někoho, o koho se můžeme opřít, na koho se můžeme spolehnout. Radujme se, protože „Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipským 4,9) Jeho pomoc spočívá v možnosti se radovat bez ohledu na vnější věci. Nás nemusí utvářet okolnosti, ale naše vlastní rozhodnutí. Je pravda, že nezdary jsou nevyhnutelnou součástí našich životů, ale trápit se jimi, to je naše rozhodnutí. Neutvářejí nás okolnosti, utváří nás naše vlastní rozhodnutí. Když něco pěkného končí, je pouze na nás, jestli přijde smutek, rozladění, zlost, nebo vděčnost. Richard Wagner řekl, že „radost není ve věcech, ale v nás.“ A Michael LeBoeuf dodává: „Chovejte se tak, jak se chcete cítit, a brzy se budete cítit tak, jak se chováte.“ V listu Filipským Pavel použil 16× slovo radost. Přitom jakoby mimochodem napíše, že je nespravedlivě ve vězení, že jeho nepřátelé dělají všechno proto, aby mu ublížili. Přesto se raduje, a ještě jiné k radosti vede. Pavlova radost totiž nezávisela na vnějších okolnostech a ani vnějšími okolnostmi nebyla narušena. On říká: „Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím radujete se.“ To je důvod, pro který křesťané mohou prožívat radost, mnohdy nesouvisející s životními okolnostmi. Pavel totiž nečerpal svoji radost z okolností, ale šlo o Božský původ pokoje, který přesahuje lidský rozum. Šlo o vnitřní zakotvení. Pokud se v Bibli hovoří o radosti, potom jde o vlastnost, nikoliv pouze o emoce. Zakládá se na samotném Bohu a je od Něho odvozena. Jan Pavel II. napsal: „Radost vyplývá ze srdce, které se cítí být Bohem milované, a které miluje Pána.“ Zdroj radosti je jinde než v povinnosti musím, protože jsem křesťan. Jinde než v nějakých nadstandardních poměrech. Apoštol Pavel říká: „Na to, co je za mnou, zapomínám a jsem upřen k tomu, co je přede mnou, tam běžím.“ (Filipským 3,13) To není apatičnost, to je spoléhání na Pána. Proto může říci: „Radujte se v Pánu a to vždycky.“
A tak znovu: neutvářejí mne okolnosti. Utvářejí mne moje vlastní rozhodnutí! Nezdary jsou nevyhnutelnou součástí života. Ale trápit se, to je naše volba. Bible nás vede k likvidaci strachu, pověr a mýtů. Vede nás ke zdroji radosti.
Pisatel Pavel nám nabízí ještě další cestu k radosti. „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Ježíši Kristu.“ (Filipským 2,5) On neříká ať je mezi vámi takové konání, ale takové myšlení. Stejně jako Bůh ve SZ nemluví v souvislosti s potopou o konání lidí předpotopní doby, ale mluví o jejich myšlení. A tak jednou z cest k radosti je: „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ (Filipským 4,8) A ještě dodává: „Naučte se být spokojeni s tím, co máte.“ (Filipským 4,11) To není snižování laťky na úroveň minima, možná až apatie, po ničem netoužit, nemít žádný cíl. To je umění vidět v situaci, ve které se momentálně nacházím, i něco pozitivního.
A tak znovu: neutvářejí mne okolnosti. Utvářejí mne moje vlastní rozhodnutí! Nezdary jsou nevyhnutelnou součástí života. Ale trápit se, to je naše volba. Bible nás vede k likvidaci strachu, pověr a mýtů. Vede nás ke zdroji radosti. K něčemu, někomu, kdo je pevný, důvěryhodný, korektní a nás milující. Jeho pomoc spočívá právě v možnosti se radovat bez ohledu na vnější věci. Vede nás ke změně úhlu pohledu na věci, které nás potkávají. Tedy ke změně našeho myšlení. Jistě máme důvod k pláči, ale zkusme prohlédnout houštím trablů a zjistíme kolik je důvodů k radosti. To je věc našeho nastavení. Rozhrňme mraky kolem sebe a zjistíme, že svítí slunce. Že se můžeme radovat v Pánu. Nemůžeme změnit okolnosti, ale můžeme změnit sebe. „Život se mnohdy nestane lehčím, to jen my se staneme silnějšími.“ Proto: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Filipským 4,4)
Jan Dymáček
