Gamalielova rada

Gamaliel, velmi vážená osobnost tehdejší doby, dal návod, jak se postavit k náboženským, ale i jiným hnutím, které přichází. Samozřejmě pokud nehlásají nebo nepraktikují nebezpečné, lživé, nemravné a rozdělující učení, které ohrožuje životy, lidskou důstojnost a svobodu.

Muž jménem Gamaliel žil v první polovině prvního století po Kristu, a byl prominentní farizeus, rabín, učitel Zákona a člen Sanhedrinu, čili nejvyššího židovského soudu. Apoštol Pavel o něm mluví jako o svém učiteli (Skutkové apoštolů 22,3). Byl všeobecně vážený a byl označován jako Rabban, což je vyšší titul než Rabbi. Zřejmě se nikdy nestal křesťanem, ale obhajoval opatrnost při potlačování křesťanů, konkrétně apoštolů. Když tehdejší většinová společnost začala pronásledovat apoštoly vyznávající a šířící křesťanství, Gamaliel se postavil na jejich obranu s přesvědčením, že pokud jejich hnutí pochází z lidí, samo se rozpadne, ale pokud z Boha, nelze je zlikvidovat. „A tak vám radím, nechte ty lidi na pokoji. Jestli je to zase nějaké lidské hnutí, brzo se rozpadne. Stojí-li však za tím Bůh, nic proti tomu nezmůžete a vlastně byste se snažili bojovat s Bohem. Dali na jeho radu.“ (Skutkové apoštolů 5,38-39, překlad Slovo na cestu).

Obecně by se mohlo dojít k závěru, že Gamaliel, velmi vážená osobnost tehdejší doby, dal návod, jak se postavit k náboženským, ale i jiným hnutím, které přichází. Samozřejmě pokud nehlásají nebo nepraktikují nebezpečné, lživé, nemravné a rozdělující učení, které ohrožuje životy, lidskou důstojnost a svobodu. Není možné tolerovat a přijmout cokoli se objeví jako nové. Na to upozorňuje Bible jednoznačně: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Pro jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.“ (Matouš 7,15-20) A to se jistě týká oblasti náboženské, zdravotní, politické i jiné.

Co přineslo křesťanství těm, kteří je berou opravdu vážně? Co přineslo jejich okolí? Pokud na to máme seriózně odpovědět, potom musíme přiznat, že přineslo mnoho pozitivního.

Ona Gamalielova rada, doplněna Ježíšovou radou z evangelia Matoušova, je ale platná i v osobním životě. Chce totiž říct, abychom nezavrhovali něco pouze proto, že to není přijímáno celospolečensky. Gamalielovi šlo o duchovní oblast, stejně jako Ježíši šlo o duchovní vnímání toho, co je nabízeno. Zkuste, zvažte, „ochutnejte“, podívejte se, jaké to přináší ovoce, co to dělá s člověkem, s jeho vztahy k nejbližším i vzdálenějším, zda-li mu jde o pokoj, dobro, jestli to přináší pozitiva do života, jestli to zkvalitní jeho život. A jestliže je to takové, potom je škoda nad tím pouze mávnout rukou. Ještě jinými slovy: nedělejme unáhlené závěry, ale projevuje-li se to nebo ono pozitivně pro jednotlivce i společnost, potom je dobré se také podle toho k tomu postavit.

Křesťanství je v našem prostředí již stovky let. Je pravda, že ne všichni křesťané, tedy nositelé Kristovy myšlenky, Boha dobře reprezentovali. Ne vždy přinášeli do společnosti to dobré. Ale křesťanství není možné posuzovat pouze podle křesťanů. M. Gandhimu se připisuje citát, že by se stal dávno křesťanem, kdyby nebylo křesťanů. On si ale přesto velice vážil učení Ježíše Krista. Co přineslo křesťanství těm, kteří je berou opravdu vážně? Co přineslo jejich okolí? Pokud na to máme seriózně odpovědět, potom musíme přiznat, že přineslo mnoho pozitivního. Neztratilo se v dějinách, přežilo mnoho pohrom a pronásledování, a to i v době nedávno minulé. Naopak zachránilo mnoho životů, obohatilo vztahy, obohatilo kvalitu života mnohých a bylo by možné pokračovat.

Mosab Hasan Jusúf, mladý muž, původně vyznavač islámu, který vyrůstal jako privilegovaný syn jednoho ze zakladatelů teroristické organizace, napsal knihu Syn Hamáse, kde také napsal: „Dostal jsem darem biblický Nový Zákon. A protože k darům v arabské kultuře přistupujeme s úctou a vážností, rozhodl jsem se, že si ho přečtu. Začal jsem od počátku a když jsem se dostal ke Kázání na hoře, pomyslel jsem si, tenhle Ježíš je skutečně někdo. Všechno, co říká je úžasné. Nedokázal jsem knihu odložit. Jako by se každý verš dotýkal hluboké rány v mém nitru. Šlo o prosté poselství, které ale mělo moc vyléčit moji duši a dát mi novou naději. Nikdy předtím jsem nic takového neslyšel. Věděl jsem ale, že se jedná o poselství, které jsem celý život hledal. Všechno, co Ježíš říkal na stránkách této knihy, mně dávalo dokonalý smysl. Přemohlo mne to tak, že jsem se rozplakal. Moje hodnoty se náhle, a dramaticky změnily, protože jsem začal být ovlivňován Biblí.“ ¹

Gamalielova rada je skutečně platná i v dnešní době. Nechme projevit křesťanské hodnoty i v našich životech. A když budeme nezaujatě hodnotit výsledky, dojdeme k závěru, že to nebylo marné.

Jan Dymáček