Jak toto skončí?
Institut pro ekonomiku a mír uvádí: „Míra úspěšného ukončení konfliktů je nižší než kdykoliv v posledních 50 letech. Konfliktům bylo vystaveno 831 milionů lidí, což představuje 16 % celosvětové populace. Dá se tak říct, že ozbrojený konflikt loni v průměru ohrožoval zhruba každého šestého člověka na planetě.“
Otázka zní: co s tím? Jak toto skončí? Je také nějaká dobrá zpráva vedle již vzpomínané špatné zprávy? Nevzpomínal bych tuto záležitost, kdyby zprávu nevydala hodnověrná instituce, a to právě v těsně uplynulých dnech. Vím, jsou lidé, kteří řeknou: války vždy byly, nějak bylo a nějak bude, mne se to netýká. Proč ale psychologové uvádějí, že žijeme v době strachu? Samozřejmě nejenom, ale i z válečného nebezpečí. Jeví se, že jsme jako obyvatelé této planety nepoučitelní. Dvě světové války, řada lokálních válek… Kolik naučných lekcí ještě musíme prožít, abychom se poučili? Ale pojďme k té dobré zprávě.
Bůh o tomto trendu ví. Dokonce jej předzvěděl a v Bibli to nechal uvést. Proč to dopouští, to je jiná otázka. Jisté však je, že toto nezpůsobuje Bůh, ale člověk. V Bibli čteme: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.“ (Matouš 24,6) Mně ale nejde o to, abych Biblí dokladoval události, které se dějí v současné době. Jde mi o závěr uvedeného biblického verše. „To ještě nebude konec“. Jinými slovy, válkami svět neskončí. Válka nezapříčiní konec lidské civilizace. Bude to Bůh, který ukončí běh lidských dějin a nastolí své věčné království. „Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky.“ (Daniel 2,44) To je první část dobré zprávy.
Druhá část dobré zprávy: „A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Zjevení Jana 21,3–4) Tato slova nehovoří o konci světa jako o katastrofě, ale jako o uzdravení a novém začátku. Ne konec lidské civilizace, ale konec bolesti, nespravedlnosti a strachu pro ty, kteří si to přejí, a proto stojí na straně Boha a Jeho zaslíbení. Neznamená to, že nad stávající situací světa mávneme rukou s tím, že se nic neděje. Že se nebudeme snažit o mír a pokoj mezi národy a mezi lidmi obecně. Znamená to ale, že „musí to být (protože lidé jsou nepoučitelní), ale to ještě nebude konec“. Konec je v rukou Boha, ne lidí a jejich zbraní.
A třetí část dobré zprávy: Máme obavy? Za to se nemusíme stydět. Je to přirozené. A proto nám Bůh posílá ještě další poselství: „Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.“ (Žalm 34,18–19) Jestliže dítě má obavy z něčeho, co se děje kolem něho, potom se zcela přirozeně chytí rodičovské ruky, nebo se chce nechat vzít do náruče. Tam se totiž cítí v bezpečí. Jeho ruka v ruce rodičů mu dodává jistotu. Proč? Protože rodič „to zajisté všechno spraví“. Bible totiž říká: „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, on zajisté všechno spraví.“ (Žalm 37,5 Kralický překlad)
Ano, v současné době čteme a slyšíme mnoho negativních zpráv. Nezapomeňme ale na to, že existují také dobré zprávy. A ty si může přivlastnit člověk, který Boha bere vážně.
Jan Dymáček
